Ludvík II. Bourbon-Condé

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ludvík II. Bourbon-Condé
Velký Condé
Ludvík na dobovém portrétu
Ludvík na dobovém portrétu
Narození: 8. září 1621
Naval Ensign of the Kingdom of France.svg Paříž, Francouzské království
Úmrtí: 11. prosinec 1686
Naval Ensign of the Kingdom of France.svg Chantilly, Francouzské království
Vojenská kariéra
Doba služby: 16401675
Sloužil: Naval Ensign of the Kingdom of France.svg Francouzské království
Flag of Cross of Burgundy.svg Španělsko
Velel: francouzská armáda ve Flandrech
španělská armáda
Války: třicetiletá válka
francouzsko-španělská válka

Ludvík II. Bourbon, kníže z Condé, zvaný „Velký Condé“ (8. září 162111. prosince 1686), byl francouzský šlechtic a vojevůdce. Během třicetileté války získal věhlas především, když porazil španělské vojsko u Rocroi. Po válce bojoval proti frondě, ale později se zprotivil proti králi a bojoval proti němu. Později se s Francií opět smířil a vedl její vojsko. Do smrti svého otce v roce 1646 byl titulován jako vévoda d'Enghien (Duc d'Enghien) a po jeho smrti se stal nejvýznamnějším představitelem větve Bourbon-Condé

Život[editovat | editovat zdroj]

Jako jeho otec byl vychován ve katolické víře. Roku 1640 byl přítomen obležení Arrasu, roku 1642 obležení Perpignanu, a již roku 1643 byl jmenován hlavním velitelem vojska ve Flandrech, nabyl slávy evropské vítězstvím u Rocroi nad Španěly, kteří by bez jeho zásahu dostali až k Paříži. Roku 1644 porazil s Turennem bavorského generála Mercyho u Freiburku v Breisgavě, načež vítězové opanovali Filipsburg, Worms a Mohuč.

Roku 1645 zvítězil a Turennovi přišel na pomoc u Allersheima poblíže Nördlink, roku 1646 dobyl pevnosti Dunkerku, roku 1647 bojoval v Katalonii a roku 1648 vítězství dobyl u Lensu v hrabství Artois, kde mnohdy své nepřátele překvapil prudkými útoky. Povolán potom byl od královny matky Anny Rakouské proti frondě, zkrotil odpůrce dvora, avšak zprotivil se zanedlouho lakomstvím a nadutostí.

Mazarin ho dal v lednu 1650 zatknout, avšak už v únoru 1651 musel ho propustiti na svobodu. Tehdy Condé vrátiv se do Paříže mínil, že královna matka se ve všem bude říditi jeho vůlí, a když tak nečinila, rozhněván odešel do svého místodržitelství do Guiennska, kde ve spolky se dal se Španěly. Ve válce, do které se potom pustil proti Ludvíku XIV., ačkoli vojsko královo porazil u Bleneau (1652), přece ničeho nedokázal, poněvadž proti sobě měl Turenna, i musil konečně se utéci k Španělům do Belgie. Král Filip IV. jmenoval ho nejvyšším velitelem a Condé v čele nepřátelských vojsk bojoval proti své vlasti až do roku 1659. Mazarin mu podával roku 1653 ruku ku smíru, avšak Condé mu nevěřil. Poté v Paříži odsouzen hrdla a statky jeho zabaveny.

Po pyrenejském míru (1659) byl však vzhledem k přimlouvání španělského dvora přijat na milost i navrácen v držení statků a úřadů. V letech následujících domáhal se též koruny polské, ale to mu překazila volba Jana III. za polského krále a odpor Ludvíka XIV. Roku 1668 postaven opět v čelo vojska i opanoval Franche-Comté. Roku 1672, když Ludvík XIV. zdvihl válku proti Hollandu, Condé se proslavil smělým přechodem přes Rýn, a roku 1674 dobyl důležitého vítězství u Senefu blíže Monsu. Roku 1675 byl poslán do Alsaska, kde Montecuccolliho odpudil od Hagenavy a přinutil k ústupu za Rýn.

To byla jeho poslední výprava. Trápen dnou uchýlil se k soukromému životu do Chantilly, kde se stýkal s učenci a filosofy.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Nadáním a uměním válečným se Condé důstojně řadí k Turennovi a Hocheovi a ve válečných dějinách francouzských vyniká nad něj jedině Napoleon Bonaparte.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Louis, Grand Condé ve Wikimedia Commons

Tento článek obsahuje text (volné dílo) z hesla „Condé (Ludvík II. z Bourbonu, kníže z Condé)“ Ottova slovníku naučného od anonymního autora.
Předchůdce Ludvík II. Bourbon-Condé Nástupce
Jindřich II. kníže z Condé
16461686
Jindřich III. Julius