Kalininský front

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kalininský front
Země SSSR SSSR
Existence 19. října 1941 – 20. října 1943
Velitelé Ivan Stěpanovič Koněv
Maxim Alexejevič Purkajev
Andrej Ivanovič Jerjomenko
Účast
Války Velká vlastenecká válka
Bitvy Bitva před Moskvou
Bitva o Ržev
operace Mars
Smolenská operace
Bitva o Velikije Luki

Kalininský front (rusky Калининский фронт) byl název vojenské formace Rudé armády za druhé světové války.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Kalininský front vznikl 19 října 1941 podle rozkazu Hlavního stanu ze 17. října z pravého křídla Západního frontu.

Soubor:Soviet Offensive Moscow December 1941.jpg
Sovětská ofenzíva u Moskvy v prosinci 1941

Front v říjnu – prosinci 1941 bránil postupujícím německým vojskům obchvatu Moskvy ze severu. V prosinci 1941 – lednu 1942 v Moskevské útočné operaci osvobodil 16. prosince Kalinin, celkem postoupil o 100 km na západ. V bezprostředně následující Rževsko-vjazemské operaci se Kalininský front společně se Západním frontem pokusil o obklíčení a zničení skupiny armád Střed. Přes značné územní zisky cíle operace nebylo dosaženo.

V Rževsko-syčevské operaci od 30. července do 1. října 1942 se společně se Západním frontem pokusila vojska frontu porazit německou 9. armádu a zlikvidovat Rževsko-vjazemský výběžek fronty. Přes značné úsilí sovětských vojsk se Němci ubránili. Útok Rudá armáda zopakovala 25. listopadu – 20. prosince (druhá Rževsko-syčevská operace neboli operace Mars) opět s pouze lokálními územními zisky. V lednu 1943 v Velikolucké operaci Kalininský front osvobodil Velikije Luki. V březnu Němci Rževsko-vjazemský výběžek vyklidili.

V srpnu – říjnu 1943 ve Smolenské operaci levé křídlo frontu pomohlo Západnímu frontu osvobodit Smolenskou a zbytek Kalininské oblasti. Sovětská vojska tak postoupila k hranicím Běloruska.

20. října 1943 byl Kalininský front podle rozkazu Hlavního stanu z 16. října přejmenován na 1. pobaltský front.

Podřízené jednotky[editovat | editovat zdroj]

  • 22. armáda (19. října 1941 – 21. dubna 1943)
  • 29. armáda (19. října 1941 – 31. srpna 1942)
  • 30. armáda (19. října – 18. listopadu 1941 a 17. prosince 1941 – 31. srpna 1942)
  • 31. armáda (21. října 1941 – 23. července 1942)
  • 39. armáda (22. prosince 1941 – konec července 1942)
  • 3. úderná armáda (21. ledna 1942 – 13. října 1943)
  • 4. úderná armáda (22. ledna 1942 – 20. října 1943)
  • 41. armáda (16. května 1942 – 20. března 1943)
  • 3. letecká armáda (16. května 1942 – 20. října 1943)
  • 58. (od 8. srpna 1942 39.) armáda (25. června 1942 – 20. října 1943)
  • 43. armáda (1. října 1942 – 20. října 1943)
  • 20. armáda (10. srpna – 1. září 1943)

Velení[editovat | editovat zdroj]

Velitel

Člen vojenské rady

Náčelník štábu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GLANTZ, David M.. Největší Žukovova porážka. Překlad Naďa Funioková. 1. vyd. Brno : Jota, 2005. 464 s. ISBN 80-7217-337-5.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • 60 лет великой победе [online]. Moskva: Министерство обороны Российской Федерации, 2004-2005, [cit. 2008-12-18]. Kapitola Фронты. Dostupné online. (rusky) 
  • "Память" [online]. Voroněž: Военно-патриотический клуб "Память" при Воронежском государственном университете, 2000-10, [cit. 2008-12-18]. Kapitola Степной фронт. Dostupné online. (rusky) 
Předchůdce Nástupce
pravé křídlo
Západního frontu
Kalininský front
24. června - 26. srpna 1941
1. pobaltský front