Klaudie Medicejská

Šablona:Infobox - panovnice Klaudie Medicejská (4. června 1604 Florencie – 25. prosince 1648 Innsbruck) byla princezna toskánská, sňatkem rakouská arcivévodkyně a hraběnka tyrolská.

Původ

Byla nejmladší z devíti dětí toskánského velkovévody Ferdinanda I. a jeho manželky, lotrinské princezny Kristiny. Ač měla osm starších sourozenců, pouze ona a nejstarší bratr Cosimo se dočkali potomků.

Vévodkyně z Urbina

Klaudie byla poprvé provdaná za vévodu z Urbina. Svatba se konala v r. 1621, kdy bylo Klaudii sedmnáct a v devatenácti letech se stala vdovou.

Arcivévodkyně

Tyrolská hraběnka

Roku 1626 se provdala znovu. V manželství s Habsburkem Leopoldem porodila Klaudie pět dětí během šesti let. Na Klaudiin popud nechal Leopold v Innsbrucku postavit první dvorní divadlo a operu, které bylo dokončeno roku 1630. V roce 1632 se stala znovu vdovou a zároveň s bratrem zesnulého manžela i regentkou. Spravovala zemi až do plnoletosti nejstaršího syna Ferdinanda Karla.

Regentka

Klaudiina vláda probíhala v mírně absolutistickém duchu, kterou podporoval její dvorní kancléř, doktor Wilhelm Biener. V roce 1635 postihla hrabství morová nákaza, kterou do země zavlekli císařští vojáci, putující zemí ze Španělska a z Itálie v dobách třicetileté války, která po dobu regentství ohrožovala Tyrolsko boji jak na severní, tak na západní hranici hrabství a z části i v Předních Rakousich. Z tohoto důvodu nechala Klaudie vylepšit pohraniční pevnosti na severu země a v průsmyku u Scharmitzu rovněž nechala vybudovat mohutné údolní opevnění, existující do roku 1805 a pojmenovanou na Klaudiinu počest Porta Claudia. V roce 1639, po dobytí části území v Předních Rakousích Francouzi, spojila své síly v podobě vojenského spolku se španělským králem Filipem IV. a s císařem Ferdinandem III.

Důležitým krokem byla reforma zeměbrany spojená s větším vynaložením finančních prostředků, které Klaudie získala z daní zemských sněmů. Tyto daně byly také důvodem sporu mezi Tyrolskem a biskupstvím v Brixenu a Tridentu.

Po Leopoldově smrti Klaudie pokračovala na dostavbě jezuitského kostela, který roku 1640 prozatímně dokončila a v němž byla po své smrti roku 1648 pohřbena.