Reportáž psaná na oprátce
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Reportáž, psaná na oprátce byly Fučíkovy dopisy sestavené z motáků, které psal v roce 1943 z vězení v Pankráci. Dramaticky a emotivně zde líčí protinacistický odboj, výslechy, postavy spoluvězňů a dozorců. Text kolísá mezi svědectvím a sebestylizací. Autor zde nepochybuje o porážce nacismu a věří v komunismus jako jedinou budoucnost lidstva. Gusta Fučíková v prvním vydání vynechala pasáže, ve kterých Fučík nastínil, že hrál s gestapem "vysokou hru" a odvolával se na protokoly ze svých výslechů. Mnozí kritikové díla to označili za zradu odbojové skupiny a spolupráci s vyšetřovateli. Úplné kritické vydání reportáže smyšlenky o zradě vyvrátilo. V roce 2008 vydalo OTTOVO NAKLADATELSTVÍ,[1] první vydání faksimile rukopisu. Předmluvu napsal Zdeněk Mahler.
Autorství, originalita a úplnost rukopisu byly v minulosti některými lidmi zpochybňovány. V roce 1990 byl rukopis Reportáže prozkoumán pražským kriminalistickým ústavem. Podle jeho zprávy ze dne 27. června 1990 je autorem skutečně Julius Fučík. Dále bylo potvrzeno, že na žádném ze 167 listů rukopisu nebyly zjištěny žádné mechanické nebo chemické pozměňující zásahy nebo textové opravy a vpisy kromě oprav provedených autorem.[2] V současnosti je rukopis spolu s domácími i zahraničními vydáními Reportáže uchováván v pražském Muzeu dělnického hnutí, o.p.s[3]
