Ilia Wen Zičeng

Ilia Wen Zičeng
Ilia Wen Zičeng
	Protojerej Ruské pravoslavné církve v zahraničí
	Otec Ilia uprostřed
Církev	Ruská pravoslavná církev v zahraničí
Svěcení
Jáhenské svěcení	červenec 1924
Kněžské svěcení	26. listopadu 1931 ; světitel Simon (Vinogradov)
Osobní údaje
Rodné jméno	; (伊利亚·文子正)
Země	USA
Datum narození	10. listopadu 1896
Místo narození	Peking, Čínské císařství
Datum úmrtí	9. června 2007 (ve věku 110 let)
Místo úmrtí	San Francisco, USA
Národnost	čínská
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ilia Wen Zičeng (čínský: 伊利亚·文子正; 10. listopadu 1896, Peking – 9. června 2007, San Francisco) byl čínský protojerej Ruské pravoslavné církve v zahraničí. V moment své smrti byl nejstarším pravoslavným duchovním světa.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 10. listopadu 1896 v Pekingu. V sedmi letech byl na přání a se svolením rodičů pokřtěn v Ruské duchovní misii v Pekingu se jménem Ilia na počest proroka Elijáše. V letech 1905-1914 navštěvoval misijní školu a roku 1915 vstoupil do duchovního semináře, který byl součástí této misie. Seminář dokončil o tři roky později.

Po revoluci v Rusku bylo prvním úkolem ruské pravoslavné církve postarat se o četné uprchlíky, kteří odcházeli do Číny. Ilia se rozhodl pastoračně sloužit těmto uprchlíkům a začal studovat ruštinu a církevní slovanštinu. V červenci 1924 byl rukopoložen na diakona a 26. listopadu 1931 byl vedoucím misie arcibiskupem Simonem (Vinogradovem) rukopoložen na jereje a přidělen do chrámu Zvěstování v Šanghaji.

Sloužil v řadě farnosti a po výstavbě katedrálního soboru ikony Matky Boží – Zastánkyně hříšníků v Šanghaji byl jmenován ključarem (zástupcem představeného chrámů) tohoto chrámu. Roku 1946 byl jmenován biskupem Janem (Maximovičem) představeným katedrálního soboru, později svatořečeným. Roku 1949 kvůli nástupu komunistů k moci opustil Čínu a byl poslán do Hongkongu, aby zde založil ruský pravoslavný chrám Vzkříšení Krista. V této farnosti odvedl spoustu práce, staral se o ruské uprchlíky.

Roku 1957 odešel do San Francisca, kde byl přidělen k duchovenstvu soboru ikony Matky Boží – Radosti všech zarmoucených. V tomto chrámu sloužil až do 100 let. Kromě vykonávání všech nedělních a svátečních bohoslužeb každé ráno a večer zpíval a četl na klirosu. Roku 1981 byl dekretem biskupského synodu Ruské pravoslavné církve v zahraničí povýšen na protojereje. Na počátku 21. století již bohoslužby nevykonával, i když po smrti arcibiskupa Antonije (Medvěděva) roku 2000, se zúčastnil jednoho z pohřebních obřadů, jelikož jej velmi ctil a miloval.

Koncem roku 2000 se natrvalo přestěhoval ke svému synovi Michailovi. Pravidelnou eucharistii mu přinášel duchovní soboru protojerej Sergij Kotar. V den památky proroka Elijáše přijímal své spolubratry ze soboru. V neděli 19. listopadu 2006 slavil své 110. narozeniny a také 75. výročí kněžského svěcení. Až do posledních dnů si uchoval čistou paměť a mysl, byl s největší pravděpodobností nejstarším protojerejem jak narozením, tak svěcením v celé ruské církvi. Podle protojereje Ilii bylo pro něj největším trestem nemožnost být každý den v klirosu. Zemřel 9. června 2007, několik týdnů po znovusjednocení Ruské pravoslavné církve v zahraničí s moskevským patriarchátem. V té době byl osmým nejstarším člověkem světa. Smuteční obřad vedl v sanfranciském soboru arcibiskup Kirill (Dmitrijev).