Kostel svatého Martina (Strážiště)
| Kostel svatého Martina ve Strážišti | |
|---|---|
.jpg) | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Plzeňský |
| Okres | Plzeň-sever |
| Obec | Strážiště |
| Souřadnice | 49°59′24,1″ s. š., 13°19′42,62″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | plzeňská |
| Vikariát | Plzeň-sever |
| Farnost | Kralovice |
| Status | filiální kostel |
| Zasvěcení | sv. Martin z Tours |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Tomáš Haffenecker |
| Stavební sloh | gotika, baroko |
| Výstavba | 1250 |
| Další informace | |
| Adresa | Strážiště, Česko |
| Kód památky | 33207/4-1439 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Martina je původně gotický, později barokně přestavený kostel, který stojí na návsi obce Strážiště v okrese Plzeň-sever. Památkově chráněný je od 3. května 1958, do státního seznamu nemovitých kulturních památek byl zapsán 18. února 1964.[1]
Dějiny[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o malém kostele, který je někdy zmiňován pouze jako kaple, pochází z roku 1250. Dobu jeho vzniku ve 13. století dokazují zachované zbytky presbytáře ve zdivu. V roce 1356 je zmiňován jako farní kostel. Za husitských válek došlo k jeho poboření, do pozdně gotické podoby byl upraven z podnětu plaského opata Linharta v letech 1512-1529, kdy vesnice patřila k plaskému klášteru. V roce 1672 Strážiště spolu s dalšími vesnicemi v okolí koupili Lažanští a připojili je ke svému manětínskému panství. Karel Maxmilián Lažanský nechal v první polovině 17. století strážišťský kostel přestavět a zvětšit. Barokní podobu získal kostel po roce 1727 na základě povolení k opravě a stavební úpravě udělené Pražskou konzistoří hraběnce Marii Gabriele Lažanské.[2] Plány na tuto přestavbu vypracoval architekt Tomáš Haffenecker. Ke kostelu přiléhá místní hřbitov, již ve středověku k němu patřila také fara, která po Bílé hoře zřejmě úplně zanikla a kostel se stal v 17. století filiálním k Manětínu, posléze ke Křečovu. V roce 1786 zde byla zřízena tzv. lokálie, v roce 1788 započala stavba nové farní budovy. Lokálie byla povýšena na samostatnou faru v roce 1856, kostel svatého Martina se tak opět stal kostelem farním. Samostatná farnost zde zanikla po druhé světové válce, kdy kostel spadal nejprve pod farnost Plaskou, později a v současnosti patří pod farnost v Kralovicích.
Poslední opravy kostela proběhly v letech 1967-1971, kdy byla opravena střecha a vymalován interiér i exteriér kostela.[3]
Popis kostela[editovat | editovat zdroj]
Kostel sv. Martina je jednolodní obdélná stavba s rovným stropem a odsazeným trojbokým presbytářem, který byl původně gotický, po stranách se dvěma symetricky řešenými hranolovými věžemi, jež dosahují do výšky 28 metrů. Mezi věžemi je střední osmiboký sanktusník. V přízemí věží je sakristie, na pravé straně nad ní je panská oratoř, odkud je možné vystoupit na věž. Zvonová patra mají polokruhovitě zakončená okna a nad nimi jsou plechem pokryté cibulové báně s lucernami. Střecha lodi je valbová. Kostel je zděný, omítnutý, do dvou pater vedou dřevěná schodiště. Hlavní vchod je orientovaný na sever. V zadní zdi kostela se nachází zazděné gotické okno. V ohradní zdi hřbitova je barokní brána a ve zdi za presbytářem se nachází náhrobník plaského opata Fortunata Hartmanna z roku 1765.
Vnitřní vybavení kostela pochází z 18. století, hlavní oltář je rámový, je na něm na plátně malovaný obraz svatého Martina z doby kolem roku 1730, jehož autorem je manětínský děkan Jan František Händl. Postranní výklenkové oltáře jsou deskové, tvoří je polychromované dřevořezby svatého Jana Nepomuckého a Neposkvrněné Panny Marie, které byly vytvořeny v první třetině 18. století v dílně manětínského sochaře Josefa Herschera. Vzácnou památkou jsou dva renesanční zvony z let 1525 a 1529, které jsou umístěny v ručně tesané zvonové stolici.
Varhany z roku 1790 byly do Strážiště přeneseny z kostela Nejsvětější Trojice z Dolní Bělé, v roce 1902 byly nahrazeny varhanami z dílny Heinricha Schiffnera.[3]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Fara v obci Strážiště -
Pohled na kostel svatého Martina z údolí. -
Gotické okno ve zdivu
.jpg)
.JPG)
_gotick%C3%A9_okno_ve_zdivu.JPG)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ kostel sv. Martina - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2023-05-03]. Dostupné online.
- ↑ VLČEK, Pavel. Venkovské baroko na severním Plzeňsku a Rokycansku. 1. vyd. Zbiroh: Světovina, 2014. 191 s. ISBN 978-80-260-5750-5.
- ↑ a b BRADOVÁ, Martina. Gotické vesnické kostely mezi Plasy a Žihlí: diplomová práce. Plzeň: [s.n.], 2016. 120 s.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Martina na Wikimedia Commons
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do polovice XIX. století. XXXVII, Politický okres Kralovický. Praha: Čes. akademie, 1912. 269 s., [5] l. obr. příl.
- Umělecké památky Čech 3: P/Š. 1.vyd. Praha: Academia, 1980. 538 s. Umělecké památky Čech 3 P-Š.
