ls (Unix)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o o příkazu pro výpis obsahu adresáře v unixových systémech. Možná hledáte: dir - příkaz pro výpis obsahu adresáře v CP/M, MS-DOS a MS Windows.

ls je v informatice název pro jeden ze základních příkazů unixových systémů. V příkazovém řádku slouží k vypsání obsahu adresáře. Vypisuje jména adresářů a souborů a v podrobném výpisu též unixová přístupová práva, vlastníka, skupinu, velikost a další informace. Je specifikován ve standardu POSIX a Single UNIX Specification.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Příkaz (utilita) ls se poprvé objevila v původním AT&T Unixu. Jméno je odvozeno od příkazu list segments v systému Multics, kde paměťové segmenty byly de facto soubory. V současnosti jsou dvě nejznámější verze. První od Free Software Foundation (je součástí balíčku GNU coreutils) a druhá jsou různé varianty BSD jako FreeBSD, OpenBSD nebo Darwin firmy Apple. Obě jsou však svobodné a open source.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Pokud je příkaz ls volán bez argumentů, vypíše soubory a složky v aktuálním pracovním adresáři. Jako parametr může být specifikován i jiný adresář nebo seznam adresářů a příkaz ls potom vypíše jejich obsah. Soubory začínající tečkou („.“) nejsou vypisovány, pokud to není explicitně požadováno pomocí parametru -a. Bez parametrů vypisuje příkaz soubory a adresáře v holém formátu, avšak ten není příliš vhodný pro orientaci uživatele, protože se obtížně rozeznávají adresáře od souborů nebo symbolických odkazů. Nejčastěji jsou používány následující parametry:

  • -l – dlouhý formát (anglicky long format). Zobrazuje typ souboru,oprávnění, počet pevných odkazů, vlastníka, skupinu, velikost datum a jméno.
  • -F – přidá za jméno znak podle typu. Hvězdičku („*“) pro spustitelný soubor, lomítko („/“) pro adresář. Normálním souborům není přidáni nic.
  • -a – zobrazí i soubory které začínají tečkou. Ty jsou jinak považovány za skryté a nejsou vypisovány.
  • -R – rekurzivně vypisuje i obsah podadresářů. Například ls -R / vypíše všechny soubory v počítači.
  • -d – vypíše informace o symbolickém odkazu nebo adresáři namísto výpisu jeho obsahu nebo cíli odkazu.
  • -t – seřadí výpis podle času poslední úpravy souboru.
  • -X – seřadí výpis podle přípony souboru.
  • -h – velikost se vypíše ve srozumitelnějším formátu (např. 1K, 234M, 5G)

V některých prostředích lze pomocí parametru --color (pro GNU ls nebo -G (FreeBSD ls) výstup obarvit. Soubory pak mají různé barvy podle typů. GNU ls pro určení barvy souboru zhodnotí jeho formát, oprávnění a příponu, kdežto FreeBSD ls použije pouze formát a oprávnění souboru. Při barevném zvýraznění vypadá výpis souborů například takto:

brw-r--r-- 1 unixguy staff  64, 64 Jan 27 05:52 blokove zarizeni 
crw-r--r-- 1 unixguy staff 64, 255 Jan 26 13:57 znakove zarizeni 
-rw-r--r-- 1 unixguy staff     290 Jan 26 14:08 komprimovany.gz 
-rw-r--r-- 1 unixguy staff  331836 Jan 26 14:06 data.ppm 
drwxrwx--x 2 unixguy staff      48 Jan 26 11:28 adresar 
-rwxrwx--x 1 unixguy staff      29 Jan 26 14:03 spustitelny 
prw-r--r-- 1 unixguy staff       0 Jan 26 11:50 fifo 
lrwxrwxrwx 1 unixguy staff       3 Jan 26 11:44 link -> dir 
-rw-rw---- 1 unixguy staff     217 Jan 26 14:08 bezny soubor 

Příkaz ls má množství dalších parametrů a možností (viz man ls). Je to velmi často a používaný nástroj v příkazovém řádku. Na některých systémech (např. PCLinuxOS) má ls alias l. Mnoho systémů také používá aliasy ls -l na ll nebo ls -la na la.

Přidružené příkazy[editovat | editovat zdroj]

K příkazu ls patří také příkazy dir a vdir. Rozdíl oproti ls je pouze ve způsobu výpisu adresářové informace. Všechny tři příkazy vypisují informace o zadaných argumentech. Obsahy adresářů se vypíšou setříděné podle ASCII (v případě aktivní podpory locale pak podle aktuálního národního nastavení). Příkaz ls soubory implicitně vypisuje ve více sloupcích, pouze pokud standardní výstup směřuje na terminál. Je-li implicitní výstup přesměrován do souboru či do roury, pak dojde k vypsání informace do jediného sloupce (jeden soubor na jeden řádek). Příkaz dir soubory vypíše vždy ve sloupcích, totéž co ls -C. Příkaz vdir soubory implicitně vypíše v dlouhém formátu, totéž co ls -l. Výpis do jednoho sloupce lze v každém případě vynutit použitím přepínače ls -1.

Příklad použití[editovat | editovat zdroj]

Následující příklad jednoduše demonstruje odlišné chování ls při použití dvou různých argumentů.

$ pwd
/home/pepa
$ ls -l
drwxr--r-- 1 pepa editors 4096 navrhy
-rw-r--r-- 1 pepa editors 30405 edition-32
-r-xr-xr-x 1 pepa fred 8460 edit
$ ls -F
navrhy/ 
edition-32 
edit*

V tomto příkladu má uživatel pepa adresář navrhy, soubor edition-32 a spustitelný soubor edit ve svém domovském adresáři. Ve výpisu je vidět jaká oprávnění mají vzhledem souboru jeho majiteli (u), skupině (g) a všem ostatním (o). Tudíž je nutné následující výpis interpretovat podle šablony „duuugggooo“ (tj. počet pevných odkazů, majitel, skupina, velikost, datum úpravy, jméno):

drwxr--r-- 1 pepa editors 4096 29. kvě 2008 navrhy

výstup tedy znamená, že navrhy je složka, vlastník má rwx (číst, zapisovat, spouštět), členové skupiny r (číst) a ostatní r (číst) – viz přístupová práva v Unixu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Brandejs, M. UNIX-LINUX. Praktický průvodce, Praha: Grada Publishing, 1996. 341 s. ISBN 80-7169-170-4.