Ibis

Ibis
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	veslonozí (Pelecaniformes)
Čeleď	ibisovití (Threskiornithidae)
Podčeleď	ibisové (Threskiornithinae) Poche, 1904
Sesterská skupina
kolpíci (Plataleinae)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ibis je české pojmenování pro všech 12 rodů ptáků podčeledi ibisi (nebo také ibisové) patřící do čeledi ibisovitých, která je nově zatříděna do řádu veslonohých. Druhou sesterskou podčeledi jsou kolpíci.

Na prvý pohled je rozdíl mezi ibisy a kolpíky ve tvaru jejích zobáků, ibisi ho mají tenký, dlouhý a směrem dolů mírně srpovitě zahnutý, kolpíci mají konec dlouhého zobáku lopatkovitě rozšířen.

Popis

Ibisi jsou ptáci velcí až 110 cm a vážící až 4,5 kg. Sexuální dimorfismus se projevuje pouze ve velikosti, samci bývají větší. Jejich peří je barvy bílé, černé, šedě hnědé nebo je zbarveno šarlatově, u dospělců mívají tmavší barvy kovový lesk. Na hlavě a krku bývají některé druhy neopeřené a jsou tam patrny kožovité záhyby. Oči umožňují binokulární vidění. Na spodní čelisti mají vyveden vývod žlázy odvádějící nadbytečnou sůl získanou při krmení ve slané vodě. Mají nefunkční hlasivky, většinou vydávají zvuky jen klapáním zobáku.

Mají silná a dlouhá křídla, jejich rozpětí dosahuje až 120 cm, naopak ocas mají krátký. Také nohy mají dlouhé, jen do poloviny délky opeřené, mezi prsty mají plovací blány. Létají ve velkých hejnech kde dokáži dobře plachtit, za letu mají krk natažen.

Potrava

Ptáci se živí drobnější živočišnou stravou kterou sbírají z plytkých vod svým dlouhým zobákem, jsou to např. drobné rybky, korýši, plži, žáby i hmyz a kroužkovci. Druhy žijící daleko od vody loví na vlhkých loukách i obdělávaných polích hlavně hmyz a drobné savce, ostrým zobákem je vybírají i zpod povrchu půdy.

Rozmnožování

Hnízdí ve velkých koloniích, často i s příbuznými ptáky. Jsou sezónně monogamní, po nezbytných námluvách ustaví pár a společně stavějí hnízdo, střídají se též při sezení na 2 až 5 vejcích i krmení neopeřených mláďat. Ta se líhnou po 3 až 4 týdnech, hnízdo opouštějí v závislosti na druhu za 6 až 8 týdnů.

Výskyt

Ibisi žijí hlavně v subtropech nebo v tropech na obou polokoulích. Až na výjimky obývají nejčastěji bažinatá prostředí u vnitrozemských nebo brakických vod širokých říčních ústí, mořských lagun a mangrovů. Do České republiky, kde žádný nehnízdí, výjimečně zalétá ibis hnědý.

Taxonomie

Podčeleď ibisi se dělí do 12 recentních rodů s 26 druhy. Všechny rody nesou české jméno ibis.

• rod Bostrychia
  • ibis etiopský (Bostrychia carunculata)
  • ibis hagedaš (Bostrychia hagedash)
  • ibis kropenatý (Bostrychia rara)
  • ibis menší (Bostrychia olivacea)
• rod Cercibis
  • ibis dlouhoocasý (Cercibis oxycerca)
• rod Eudocimus
  • ibis bílý (Eudocimus albus)
  • ibis rudý (Eudocimus ruber)
• rod Geronticus
  • ibis jihoafrický (Geronticus calvus)
  • ibis skalní (Geronticus eremita)
• rod Lophotibis
  • ibis madagaskarský (Lophotibis cristata)
• rod Mesembrinibis
  • ibis lesní (Mesembrinibis cayennensis)
• rod Nipponia
  • ibis čínský (Nipponia nippon)
• rod Phimosus
  • ibis tmavý (Phimosus infuscatus)
• rod Plegadis
  • ibis americký (Plegadis chihi)
  • ibis andský (Plegadis ridgwayi)
  • ibis hnědý (Plegadis falcinellus)
• rod Pseudibis
  • ibis běloramenný (Pseudibis davisoni)
  • ibis bradavičnatý (Pseudibis papillosa)
  • ibis obrovský (Pseudibis gigantea)
• rod Theristicus
  • ibis běločelý (Theristicus caerulescens)
  • ibis bělokřídlý (Theristicus caudatus)
  • ibis šedokřídlý (Theristicus melanopis)
• rod Threskiornis
  • ibis australský (Threskiornis moluccus)
  • ibis černohlavý (Threskiornis melanocephalus)
  • ibis posvátný (Threskiornis aethiopicus)
  • ibis žlutokrký (Threskiornis spinicollis)

Podle IUCN jsou ibis skalní a ibis běloramenný považováni za kriticky ohrožený, ibis čínský za ohrožený a ibis jihoafrický za zranitelný druh.

Chov v zoo

V evropských zoo bylo historicky chováno 20 z 26 druhů. Jedná se tedy o všechny druhy s výjimkou šesti: ibise menšího, ibise dlouhoocasého, ibise lesního, ibise tmavého, ibise běloramenného a ibise obrovského. V současné době (stav podzim 2018) je chováno 15 druhů. Nejvíce zastoupeni jsou ibis posvátný a ibis rudý (v takřka 200 zoologických zařízení). Ve více než 100 evropských zoo se pak nachází také jinak v přírodě kriticky ohrožený ibis skalní. Ostatní druhy jsou ale v chovech spíše raritní záležitostí.

Největší kolekce ibisů mají z evropských zoo Weltvogelpark Walsrode v Německu a Zoo Praha. Obě zařízení chovají na osm druhů. Sedm druhů je chováno v další české zoo – Zoo Plzeň.

Chov v Zoo Praha

Zoo Praha patří mezi přední evropské chovatele ibisů. Na konci roku 2017 se v její kolekci nacházelo celkem osm druhů:

• ibis hagedaš
• ibis bílý
• ibis rudý
• ibis skalní
• ibis hnědý
• ibis šedokřídlý
• ibis černohlavý
• ibis žlutokrký

Reference

• ROBERSON, Don. Threskiornithidae [online]. Don Roberson, Creagrus, Monterey Bay, CA, USA [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
• Threskiornithidae [online]. Birds and birding in India, IN [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
• A-Z Animals: Ibis [online]. Laureate Online Education, University of Liverpool, GB [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
• Other Free Encyclopedias, Animal Life Resource: Threskiornithidae [online]. NET Industries, Kingston, Ontario, CA [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
• Checklist of the Birds of Paraguay: Threskiornithidae [online]. Fauna Paraguay, Asunción, PY [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
• CLEMENTS, J. F.; SCHULENBERG, T. S.; ILIFF, M. J. et al. The eBird/Clements checklist of birds of the world: Version 6.7 [online]. Cornell University, Lab of Ornithology, Ithaca, NY, USA, rev. 2012 [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 
• IUCN Red List of Threatened Species [online]. International Union for Conservation of Nature and Natural Resources, rev. 2012 [cit. 2013-06-02]. Dostupné online. (anglicky) 

Portály: Ptáci

Autoritní data	GND: 4299338-6