Ihara Saikaku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ihara Saikaku, socha

Ihara Saikaku (井原 西鶴, vlastním jménem Hirajama Tógo 平山藤五, 1642, Ósaka9. září 1693, tamtéž) byl japonský básník a prozaik, zakladatel měšťanského románu ukijozóši (浮世).[1][2]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho životopisné údaje nejsou přesně známy.[1] Byl prý synem zámožného obchodníka, který po smrti své ženy zanechal zděděné obchodní záležitosti svému účetnímu a sám trávil život cestováním, návštěvami zábavních čtvrtí a psaním. Nejprve psal poezii haikai, kterou studoval od mládí, a byl známý svými improvizačními schopnostmi v soutěžích o vytvoření co největšího počtu veršů za určený čas (v roce 1673 přednesl například za den a noc 16 000 veršů).[1] Největší proslulost však získal svými ilustrovanými sešitovými romány, kterými založil nový žánr v japonské literatuře typický pro celé období Edo a kterými formuloval estetické ideály měšťanstva.[1] S humorem, nadsázkou a důrazem na vypointovanost příběhů, které tak nabývají mnohdy až anekdotického charakteru, popisoval život v rozrůstajících se městech.

Jeho prózy, napsané hutným, barvitým až dekorativním stylem, spojujícím klasickou eleganci s prostředky hovorového jazyka, byly natolik populární, že se staly náměty pro divadlo kabuki i džóruri. Měly vliv i na generace dalších prozaiků[1] a jsou obvykle rozdělovány do tří oddílů:[2]

  • příběhy s erotickou tématikou kóšokumono ((好色物),
  • vojenské příběhy bukemono (武家物), tj, příběhy ze života samurajů, ve kterých lze v přehnaném až groteskním zdůrazňování jejich ctností najít prvky satiry,
  • měšťanské příběhy čóninmono (町人物), líčící životní styl měšťanstva a praktiky obchodní vrstvy.

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Ikutama Manku (1673, 生玉万句, Deset tisíc veršů Ikutama),
  • Saikaku haikai óku kazu (1677, 西鶴 大矢数, Saikakův přednes mnoha haikai).

Divadlo[editovat | editovat zdroj]

Kóšokumono[editovat | editovat zdroj]

  • Kóšoku ičidai otoko (1682, 好色一代男, Největší milovník), dvoudílný román, rozdělený do 54 relativně samostatných kapitol, popisuje milostná dobrodružství a zálety hlavního hrdiny od jeho útlého mládí až do jeho šedesáti let především v prostředí proslavených čtvrtí nevěstinců.
  • Kóšoku nidai otoko šoen ókagami (1684, 好色二代男 諸艶大鏡, Velké zrcadlo ženské krásy: Syn největšího milovníka),
  • Kóšoku ičidai onna (1686, 好色一代女, Největší rozkošnice), vrcholné autorovo dílo,[1] román, ve kterém bývalá konkubína vypráví svůj život dvěma mladíkům, kteří chtějí vědět něco o rozkoši. Stařena ve své zpovědi rozjímá na sklonku svého života nad jeho smyslem a celé její vyprávění odhaluje dno její duše se všemi protiklady.
  • Kóšoku gonin onna (1686, 好色五人女, Pět rozkošnic), soubor povídek o milostných avantýrách dobrodruhů na okraji spořádaného života.
  • Nanšoku ókagami (1687, 男色大鑑, Velké zrcadlo mužské lásky), sbírka příběhů o mužské homosexuální lásce.

Bukemono[editovat | editovat zdroj]

  • Budó denraiki (1687, 武道伝来記, Příběhy o válečnické ctnosti),
  • Buke giri monogatari (1688, 武家義理物語, Vyprávění o samurajských povinnostech).

Čóninmono[editovat | editovat zdroj]

  • Nihon eitaigura (1688, 日本永代蔵, Japonské zdroje bohatství), sbírka příběhů o tom, jak získat bohatství, ale i s příklady náhlého úpadku obchodníků,[1]
  • Seken munazanjó (1692, 世間胸算用), název lze přeložit jako Duševní aritmetické výpočty, které umožňují úspěch ve světě nebo jako Prospěšnost počítání z hlavy či volně jako Každý má svůj odhad.[1][2]

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

České překlady[editovat | editovat zdroj]

Citát z díla[editovat | editovat zdroj]

  • Krásná žena je jako krásná krajina, když se na ni někdo dlouho dívá, určitě se mu omrzí.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h Vlasta Winkelhöferová: Slovník japonské literatury, Libri, Praha 2008, str. 107-109
  2. a b c Slovník spisovatelů - Asie a Afrika 1., Odeon, Praha 1967, str. 420-421

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]