Kiang

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Kiang

kiang v Pražské zoologické zahradě

Stupeň ohrožení

málo dotčený

Vědecká klasifikace

Říše:	živočichové (Animalia)
Kmen:	strunatci (Chordata)
Třída:	savci (Mammalia)
Řád:	lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď:	koňovití (Equidae)
Rod:	Equus

Binomické jméno

Equus kiang
Moorcroft, 1841

Kiang (Equus kiang) je větším druhem asijského osla a společně se zebrou Grévyho je největším divokým koňovitým zvířetem. Obývá horské stepi Tibetské náhorní plošiny v nadmořské výšce až 5000 m n.m.

[editovat] Popis

hmotnost: 350-500 kg
délka těla: 210 cm cm
délka ocasu: 50 cm
výška v kohoutku: 140 cm

Kiang je divoký osel vzhledem podobný spíše koni než domácímu oslu. V kohoutku je větší než kůň Převalského, má velkou, těžkou klabonosou hlavu a krátké uši. Hříva je tmavá, krátká a vzpřímená. Hlava, hřeben krku, hřbet, boky i kýta jsou červenohnědě zbarvené s úhořím pruhem, spodní část těla včetně končetin je čistě bílá. Zimní srst je hnědá, vlnitá a dvakrát delší než srst letní.

[editovat] Rozšíření a stanoviště

Kiang je endemitem Tibetské náhorní plošiny, žije v Tibetu, Nepálu a v Indii. Jeho přirozeným habitatem jsou horské stepi v nadmořské výšce 4 100 - 4 800 m n. m.

[editovat] Biologie

Kiangové žijí v malých stádech vedených starou kobylou, obvyklý počet jedinců v jedné skupině je 5-20. Hřebci bývají samotáři nebo se sdružují do mládeneckých stád. V červenci se samci připojují ke stádům kobyl a během srpna si pak vytvářejí harémy, o které bojují s ostatními hřebci. Březost trvá 11-12 měsíců, hříbata se ke stádu připojují již za několik týdnů po narození, odstavena jsou v roce věku, kdy pohlavně dospívají.

Kiangové jsou aktivní hlavně ráno a večer. Jejich potravou je hlavně tráva, slanomilné byliny, listy a větvičky keřů. Jejich přirozenými nepřátely jsou hlavně vlci, jinak se kiang může dožít až 20 let. Zvláště hřebci jsou teritoriální, agresivní a nebezpečná zvířata, která se v případě ohrožení neváhají bránit kousáním a kopáním.

[editovat] Poddruhy

V literatuře je popsáno více poddruhů kianga, i když jsou pravděpodobně neplatné (P. Moehlman pers. comm. 2001). Je to největší kiang východní, E. k. holdereri, chovaný v českých zoologických zahradách, kiang západní (E. k. kiang) a kiang jižní (E. k. polyodon)