Ludmila Procházková

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Antonie Ludmila baronka von Procházka.
Ludmila Procházková
Narození25. prosince 1903
Heršpice
Úmrtí29. září 1984 (ve věku 80 let)
Slavkov u Brna
Povolánímalířka a žena v domácnosti
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ludmila Procházková (25. prosince 1903 Heršpice – 29. září 1984 Slavkov u Brna) byla realistická naivní malířka, její technografický přístup k malbě se projevoval použitím starých technik i výběrem námětů.[1] S manželem žila na různých místech Moravy, 39 let tvůrčího období prožila ve Slavkově, kde počátkem 50. let byla správkyní muzea, jinak pracovala v domácnosti.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v Heršpicích u Slavkova 25. prosince 1903.[2] Její matka byla „lidová malérečka“ z Klobouk u Brna, otec pracoval jako zedník.[3] Její sklon k malování se projevoval od útlého dětství, školu začala navštěvovat ještě před šestým rokem a svým výtvarným nadáním převyšovala ostatní děti.[4] Otec však padl v první světové válce a pro starosti o obživu jí pak na malování nezbýval čas.[3]

V roce 1924, ve svých 21 letech, pojala za manžela Josefa Procházku (1899–1976), jenž se vyučil krejčím, kvůli těžkému úrazu a zranění ruky však krátce po sňatku musel řemesla zanechat a pracoval jako poštovní zřízenec.[2][3][5] V roce 1928 se přestěhovali do Slavkova, v roce 1932 do Biskupic u Jevíčka, odkud při zabrání pohraničí nacistickým Německem v roce 1938 odešli nakrátko do Cetkovic, pak do Brna, chvíli pobývali opět ve Slavkově a poté až do roku 1948 v Dambořicích. Pak se už natrvalo vrátili do Slavkova.[2] S manželem měli tři děti, oba synové však zemřeli již v dětském věku, dcera Jiřina se odstěhovala s rodinou do Pardubic.[2]

Většinu aktivního života byla Procházková v domácnosti, několik let po vzoru svého manžela pracovala jako poštovní úřednice. S malováním opět začala v roce 1941.[2] Údajně při mnoha stěhováních utrpěl povrch nábytku, a tak jej zkrášlovala malbou.[4] Pokračovala malováním kolébek, truhel a dalších zachovalých kusů nábytku. Kromě dřeva a plátna malovala i na sklo a keramiku.[2] Během svého dambořického pobytu pracovala na žádost Jakuba Vrbase také pro muzeum ve Ždánicích.[3]

Manžel Josef byl také sběratelem filatelie, filumenie, keramiky a skautských odznaků. Když koncem 40. let vznikalo v zámeckých prostorách ve Slavkově muzeum, byl 30. května 1949 zvolen předsedou muzejní společnosti[5] a později po skutečném zřízení muzea se stal jeho správcem. V roce 1952 byla do muzea přijata také Ludmila Procházková, a to zprvu na výpomoc při ošetřování předmětů a vedení inventáře (podle některých zdrojů pro muzeum pracovala již od roku 1951[2][3]).[6] K 1. únoru 1953 vystřídala svého manžela ve funkci správce slavkovského muzea – v té době označovaného jako Okresní vlastivědné muzeum a archiv –, ačkoli fakticky jej vedla už v předchozím roce.[7] Pro muzeum také namalovala několik obrazů.[3] Kvůli srdečnímu onemocnění se však v roce 1955 musela zaměstnání vzdát[2] a od 1. srpna byla funkcí ředitelky muzea pověřena promovaná historička Dagmar Šaurová.[8]

Procházková se pak od roku 1956 zúčastňovala různých výstav lidových uměleckých řemesel. Na přelomu 50. a 60. let došlo v Československu k obnovení zájmu o naivní umění a spolu s tím dostala prostor i její tvorba.[3] Od roku 1963 se zúčastnila celkem 15 výstav, z nich osmi v zahraničí, mimo jiné v Bruselu, Curychu, Mnichově či Ženevě, její dílo se objevilo i na světové výstavě v Montrealu (1967).[2][4]

Později než ona, po svém odchodu do důchodu[2], se začal naivnímu malířství věnovat i manžel Josef, a to se zaměřením na historické náměty a podobu Slavkova z počátku 20. století.[3][4] Zemřel 16. října 1976. V roce 1982 se ve Slavkově konala společná výstava jejich díla.[2] V posledních letech svého života Procházková zapisovala své vzpomínky, příhody a události ze života, k jejichž zveřejnění však již nedošlo.[2] Neuskutečnil se ani její záměr věnovat slavkovskému muzeu sadu obrazů k vytvoření plánované stálé galerie.[3] Zemřela ve Slavkově 29. září 1984.[2][9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ MALEČEK, B. Výročí 2023: Ludmila Procházková, malířka. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: BM typo, 2013-12-21, roč. XV, čís. 12, s. 26. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m MALEČEK, B. Naivní malířka Ludmila Procházková. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: BM typo, 2013-12-21, roč. XV, čís. 12, s. 22–23. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i Za naivní malířkou Ludmilou Procházkovou. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: Městské kulturní středisko, říjen, listopad, prosinec 1984, čís. 9–10, s. 17. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d Blahopřání naší malířce Ludmile Procházkové k osmdesátinám. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: Městské kulturní středisko, listopad–prosinec 1983, čís. 8, s. 8–9. Dostupné online. 
  5. ↑ a b ZICHOVÁ, Vladimíra. Sté výročí založení muzea ve Slavkově u Brna (5. část). Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: BM typo, 2023-09-30, roč. XXV, čís. 9, s. 11. Dostupné online. 
  6. ↑ ZICHOVÁ, Vladimíra. Sté výročí založení muzea ve Slavkově u Brna (6. část). Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: BM typo, 2023-10-28, roč. XXV, čís. 10, s. 17. Dostupné online. 
  7. ↑ ZICHOVÁ, Vladimíra. Sté výročí založení muzea ve Slavkově u Brna (7. část). Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: BM typo, 2023-11-25, roč. XXV, čís. 11, s. 13. Dostupné online. 
  8. ↑ ZICHOVÁ, Vladimíra. Sté výročí založení muzea ve Slavkově u Brna (8. část). Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: BM typo, 2023-12-23, roč. XXV, čís. 12, s. 15. Dostupné online. 
  9. ↑ Odešla naivní malířka Ludmila Procházková. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: Městské kulturní středisko, srpen–září 1984, čís. 7–8, s. 11. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PERNES, Jiří; SÁČEK, Karel; KROPÁČKOVÁ, Lubomíra. Slavkov u Brna = Austerlitz : město nejen se slavnou historií. 1. vyd. Slavkov u Brna: BM Typo, 2007. 317 s. ISBN 978-80-903707-2-2, ISBN 80-903707-2-1. OCLC 186970800 S. 303–304. 
  • MALEČEK, B. Naivní malířka Ludmila Procházková. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: BM typo, 2013-12-21, roč. XV, čís. 12, s. 22–23. Dostupné online. 
  • Za naivní malířkou Ludmilou Procházkovou. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: Městské kulturní středisko, říjen, listopad, prosinec 1984, čís. 9–10, s. 17. Dostupné online. 
  • Blahopřání naší malířce Ludmile Procházkové k osmdesátinám. Slavkovský zpravodaj. Slavkov u Brna: Městské kulturní středisko, listopad–prosinec 1983, čís. 8, s. 8–9. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludmila_Procházková&oldid=23721532“