Josef Karel ze Žerotína
| Josef Karel hrabě ze Žerotína | |
|---|---|
 Portrét Josefa Karla ze Žerotína z 40. let 18. století | |
| Nejvyšší zemský komoří na Moravě | |
| Ve funkci: 1776 – 1781 | |
| Panovník | Marie Terezie, Josef II. |
| Předchůdce | Leopold Clary-Aldringen |
| Nástupce | Jan Křtitel Mitrovský z Nemyšle |
| Nejvyšší zemský sudí na Moravě | |
| Ve funkci: 1773 – 1776 | |
| Panovník | Marie Terezie |
| Předchůdce | Leopold Clary-Aldringen |
| Nástupce | Jan Křtitel Mitrovský z Nemyšle |
| Narození | 8. října 1728 Velké Losiny  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 10. listopadu 1814 (ve věku 86 let) Brno  Rakouské císařství |
| Titul |  hrabě |
| Choť | (1763) Marie Johanna ze Schrattenbachu (1742–1818) |
| Rodiče | Jan Ludvík ze Žerotína (1691–1761) a Františka Marie z Herbersteinu (1697–1763) |
| Děti | František Josef ze Žerotína Antonie ze Žerotína |
| Příbuzní | Ludvík Antonín ze Žerotína (sourozenec) Zdeněk ze Žerotína a Mathilda Johanna Seraphine Dubsky von Trebomyslic (vnoučata) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Karel říšský hrabě ze Žerotína, svobodný pán z Lilgenau (německy Josef Karl Reichsgraf von Zierotin, Freiherr von Lilgenau; 8. října 1728 Velké Losiny – 10. listopadu 1814 Brno) byl moravský šlechtic z losinsko-vízmberské větve rodu Žerotínů. Od mládí se uplatňoval ve správě Moravského markrabství, kde nakonec zastával funkce nejvyššího sudího (1773–1776) a nejvyššího komořího (1776–1781). Vlastnil statky na severní (Bludov, Třemešek) a východní Moravě (biskupské léno Valašské Meziříčí).
Životopis[editovat | editovat zdroj]
,_z%C3%A1mek.jpg)
Pocházel ze starého moravského rodu Žerotínů,[1] narodil se jako třetí a nejmladší syn císařského komořího Jana Ludvíka ze Žerotína (1691–1761) a jeho manželky Marie Františky z Herbersteina (1697–1763).[2] Vzdělání získal na jezuitské univerzitě v Olomouci a z doby jeho studií se dochovala dvě latinská rétorická cvičení (1741–1743) a rovněž latinský spisek o sv. Janu Křtiteli (1742), který napsal.[2] Od mládí působil ve správě Moravského markrabství, kde byl komorním radou, radou apelačního soudu a zemským soudcem. Od roku 1758 zastával post přísedícího Královské reprezentace a později Moravského zemského gubernia. V letech 1773–1776 byl na Moravě prezidentem apelačního soudu (respektive nejvyšším sudím) a nakonec se stal moravským nejvyšším zemským komorníkem (1776–1781). Byl též císařským tajným radou a komořím.
Josef Karel zemřel v Brně, pohřben byl v rodinné hrobce v kapli sv. Kříže u kostela sv. Jana Křtitele ve Velkých Losinách.[3]
Majetek[editovat | editovat zdroj]
Při rozdělování otcovského dědictví v roce 1761 jako nejmladší syn převzal nejmenší podíl, jeho majetkem se stala panství Bludov, Třemešek a Chromeč, vlastnil také dům v Brně. Původně často pobýval na zámku v Třemešku, a protože se zabýval astronomií, nechal zámeckou věž upravit na observatoř s dalekohledem.[4] V roce 1771 ale panství prodal za 143 000 zlatých své sestře Antonii Oktavii (1726–1805), provdané baronce Stillfriedové. Jeho hlavním sídlem se poté stal zámek v Bludově, později nechal postavit také zámeček ve Valašském Meziříčí, jehož část mu od roku 1808 patřila jako manství. Roku 1779 zdědil po vzdáleném příbuzném Michaelovi Josefovi ze Žerotína (1719–1779) z falkenberské větve rodu slezská panství Falkenberg (dnes Niemodlin) a Tillowitz (dnes Tułowice), která však obratem prodal Janovi Karlovi hraběti Pražmovi z Bílkova.[2] Celkově došlo v majetku Žerotínů v této době ke značným ztrátám, protože Josefovi starší bratři Jan Karel (1719–1775) a Ludvík Antonín (1723–1808) museli kvůli vysokému zadlužení prodat kmenová rodová panství Vízmberk (1770) a Velké Losiny (1802).
Rodina[editovat | editovat zdroj]
V roce 1763 se oženil s hraběnkou Marií Johannou Schrattenbachovou (1742–1818), dcerou dolnorakouského místodržitele Františka Ferdinanda Schrattenbacha (1707–1785) a Marie Eleonory Libštejnské z Kolovrat (1724–1742). Měli spolu devět dětí:
- 1. Alžběta (24. 8. 1764 – 23. 12. 1854), svobodná a bezdětná
- 2. Antonie (13./23. 9. 1765 – 20. 3. 1804), manž. 1788 hrabě Jan Nepomuk Mitrovský (20. 1. 1757 Brno – 20. 5. 1799 Brno), přírodovědec, mineralog a představitel osvícenství v našich zemích
- 3. Eleonora (*/† 2. 7. 1768)
- 4. Vincencie (10. 4. 1770 – 1. 4. 1772)
- 5. Johana (12. 2. 1771 – 20. 11. 1785 Brno), manž. 1784 lankrabě Friedrich Josef z Fürstenbergu-Weitry (24. 4. 1751 Ludwigsburg – 1. 7. 1814 Valašské Meziříčí)
- 6. František Josef (6. 4. 1772 Brno – 30. 5. 1845 Brno), c. k. komoří a rada moravského zemského gubernia, manž. 1804 Ernestina Skrbenská z Hříště (17. 11. 1778 – 1854)
- 7. Josef (*/† 1774)
- 8. Jan Ludvík (11. 11. 1775 – 24. 3. 1813), svobodný a bezdětný
- 9. Marie Karolína (21. 5. 1777 – 13. 5. 1861 Brno), manž. hrabě Ferdinand von Nimptsch
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 28.; Praha, 1908; s. 814–821 dostupné online
- ↑ a b c STIBOR, Jiří. ze Žerotína. In: DOKOUPIL, Lumír; MYŠKA, Milan. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Nová řada. Sešit 10. (22.). 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta a Ústav pro regionální studia, 2007. S. 172.
- ↑ POLÁCH, Drahomír: Historie zámku a panství Třemešek; Štíty, 2014; s. 113–114 ISBN 978-80-86438-50-4
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II. Severní Morava; Praha, 1983; s. 252
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- POLÁCH, Drahomír: Historie zámku a panství Třemešek; Štíty, 2014; 239 s. ISBN 978-80-86438-50-4
- SVITÁK, Zbyněk: Z počátku moderní byrokracie. Nejvyšší zeměpanský úřad na Moravě v letech 1748–1782; Matice moravská, Výzkumné středisko pro dějiny střední Evropy, Brno, 2011; 587 s. ISBN 978-80-86488-91-2