Kůň Převalského

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kůň Převalského

Przewalskis-horse-036437.jpg
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: lichokopytníci (Perissodactyla)
Čeleď: koňovití (Equidae)
Rod: Equus
Binomické jméno
Equus przewalskii
Poliakov, 1881
mapa rozšíření
mapa rozšíření

Kůň Převalského (Equus przewalskii, Poliakov, 1881) neboli kertag je jediný žijící předek našeho zdomácnělého koně. Dnes už se s ním nesetkáváme téměř nikde jinde než v zoologických zahradách, mj. v Praze. Před několika lety bylo za spolupráce Zoo Praha několik zvířat vypuštěno do volné přírody v Mongolsku, původní oblasti rozšíření koní Převalského, kde se tato skupina úspěšně množí.[1] Další koně by do Mongolska měly být převezeny v červenci 2014.[2]

Kůň Převalského žije v soudružných dlouhodobých stádech, která cestují do velkých vzdáleností vyhledávat potravní zdroje – trávu, listy a pupeny. Typické stádo vede starší klisna a jsou v něm ještě 2–4 další klisny, jejich mláďata a jeden hřebec, který se pohybuje na okraji stáda.[zdroj?] Po březosti trvající 333–345 dní se rodí jedno hříbě.

Historie druhu[editovat | editovat zdroj]

Kůň Převalského je pravděpodobně přímým potomkem prakoně Equus caballus. Na území stepí a pouští střední Asie divoký kůň přežíval nerušeně až do doby, kdy zde došlo k rozvoji pastevectví. Pak jej pastevci začali pronásledovat jako konkurenta svých stád dobytka a vybíjet. Zbylo z něj jen několik ojedinělých kusů. Měl tehdy různé označení, Kirgizové jej pojmenovali kertag, Mongolové tachi a Číňani jie-ma.

Druhým z předků dnešních koní byl tarpan, ten ovšem útok člověka nepřežil.

Znovuobjevení druhu[editovat | editovat zdroj]

Až do poloviny 19. století o tomto divokém koni věděli jen mongolští kočovníci, kteří putovávali po okraji pouště Gobi. Jeho objevením pro světovou veřejnost začal dobrodružný lov, který koně Převalského přivedl na pokraj vyhubení. Roku 1879 propátrával Nikolaj Prževalskij, plukovník a kartograf carské ruské armády, okolí hor Tachin Schack. Několikrát přitom zahlédl celá stáda divokých koní, která ale nedokázal identifikovat. Vzpomínky na vzhled těchto koní se nedokázal zbavit, a tak se na ně začal vyptávát místních obyvatel. Jeden lovec mu nakonec přenechal kůži uloveného koně. Przewalski ji odvezl do Moskvy a ukázal ji přírodovědci Poljakovovi. Ten ji prozkoumal, popsal a zaznamenal znaky divokého koně a pojmenoval ho po jeho objeviteli Przewalském.

Plemenná kniha v Praze[editovat | editovat zdroj]

Do Prahy kertagy přivezl obchodník se zvířaty Hagenbeck. Pražská ZOO má s chovem dobré výsledky a vede celosvětovou plemennou knihu tohoto druhu koně. Do roku 1988 se jen zde narodilo 150 hříbat a bylo tak možné vypustit několik jedinců zachráněného druhu zpět na pastviny v původní domovině[3]. Je prudký a agresivní a je téměř nemožné ho zkrotit.

Kam do Zoo[editovat | editovat zdroj]

V České republice koně Převalského chovají zoologické zahrady v Praze, BrněChomutově.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Koním Převalského z Česka se v Mongolsku daří. Mají další hříbě. Metro Praha. duben 2014, čís. 77, s. 8. Dostupné online. ISSN 1211-7811.  
  2. Další koně poletí domů. Metro Praha. červen 2014, čís. 119, s. 4. Dostupné online. ISSN 1211-7811.  
  3. DOLEŽAL, Vladimír; DOLEŽALOVÁ, Alena. Člověk a kůň. České Budějovice : Dona, 1995. ISBN 80-85463-52-0. Kapitola Známe se dva miliony let, s. 15.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]