Kostel svatého Mikuláše (Přísečnice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatého Mikuláše
v Přísečnici
Kostel svatého Mikuláše
Kostel svatého Mikuláše
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajÚstecký
OkresChomutov
ObecKryštofovy Hamry
LokalitaPřísečnice
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátkrušnohorský
FarnostVejprty
Statusfiliální kostel
Zasvěcenísvatý Mikuláš
Zánik1963
Architektonický popis
Stavební slohgotický
Výstavba14. století
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Římskokatolický kostel svatého Mikuláše obklopený hřbitovem stával v zaniklém městě Přísečniciokrese Chomutov. Po vzniku městečka byl farním kostelem, ale když po roce 1583 tuto jeho funkci převzal nově postavený kostel Panny Marie, stal se kostelem hřbitovním v přísečnické farnosti.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Gotický kostel založili pravděpodobně páni ze Šumburka, kterým Přísečnice patřila od roku 1351. V roce 1510 v něm byl pohřben Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic a před ním několik jeho předků, ale určit jeho pozůstatky se nepodařilo ani během archeologického průzkumu provedeného roku 1973.[1] V roce 1775 proběhla barokní přestavba kostela a roku 1811 byl obnoven po požáru města. Zbořen byl v roce 1963, protože údajně překážel dopravě.[2]

Socha Panny Marie z přísečnického hřbitova

V kostele byl při oltáři svaté Doroty pravděpodobně roku 1435 pohřben zakladatel rodu Lobkoviců Mikuláš I. Chudý z Lobkovic, který držel část Přísečnice již od roku 1418.[3] Kenotaf Mikuláše Chudého i Bohuslava Hasištejnského se dnes nachází nedaleko v kostele svatého Jakuba VětšíhoLouchově, který byl již od počátků též součástí přísečnického panství Lobkoviců a současně je nejstarším kostelem v Krušných horách.[4]

Zachovala se neověřená zpráva o jeho dobývání uvedená ve Starých letopisech českých:[3] „Za válečných událostí v Čechách na sklonku poděbradské doby (1468), zběhl Hasištejnského kaplan a zradil křižákům lobkovickou Přísečnici, kam křižáci vpadli. Obyvatelé horského příhraničního městečka využili jako své útočiště kostel svatého Mikuláše, který byl zřejmě uzpůsoben k obraně. Jan z Lobkovic se o obléhání dozvěděl a za pomoci oddílů pana z Veitmile a Žateckých přitáhl se svým vojskem na pomoc blízké Přísečnici. Křižáci se o tažení dozvěděli a ještě před střetem utekli. Hasištejnského oddíly prý ve městě nalezly pouze jakéhosi malého kluka v křižácké suknici, na kterém se nechtěli mstít, ačkoliv se předtím Hasištejnský zařekl, že dá upálit každého křižáka, kterého při tažení zajme.“[5]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Bezvěžový jednolodní kostel s obdélným půdorysem byl ukončen pravoúhlým presbytářemhrotitým oknem a portálem. Loď měla původně plochý strop, který se však i s krovem zřítil ještě před demolicí. Klenba v presbytáři byla žebrová. Na severní straně kostela byl umístěn alianční znak rodů Bocků a Pollacků.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b PACHNER, Jaroslav; SEDLÁČEK, Hugo. Opevněné kostely na Chomutovsku. Chomutov: Oblastní muzeum v Chomutově, 2013. 86 s. ISBN 978-80-904342-9-5. Kapitola Přísečnice, s. 42–48. 
  2. kostel sv. Mikuláše v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
  3. a b GAVENDA, Lukáš. Páni Hasištejnští z Lobkovic na sklonku středověku. Praha, 2008 [cit. 2017-11-21]. 89 s. Diplomová práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Lenka Bobková. s. 24, 74. Dostupné online.
  4. Kostely. www.znicenekostely.cz [online]. [cit. 2017-12-11]. Dostupné online. 
  5. PALACKÝ, František. Staré letopisy české. [s.l.]: [s.n.] 
  6. Umělecké památky Čech. P/Š. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Přísečnice, s. 188–189. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KRČMÁŘ, Luděk; PROCHÁZKA, Zdeněk; SOUKUP, Jan. Zničené kostely. 1. vyd. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2004. 186 s. (Průvodce historií západních Čech č. 14). ISBN 80-86125-46-7. S. 80–81. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]