Kakofobie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kakofobie (z řeckého slova "kakós" a "phóbos"), někdy psáno i jako cacofobie,[1] je iracionální strach z ošklivosti.[2] Strach je doprovázen úzkostí, pokud se postižení kakofobií setkají s objektem, který považují za ošklivý.[3] To, co člověk považuje za ošklivé[4] či naopak atraktivní, je velice subjektivní a jednotlivé příznaky se kvůli tomu liší.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od fobií jako je selachofobie, akrofobie nebo arachnofobie, kde se jedná o strach z konkrétní věci, nejde v kakofobii zásluhou subjektivního smýšlení určit shodnou fobickou situaci. Proto může například jeden člověk trpící kakofobií považovat nějaký objekt za zrůdný a nepříjemný, zatímco u druhého člověka se stejnou poruchou tento objekt žádnou úzkost nevyvolá. Pouhé pomyšlení na subjektivní fobickou situaci u nich však může zapříčinit okamžité znechucení a zpravidla zmíněnou úzkost.[5] Při intenzivní úzkosti může dojít i k hospitalizaci postiženého.

Charakteristickým znakem u takových lidí bývá hodnocení druhých a silná sebekritika, která při dlouhodobém trvání stojí za zrodem deprese.

Pesimistická nebo kritická osoba neznačí ihned postiženého kakofobií. Příčinou vzniku kakofobie, podobně jako u jiných úzkostných poruch, může být mimo jiné genetika a prostředí.[6]

Příznaky[editovat | editovat zdroj]

Postižený si uvědomuje, že ošklivost je subjektivní. Přesto není schopen kontrolovat hlubokou úzkost a nechuť k věcem, které jsou “ošklivé” svou vůlí. Kakofobie je považována za záludnou duševní poruchu z důvodu snižování sebevědomí svého i druhých, což může mimo jiné vést i k narušení sociálních vztahů a nejistotě v sobě samých.[7]

Příznaky se začnou projevovat při kontaktu s faktorem vyvolávajícím úzkost, v pomyšlení na situaci či při pohledu na situaci nebo objekt. Příznaky lze rozdělit na psychické a fyzické.

Psychické příznaky[editovat | editovat zdroj]

Fyzické příznaky[editovat | editovat zdroj]

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

Nejsou žádné známé přímé příčiny vzniku. Nicméně genetika a vnější prostředí mohou hrát významnou roli. Například pokud někdo z rodiny trpí mentální poruchou, existuje reálně větší šance zrodu nějaké fobie. Pokud by takové genetické predispozice osoba měla, stačilo by pro vznik kakofobie projít traumatickým zážitkem.

Léčba[editovat | editovat zdroj]

Specifický způsob léčby kakofobie neexistuje. Strach z ošklivosti může být léčen kteroukoli z obecných metod, které se používají pro specifické fobie, jako např. expozice pod dohledem psychoterapeuta,[8] kdy se pacient vystaví subjektivní fobické situaci, která v něm vyvolá intenzivní úzkost. Cílem je s pomocí této nepříjemné situace po čase zapříčinit pokles množství a intenzity úzkosti pacienta.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. cacofobie - ABZ.cz: slovník cizích slov. slovnik-cizich-slov.abz.cz [online]. [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  2. RONALD, Ronald; KAHN, Ada. The Encyclopedia of Phobias, Fears, and Anxieties, Third Edition. [s.l.]: [s.n.], 2008. 592 s. ISBN 978-0-8160-6453-3. 
  3. MARTIN, Andy. The Phenomenology of Ugly. The New York Times [online]. 2010 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  4. HAMERMESH, Daniel. Ugly? You May Have a Case [online]. The New York Times, 2011 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  5. BARBIERI, Annalisa. My parents say I’m ugly and wish they’d never had me [online]. The Guardian, 2019 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  6. STEINBERG, Neil. Facial discrimination: Living with a disfigured face [online]. CNN, 2015 [cit. 2019-04-12]. Dostupné online. 
  7. BECK, Aaron; EMERY, Gary. Anxiety Disorders and Phobias: A Cognitive Perspective. 15. vyd. [s.l.]: Basic Books, 2005. 384 s. Dostupné online. ISBN 978-0465005871. 
  8. DUŠEK, Karel; VEČEŘOVÁ-PROCHÁZKOVÁ, Alena. Diagnostika a terapie duševních poruch. [s.l.]: Grada, 2015. 648 s. ISBN 978-80-247-4826-9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]