Karel IV. ze Schwarzenbergu

V tomto článku je použita zastaralá šablona „Příbuzenstvo“.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel IV. kníže ze Schwarzenbergu
poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1889 – 1913
poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1891 – 1895
člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1904 – ???
Stranická příslušnost
ČlenstvíKonz. velkostatek
Narození1. července 1859
Čimelice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí4. října 1913 (ve věku 54 let)
Orlík nad Vltavou
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníSchwarzenberská hrobka v Orlíku nad Vltavou
RodičeKarel III. ze Schwarzenbergu a Vilemína z Oettingen-Wallersteinu
PříbuzníBedřich Edmund ze Schwarzenbergu a Anna Marie Gabriela ze Schwarzenbergu (sourozenci)
Karel VI. Schwarzenberg a František Bedřich ze Schwarzenbergu[1] (vnoučata)
Alma materKarlo-Ferdin. univ.
Profesestátní úředník, politik a světoběžník
CommonsKarel IV. Schwarzenberg
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
otec Karel III. Schwarzenberg
bratr Bedřich Schwarzenberg
manželka Marie Terezie Kinská
manželka Ida Hoyos-Sprinzenstein
tchán Bedřich Karel Kinský
švagr Franz Clam-Gallas
syn Karel V. Schwarzenberg
syn Jan Schwarzenberg
syn Arnošt Schwarzenberg

Karel IV. Schwarzenberg, německy Karl IV Friedrich Eduard Emanuel zu Schwarzenberg (1. července 1859 Čimelice[2] – 4. října 1913 Orlík nad Vltavou[3]), byl český šlechtic a politik.

Biografie

Pocházel z vlivného šlechtického rodu Schwarzenbergů. Jeho otcem byl český politik Karel III. Schwarzenberg, v politice působil i jeho bratr Bedřich Schwarzenberg. V roce 1885 se oženil s hraběnkou Marií Kinskou, od roku 1891 s hraběnkou Idou Hoyos-Sprinzenstein. V roce 1877 dostudoval Akademické gymnázium v Praze a pak absolvoval práva na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Od roku 1881 pracoval jako koncipient na Českém místodržitelství. Roku 1882 podnikl cestu do Orientu, během které se setkal i s archeologem Heinrichem Schliemannem.[4]

Později opustil státní služby a věnoval se veřejnému životu a politice. V letech 1889–1913 byl poslancem Českého zemského sněmu. Ve volbách do Říšské rady roku 1891 byl zvolen do Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval velkostatkářskou kurii v Čechách. Rezignaci na poslanecký mandát oznámil dopisem 20. října 1895.[5] V roce 1895 se totiž na přání svého otce musel ujmout správy velkostatku ve Vosově.[4]

Patřil do Strany konzervativního velkostatku (sám převzal poslanecký post na zemském sněmu po svém otci[6]), tedy mezi historickou šlechtu, která podporovala české státní právo a české autonomistické aspirace. Zároveň ale jako důsledný konzervativec odmítal všeobecné volební právo.[4] V době vstupu na sněm roku 1889 vyvolal emotivní reakce jeho výrok ohledně husitství. Schwarzenberg totiž označil husity za „komunismus 15. století“ a prohlásil: „Mezi husity bylo na počátku onoho hnutí mnoho charakterů ctihodných, avšak husité bohužel zvrhli se brzy v tlupu lupičů a žhářů.“ Šlo o součást veřejné diskuze ohledně umístění plakety s podobiznou Jana Husa na právě dokončované budově Národního muzea v Praze. Mladočeši byli rezolutně pro, staročeši se snažili oslavu husitství upozadit.[7]

Po vstupu na zemský sněm se ovšem Schwarzenberg připojil k mladočechům, když hlasoval proti projektu takzvaných punktací. Roku 1910 zastupoval konzervativní šlechtu při česko-německé konferenci o národnostním vyrovnání.[4]

Roku 1904 převzal po svém otci dědičné místo v Panské sněmovně (jmenovaná horní komora Říšské rady), v níž potom působil od roku 1911 jako předák pravice.[4]

Přispíval do Časopisu Českého muzea. Měl vojenskou hodnost poručíka v záloze a byl nositelem titulu čestného rytíře Maltézského řádu.[8] Byl osobním známým následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  3. ↑ Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  4. ↑ a b c d e f Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 12. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Schwarzenberg, Karl IV. Fürst zu (Sekundogenitur) (1859-1913), Großgrundbesitzer und Politiker, s. 24. (německy) 
  5. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  6. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 478. Dále jen: Česká společnost 1848-1918. 
  7. ↑ Česká společnost 1848-1918. 391
  8. ↑ NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. Kapitola Schwarzenberg Karel, princ. 

Literatura

  • Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 629. 
  • Bezecný, Zdeněk : Šlechtic a sedlák. Dopisy Alfonse Šťastného z Padařova Karlu IV. ze Schwarzenbergu. Jihočeský sborník historický 66-67, 1997-1998 [vyd. 1998], s. 128-133.
  • Bezecný, Zdeněk : Politické názory Karla IV. ze Schwarzenbergu. In: Osobnost v politické straně: Sborník referátů z konference "Úloha osobností v dějinách politických stran na území českých zemí a Československa v letech 1861-1999". Olomouc, 19.-20. října 1999. Rosice u Brna, Nakl. Gloria 2000, s. 75-78.
  • Bezecný, Zdeněk : Ke stykům Alfonse Šťastného s knížaty ze Schwarzenbergu. In: K úloze a významu agrárního hnutí v českých a československých dějinách. Praha, Karolinum 2001, s. 67-72.
  • Bezecný, Zdeněk : Dětství, mládí a výchova Karla IV. ze Schwarzenbergu. In: Dítě a dětství napříč staletími. 2. Pardubické bienále. 4. - 5. dubna 2002. Pardubice, Univerzita Pardubice 2003, s. 67-72.
  • Bezecný, Zdeněk : Karel IV. ze Schwarzenbergu. Život šlechtice v devatenáctém století. In: Proměny elit v moderní době. Sborník k narozeninám Roberta Saka. České Budějovice, Jihočeská univerzita 2003, s. 93-101.
  • Bezecný, Zdeněk : Karl IV. zu Schwarzenberg. Das Leben eines Adeligen im 19. Jahrhundert. Études Danubiennes 19, 2003, č. 1/2, s.
  • Bezecný, Zdeněk : Katolický český národ v představách české šlechty ve druhé polovině 19. století. In: Národ místo Boha v 19. a první polovině 20. století. Sborník příspěvků z konference konané ve dnech 21.-22. dubna 2005 v Ústí nad Labem. Ústí nad Labem, Ústav slovansko-germánských studií 2006, s. 92-96.
  • Valenta, Aleš : Karel Schwarzenberg (1859-1913). K politice české konzervativní šlechty v první polovině devadesátých let devatenáctého století. Střední Evropa 10, 1994, č. 43, s. 75-85.

Související články

Externí odkazy

Předchůdce Karel IV. ze Schwarzenbergu Nástupce
Karel III. Karel IV.
kníže schwarzenberský
2. majorát
1904–1913 		Karel V.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_IV._ze_Schwarzenbergu&oldid=16217905“