Jídelní příbor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příklad několika příborů – zleva: dřevěné hůlky, keramická lžíce, kávová lžička, polévková lžíce, vidlička, nůž, rybí nůž
Ekologické rozložitelné plastové příbory

Jídelní příbor je nástroj, kterého se používá při manipulaci s jídlem. Slouží k porcování a vkládání jídla do úst. Základními příbory jsou lžíce, nůž a vidlička. Příbor může obsahovat i různé přídavné náčiní – různě tvarované nože, vidličky a kleště. V asijském stolování a kuchyni jsou naopak běžné hůlky. Celkem se uvádí až 200 různých druhů náčiní.[zdroj?]

Odhaduje se, že evropským příborem jí asi 900 milionů lidí a asijské jídelní hůlky používá asi 1,2 miliardy lidí. Asi 4,2 miliardy lidí jí bez příboru rukama.[zdroj?]

Západní civilizace[editovat | editovat zdroj]

Jídelní příbor, jehož základními prvky jsou lžíce, nůž a vidlička, se používá především v kulturní oblasti civilizace vycházející z evropského kontinentu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Už ve starověku se v Evropě používala jako jídelní nástroj lžíce, později se k jídlu se začal používat také nůž. Příbor současného evropského typu se objevil až v 17. století. Nejprve byly příbory vyráběny ze dřeva a v bohatších domácnostech také ze stříbra (železo se nepoužívalo, protože rychle podléhalo korozi). Dnes se používají většinou příbory z nerezové oceli a v nezanedbatelné míře také plastové příbory.

Zakládání na stůl[editovat | editovat zdroj]

Jídelní příbory jsou připravovány při prostírání vedle talíře podle pořadí podávaných chodů. Blíže talíři se pokládají příbory, kterými se bude jíst později. Na jednu stranu talíře se pokládají maximálně tři kusy. Pokud je menu delší, přikládají se další příbory až v průběhu stolování.

Způsob umístění[editovat | editovat zdroj]

Příbor se prostírá tak, aby byl snadno v pravý čas připraven ke konzumaci daného chodu. Tzn. na správné straně a rukojetí k ruce, tak aby urazila co nejmenší vzdálenost.

  • vidlička – vlevo od talíře, zuby nahoru
  • nůž – vpravo od talíře, ostřím k talíři
  • lžíce – vpravo od talíře, dnem na stůl
  • moučníkový příbor (dezertní vidlička a lžíce) – nad talířem

Některé další příbory se umisťují např. na pečivový talířek (dezertní nůž), podšálek (např. kávová či moka lžička) atp.

Rybí příbor[editovat | editovat zdroj]

Vidlička rybího příboru má kratší, ale širší zuby, nůž je bez ostří (rybu obvykle nemusíme krájet), s hrotovitou špičkou. Pomocí tohoto nože stahujeme maso z kostí, jež přidržujeme vidličkou. Když máme čisté maso na jedné straně talíře a kostičky na straně druhé (nebo je dáváme na zvláštní odkládací talířek), položíme nůž šikmo na talíř, vidličku vezmeme do pravé ruky a s její pomocí jíme jak maso, tak příkrm. Můžeme si vypomoci kouskem chleba v levé ruce. Rybí příbor se dá ovšem docela dobře nahradit dvěma velkými vidličkami. Každou kostičku, která vnikne do úst, vyjmeme pomocí vidličky: kosti stále klademe na jedno a totéž místo na talíři, pokud nemáme u ruky už zmíněný odkládací talířek na kosti.

Příbory k sýru[editovat | editovat zdroj]

Pro tvrdý sýr zakládáme dezertní vidličku a nůž. Pro sýr měkký postačí jen dezertní nůž. Sýr odkrojíme nožem, naneseme jej na kousek ulomeného chleba, který jsme ev. nejprve potřeli máslem, a celé sousto vkládáme do úst.

Příbor na ovoce[editovat | editovat zdroj]

K ovoci podáváme příbor na ovoce nebo příbor dezertní. Drobné ovoce jako jsou maliny, ostružiny, lesní jahody a borůvky, jíme čajovou lžičkou. Jiné ovoce, jako jsou třešně, jahody, rybíz, angrešt, jíme rukou, v tom případě přikládáme na stůl misku (fingerbowle) s vodou na omytí prstů.

Asijská civilizace[editovat | editovat zdroj]

V Asii jsou nejpoužívanějším jídelním nástrojem jídelní hůlky, které se vyrábí ze dřeva a jsou zdobeny různými ornamenty a znaky. Hůlky se zakládají buďto na speciální podstavec nebo do nádoby k tomu určené. Dnes se kvůli západním fast food trendům vyrábí i balené hůlky z plastu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

SALAČ, Gustav. Stolničení. Praha : Fortuna, 2001. ISBN 80-7168-752-9.  

  • Pinková, Alice - Stolování; Mona, 1983; str. 10; MK ČSR 59-160-83

Související články[editovat | editovat zdroj]