Josef Laštovička
| Josef Laštovička | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. března 1912 Německý Brod,  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 29. září 1943 (ve věku 31 let) Praha, Pankrácká věznice,  Protektorát Čechy a Morava |
| Příčina úmrtí | zavražděn oběšením |
| Bydliště | Praha–Žižkov, Sladkovského náměstí číslo 302/5[1] |
| Národnost | česká |
| Občanství | Rakousko–Uhersko |
| Vzdělání | Nástupní škola uniformovaného policejního strážního sboru v Praze |
| Povolání | policista, kriminalista, tlumočník gestapa |
| Zaměstnavatelé | policie, gestapo |
| Domovské město | Praha |
| Ocenění | |
| Děti | starší syn: doc. RNDr. Zdeněk Laštovička CSc. (* 1939); mladší syn[2] |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Laštovička (19. března 1912 Německý Brod – 29. září 1943 Praha, Pankrácká věznice) byl český policejní inspektor, který v době protektorátu pracoval v letech 1941 až 1943 jako tlumočník v „protikomunistickém“ referátu gestapa v Petschkově paláci v Praze. Ačkoli pracoval pro tajnou státní policii, všemožně dlouhodobě a účinně pomáhal vyslýchaným a zatčeným osobám.[2] Byl zrazen konfidentem gestapa a za spolupráci s domácím protiněmeckým odbojem zaplatil životem.
Život[editovat | editovat zdroj]
Rodinný původ, studia, kariéra (do roku 1938)[editovat | editovat zdroj]
Josef Laštovička se narodil v Německém Brodě, kde prožil dětství a mládí.[1] V době dospívání se věnoval trampingu.[1] V letech 1934 až 1936 prošel základní vojenskou službou v československé armádě v cyklistické rotě instrukčního praporu v Milovicích.[1] (Zřejmě zde se mu dostalo i výcviku operátora radiotelegrafické stanice.[1]) Na vlastní žádost byl po vojenské službě přijat ke státní policii a v květnu 1937 absolvoval nástupní školu uniformovaného policejního strážního sboru v Praze.[1] Koncem 30. let 20. století přestoupil k neuniformované stráži bezpečnosti (později kriminální policii).[1]
V Protektorátu Čechy a Morava[editovat | editovat zdroj]
Okupace Čech a Moravy postavila před české četníky a policisty dilema: zachovat věrnost vlasti a národu nebo kolaborovat s Němci.[1] Zůstat ve službě totiž znamenalo nejen dohlížet nad veřejným pořádkem a dopravou a bojovat s kriminální trestnou činností, ale zároveň plnit úkoly plynoucí z podřízenosti německým nacistickým bezpečnostním složkám, kterým šlo prioritně o potlačování domácího protinacistického odboje.[1] Úředníci gestapa museli (v jim alespoň zpočátku neznámém českém prostředí) chtě nechtě úzce spolupracovat s českou policií.[1] Po nastolení protektorátu si gestapo nárokovalo určitý počet českých policistů jako pomocné kancelářské síly a jako tlumočníky.[1]
Kriminální asistent Josef Laštovička ovládal perfektně němčinu, psal velmi rychle na psacím stroji, dobře střílel z pistole i z pušky, žil spořádaným rodinným životem, sympatickým zevnějškem působil na okolní úředníky důvěryhodně a navíc splňoval i nacistická kritéria „árijského“ vzezření.[1] .
Odboj[editovat | editovat zdroj]
Ačkoli pracoval pro tajnou státní policii, všemožně pomáhal vyslýchaným a zatčeným.[2] Jeho odbojová činnost byla značně rozsáhlá.[1] Zprostředkovával setkání zadržených s rodinou, předání zpráv, jídla a cigaret, ničil některé důkazy a dodatečně upravoval vyšetřovací zprávy ve prospěch vyslýchaných.[2] Umožňoval také kontakty a vzájemnou domluvu mezi zadrženými, sděloval domácímu odboji další (nová) jména, když se tato objevila ve spisu.[1][p. 1] Zpravodajský kontakt udržoval přes policejní odbojovou organizací „Blaník“.[1] (Měl kontakty i na další odbojové skupiny.[1]) Varoval domácí odboj před konfidenty a vedl si seznam úředníků a tajných spolupracovníků gestapa.[1][p. 2] V letech 1941 až 1943 policejní inspektor Josef Laštovička působil coby tlumočník v „protikomunistickém“ referátu gestapa IV.A-1 v Petschkově paláci v Praze.[1][p. 3][p. 4]
Josefa Fajmanová[editovat | editovat zdroj]
Přibližně v srpnu 1943, několik týdnů před svým zatčením (3. září 1943), navázala členka ilegální KSČ Josefa Fajmanová spojení s tlumočníkem gestapa Josefem Laštovičkou,[3] Informace od Laštovičky procházely nepřímou cestou (a s mírným zpožděním) jednak přes policejní odbojovou organizací „Blaník“,[1] ale také přes pracovníky družstva „Bratrství“, odkud pak doputovaly k Josefě Fajmanové a ta je předávala Josefu Molákovi.[3] Když se v létě 1943 zaměřilo gestapo na členy III. ilegálního ústředního vedení KSČ (s cílem toto vedení rozbít), pokusil se Laštovička komunisty opakovaně varovat.[1] Naléhavost situace se zvýšila poté, co se Laštovička dozvěděl, že jeden ze členů působících v jejich řadách – Jaroslav Fiala (vystupující pod pseudonymem „Kalina“) – je konfidentem (agentem) gestapa.[1]
Jaroslav Fiala[editovat | editovat zdroj]
Laštovička, vědom si nebezpečí z prodlení, riskantně a pod tlakem naléhavosti porušil pravidla konspirace a pokusil se Fajmanovou před Jaroslavem Fialou varovat[4] stručnou a lakonickou varovnou zprávou, kterou zaslal (prostřednictvím ilegální organizace Blaník[2]) 17. srpna 1943 a ve které stálo: „Vedoucí Pardubic je zrádcem strany.“[3][p. 5] Varování ale nedoputovalo příliš daleko, neboť třetím článkem ve štafetě byl (nešťastnou náhodou) právě „Kalina“.[2] Ten jej, zcela logicky, předal neprodleně gestapu.[1][4] Následný písmoznalecký posudek detekoval Josefa Laštovičku jako jejího nezpochybnitelného pisatele.[3] (Je dosti pravděpodobné, že gestapo mělo i jiné signály o tom, že Laštovička „pracuje proti nim a pro odboj“.[1])
Zatčení, vražda[editovat | editovat zdroj]
Josefa Laštovičku požádal jeden z jeho nadřízených, aby 26. srpna 1943 zůstal odpoledne o něco déle v úřadovně a po odchodu ostatních zaměstnanců byl pak Laštovička (za přítomnosti vedení pražského gestapa) zatčen.[1] Během měsíce „zostřených výslechů“ vzal zatčený veškerou vinu na sebe a nic podstatného na nikoho neprozradil.[1] Německý právník, důstojník SS a úředník gestapa Dr. Ernst Gerke, který v roce 1942 převzal funkci šéfa pražského gestapa po Hans-Ulrichovi Geschkem, nařídil v cause Laštovička zvláštní zacházení (německy: Sonderbehandlung), které v praxi znamenalo fyzickou likvidaci bez předchozího soudního přelíčení.[1] Dne 29. září 1943 vstoupilo na celu číslo 1 ve věznici v Praze na Pankráci několik gestapáků, kteří následně donutili dva české vězně, aby svého spoluvězně Josefa Laštovičku oběsili.[1][4][3]
Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]
Po druhé světové válce byl kriminálnímu obvodnímu inspektorovi Josefu Laštovičkovi in memoriam udělen Československý válečný kříž 1939 a Pamětní odznak Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Nová jména ze spisů předával Laštovička odboji údajně například hovorem z telefonní budky přímo před služebnou.[2]
- ↑ Tento seznam údajně v roce 1943 zakopal na neznámém místě, ale nepodařilo se jej nikdy najít. Je možné, že jej ukryl na půdě domu v Praze na Žižkově, Sladkovského náměstí číslo 302/5, kde bydlel se svou rodinou. Z této půdy prý obsluhoval i vlastní ilegální radiovou vysílačku s dosahem údajně až za hranice protektorátu.[1]
- ↑ Pramen[3] uvádí, že Laštovička pracoval jako tlumočník v pražské centrále gestapa v Petschkově paláci a organizačně spadal do protikomunistického referátu „II a“ vedeného komisařem gestapa SS-Hautpsturmführerem Heinzem Janturou (Hans Jantura) a dodával informace odboji.[3]
- ↑ V motácích ilegálně odesílaných z pankráckého vězení (datovaných vznikem do přelomu března a dubna 1943) a literárně zachycených v „Reportáži psané na oprátce“ Laštovičkovu odbojovou činnost v Petschkově paláci nepřímo dosvědčil i český komunistický novinář, literární a divadelní kritik a překladatel Julius Fučík.[1] Laštovička se během práce v protikomunistickém referátu na pražském gestapu setkával s vrcholnými představiteli československých komunistů.[2]
- ↑ Pramen[1] uvádí text varovné zprávy: „Pozor ! Fiala je zrádcem!“[1]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af Josef Laštovička [online]. web: Muzeum policie cz [cit. 2022-09-06]. 10 stran A4; ke stažení ve formátu *.pdf. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-09-07.
- ↑ a b c d e f g h EMMEROVÁ, Petra. Josef Laštovička 4 roky pracoval jako tlumočník gestapa a přitom pomáhal vyslýchaným. Prozradil ho až agent, kterého sám odhalil [online]. web: Vysočina Rozhlas cz, 2015-11-11 [cit. 2022-09-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g FENCL, Radek. František Holman: Život jednoho odbojáře, člena odbojové skupiny Brdy - Neliba. Praha, 2011 [cit. 2022-09-05]. 91 s. diplomová práce. Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta; Katedra dějin a didaktiky dějepisu; Studijní program: Učitelství pro střední školy; Magisterský studijní obor: Dějepis – Občanská výchova. Vedoucí práce PhDr. Lubor Václavů. s. 58, 59, 60. Kapitola: 3.8.3 Konfidentská činnost. Dostupné online.
- ↑ a b c BARTŮŇKOVÁ, Eva. Josefa Fajmanová – 110 let od narození [online]. web: Haló Noviny cz, 2021-08-14 [cit. 2022-09-02]. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Laštovička na Wikimedia Commons
