Jôf di Montasio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jôf di Montasio
Montasch

Vrchol 2 753 m n. m.

Světadíl Evropa
Státy Itálie Itálie
Pohoří Julské Alpy
Souřadnice 46° 26′ 16″ s. š., 13° 26′ v. d.
Jôf di Montasio
Fire.svg
Jôf di Montasio
Prvovýstup Findenegg a Brussofier v roce 1877
Hornina vápenec
Povodí Fella, Pontebbana, Slizza

Jôf di Montasio (německy Montasch; slovinsky Špik nad Policami) je hora v italské části Julských Alp. Montasio je druhou nejvyšší horou pohoří. Výstupy na něj nejsou nijak jednoduché. Prakticky vždy se jedná o uměle zajištěné cesty.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stejně jako většina vrcholů v Julských Alpách je i Jôf di Montasio charakterizován strmými vysokými stěnami padajícími do hlubokých zelených údolí (hlavně na severu). Montasio leží na konci protáhlého hřebene, chozeného od jihovýchodu. Na severu spadají jeho stěny až 1 100 metrů do doliny Valbruna. Celkové převýšení zde činí 1 700 metrů. Na jih není situace tak dramatická, i když i zde ční nad loukami vápencové skály o výšce kolem 600 metrů, odkud pokračují dalších 600 metrů pomalým spádem po plošině Altipiano del Montasio. Od západu je hora Montasio pravděpodobněji nejpůsobivější. Připomíná zde bílý, vápencový jelení roh a překonává převýšením západní stěny (1 600 metrů) divokou říčku Rio Saline.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vrchol Montasia byl dlouho považovaný za nedosažitelný, ale v každém případě byly významnější výstupy konané v době zlatého věku alpské historie. První výstup na vrchol provedli v r. 1877 Findenegg a Brussofier. Výstup vedli od jihu ze silničního sedla Sella Nevea (1 190 m) a dále přes horní část západní stěny. Západní stěna byla prostoupena poprvé v r. 1882 horolezcem Brazzou, který také našel dnešní klasickou jižní cestu z kotle Altipiano. Většina cest ze severu byla objevená velkým obdivovatelem a patronem Julských Alp Juliem Kugy. Jeho direttissima severní stěny byla jednou z velkých epizod zlatého věku alpinismu. Dnes je tato cesta, nebo její velká část uměle zajištěna kolíky, lany i kramlemi, a i tak se považuje za jednu z nejtěžších ferrat v Julských Alpách (obtížnost E).

Výstupy[editovat | editovat zdroj]

Vrchol je většinou lezen v létě. Zimní výstupy vyžadují náročnou přípravu a velké zkušenosti. Na jaře nabízejí jižní louky také možnosti pro skialpinismus.

  • Scala pipan (jih)

Asi nejchozenější jižní cesta, která je místy zajištěná. Je v ní propojena via ferrata Sentiero Leva a lezení po 70 metrovém, svislém lanovém žebříku Scala Pipan. Tím se dostane na hřeben, po kterém již snadně k vrcholovému kříži. Cesta je oficiální obtížnosti C.
Délka: 3,5 hod. pro výstup, 3 hod. pro sestup. Výchozí bod horská chata Rifugio Brazza (1 660 m)

  • Verde (jih)

Je nejjednodušší variantou výstupu na vrchol Montasia. Vede však po nepříjemných strmých travách, které mohou být po dešti nebezpečné. Název „Verde“ je z dialektu, kde slovo Verdi znamená opatrně. Cesta je využívána také jako sestupová.
Délka: 3 hod. pro výstup a 2,5 hod. pro sestup.

  • Findeneggův kuloár (jih)

Nejprve stezka dosahuje bivaku Suringar poblíž sedla Forca del Disteis. Značená stezka odtud pokračuje do západní stěny přes strmý komín (I-II.UIAA) Délka: 4 hod. pro výstup.

  • Direttissima Kugy (sever)

Je nejtěžší nehorolezeckou cestou po které je vrchol Montasia dostupný. Vede přímo severní cestou a kopíruje první výstup Julia Kugyho. Cesta je zajištěná a mezi takto upravenými cestami hraje v Julských Alpách prim. Náročnost je i tak II-III.UIAA. Cesta byla zajištěna v roce 1960 a pomocí 350 ocelových lan a více jak 800 kolíků a kramlí zpřístupňuje trasu prvovýstupu z r. 1902. Délka: 6 hod.

  • Via Amalia Zuani Bornettini (sever)

Je o něco jednodušší variantou Kugyho přímé cesty. Výchozím bodem je chata Rifugio Fratelli Grego (1 389 m). Dalším stavením na cestě může posloužit bivak Stuparich (1 587 m), který se nachází pod stěnou. Zajištěná cesta vede komínem v obtížnosti III.UIAA. Jedním z klíčových míst je přelezení asi 10 metrů vysoké kolmé stěny nad komínem. Další komín a většinou namrzlé skalní stupně až na vrchol kotle. Dále od bivaku Suringar pokračuje cesta shodně s cestou Verde. Délka: 5 hod. pro výstup a 4 hod. pro sestup

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu