Kostel Saint-Jacques-du-Haut-Pas

Kostel Saint-Jacques-du-Haut-Pas
Místo
Stát	Francie
Region	Île-de-France
Department	Paříž
Obec	Paříž
Souřadnice	48°50′37″ s. š., 2°20′29″ v. d.
Základní informace
Církev	Římskokatolická církev
Diecéze	Arcidiecéze pařížská
Status	farní kostel
Současný majitel	Pařížská radnice
Zasvěcení	Jakub Alfeův
Architektonický popis
Stavební sloh	klasicismus
Výstavba	6. května 1685
Další informace
Adresa	252 Rue Saint-Jacques, 75005 Paris
Ulice	Rue Saint-Jacques a rue de l'Abbé-de-l'Épée
Oficiální web	http://www.saintjacquesduhautpas.com/
Kód památky	PA00088415
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel Saint-Jacques-du-Haut-Pas je katolický farní kostel v 5. obvodu v Paříži, na rohu ulic Rue Saint-Jacques a Rue de l'Abbé de l'Épée. Kostel je zasvěcený svatému Jakubovi Menšímu a svatému Filipovi.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pozemek, na kterém dnes stojí kostel, patřil od roku 1180 řádovým bratřím sv. Jakuba z Altopascia v Toskánsku. Původ názvu kostela du-Haut-Pas pochází ze zkomoleného názvu vesnice Altopascio. I když řád v roce 1459 rozpustil papež Pius II., několik bratří se rozhodlo zde zůstat.

Kateřina Medicejská pozvala v roce 1572 na toto místo benediktiny, kteří se usídlili v místě dnešního domu 82 na Rue Saint-Denis. Jejich klášter Saint-Magloire vznikl ze špitálu, kde byly uloženy ostatky svatého Magloira. Ostatky světce původem z Bretaně přenesl do Paříže v roce 923 Hugo Kapet, když Normané zaútočili na Bretaň. Relikvie byly během Velké francouzské revoluce tajně ukryty a objeveny až v roce 1835 při usazení nového oltářního kamene.

Zdejší populace využívala ke mším benediktinskou kapli, což mniši nechtěli akceptovat. Biskup proto vydal pokyn k výstavbě nového kostela sousedícího s klášterem Saint-Magloire. Malý kostel byl vystavěn roku 1584 a patřil k farnostem Saint-Hippolyte, Saint-Benoît a Saint-Médard. Jeho chór byl orientován na východ (na rozdíl od současného kostela).

Kostel ale zanedlouho nedostačoval a v roce 1630 Gaston Orleánský rozhodl o jeho přestavbě. Zadní stěna kostela byla zbořena, jeho orientace otočena a vstup tak vedl na Rue Saint-Jacques. Práce ovšem postupovaly pomalu kvůli nedostatku peněz. Klenba původně zamýšlená v gotickém slohu nebyla realizována. Dne 9. dubna 1633 rozhodl Pařížský parlament o zřízení samostatné farnosti. Protože už existoval v Paříži kostel zasvěcený svatému Jakubu Většímu – Saint-Jacques-de-la-Boucherie, z něhož se dnes dochovala pouze zvonice (Věž Saint-Jacques), byl nový kostel zasvěcen svatému Jakubovi Menšímu a svatému Filipovi a oba jsou patrony kostela dodnes.

Stavební práce byly obnoveny v roce 1675 a architektem byl stanoven Daniel Gittard (1625–1686), který vystavěl chór kostela Saint-Sulpice, a který navrhl fasádu kostela. Ale tyto plány nebyly realizovány Ze dvou věží zamýšlených Gittardem byla dokončena pouze jedna o dvojnásobné výši. Dne 6. května 1685 byly hlavní stavební práce ukončeny. Kaple Panny Marie byla dokončena až o několik let později podle plánů architekta Libérala Bruanta.

Kostel byl během Velké francouzské revoluce vyplněn a v roce 1793 se stal jedním z 15 pařížských kostelů povolených Konventem ke katolickým bohoslužbám. V roce 1797 zákon umožnil využívat kostel pro různé náboženské účely, a proto se stal kostel centrem teofilantropů, kteří využívali chór, zatímco katolíci měli vyčleněnou loď. V roce 1801 po konkordátu s Vatikánem získala farnost opět celou stavbu.

V 19. století, především za Červencové monarchie a Druhého císařství byl kostel vyzdoben v duchu jansenismu. Město Paříž věnovalo kostelu varhanní skříň a kazatelnu pocházející z kostela Saint-Benoît-le-Bétourné, strženého roku 1854 při výstavbě nových budov Sorbonny. Výzdobu kaple Panny Marie provedl v roce 1868 Auguste-Barthélemy Glaize, žák Achille Devéria.

Stavba je od roku 1957 chráněna jako historická památka.

Kostel se v 17. století stal významným centrem jansenismu. V roce 1625 rozhodla abatyše kláštera Port-Royal Angélique Arnaud o zřízení pobočného kláštera v Paříži na ulici Rue du Faubourg-Saint-Jacques. Vztahy mezi klášterem a zdejší farností byly velmi úzké. V kostele byl pohřben Jean Duvergier de Hauranne (1581–1643), který se zasloužil o rozšíření jansenismu ve Francii a jeho hrob se stal významným poutním místem. Vévodkyně de Longueville, Anne Geneviève de Bourbon-Condé (1619–1679), sestra Ludvíka II. Bourbon-Condé byla ochránkyní kláštera Port-Royal a byla v něm pohřbena. Když byl klášter zničen, bylo její srdce uloženo v kapli kostela Saint-Jacques-du-Haut-Pas. V kostele jsou mj. pohřbeni astronom Giovanni Domenico Cassini (1625–1712) nebo matematik Philippe de La Hire (1640–1718).