Scintilační detektor

Tento článek potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte.
Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Scintilační detektor je zařízení pro detekci ionizujícího záření založené na principu excitace elektronu do vyššího energetického stavu zářením, přičemž návrat elektronu do základního stavu se projeví jako světelný záblesk.

Detekce probíhá ve dvou krocích:

1. ionizující záření je převedeno na viditelné světlo (nebo také na ultrafialové záření) ve scintilátoru, scintilačním krystalu.
2. viditelné záření se registruje, a vytváří elektronický signál (viz fotonásobič)

Mechanismus scintilace

Materiální požadavky

• musí efektivně absorbovat detekované záření
• alespoň část absorbovaného záření musí být převedena na jiné
• doba scintilace by měla být co nejkratší, viz mrtvá doba detektoru.

Materiály mohou být organické (naftalen, antracen,....), i anorganické ( NaI, CsI, BaF₂, ...)

Vlastnosti

• vysoká účinnost pro gama záření
• krátká mrtvá doba
• spektrometrický režim

Externí odkazy

• Vladimír Krejčí:SCINTILAČNÍ DETEKTORY Jihočeská universita v Českých Budějovicích, Pedagogická fakulta, 30.5.2002