Scintilační detektor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Scintilační detektor je zařízení pro detekci ionizujícího záření založené na principu excitace elektronu do vyššího energetického stavu zářením, přičemž návrat elektronu do základního stavu se projeví jako světelný záblesk.

Detekce probíhá ve dvou krocích:

  1. ionizující záření je převedeno na viditelné světlo (nebo také na ultrafialové záření) ve scintilátoru, scintilačním krystalu.
  2. viditelné záření se registruje, a vytváří elektronický signál (viz fotonásobič)

Mechanismus scintilace[editovat | editovat zdroj]

Princip scintilačního detektoru.JPG

Materiální požadavky[editovat | editovat zdroj]

  • musí efektivně absorbovat detekované záření
  • alespoň část absorbovaného záření musí být převedena na jiné
  • doba scintilace by měla být co nejkratší, viz mrtvá doba detektoru.

Materiály mohou být organické (naftalen, antracen,....), i anorganické ( NaI, CsI, BaF2, ...)

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Vladimír Krejčí:SCINTILAČNÍ DETEKTORY Jihočeská universita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, 30.5.2002