Horkovzdušný balon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Horkovzdušný balón v letu
Horkovzdušný balón ve tvaru želvy

Horkovzdušný balón patří mezi letadla lehčí vzduchu a je to první prostředek, díky kterému se člověk dokázal vznést do vzduchu. Skládá se z obalu, textilní části, která je naplněna horkým vzduchem a vyvíjí potřebný vztlak, dále pak z koše pro posádku, hořáku, ohřívajího vzduch v obalu, a lahví na palivo (propan či směs propanu a butanu, též LPG).

Historie[editovat | editovat zdroj]

Za počátek balónového létání se považuje 5. červen 1783, kdy se z Annonay vznesl první horkovzdušný balon bratří Montgolfierů s „pasažéry“ (ovcí, kachnou a kohoutem) na palubě. Jejich návratem se prokázalo, že v atmosféře nejsou jedovaté plyny a otevřeli tím létání i pro lidské posádky.

Tou první byli Jean-François Pilâtre de Rozier a François Laurent d'Arlandes, kteří se vznesli 21. listopadu 1783 a odstartovali tak éru vzduchoplavby.

Balóny se úspěšně vyvíjely více než století, než byly víceméně vytlačeny letadly těžšími vzduchu. K renesanci balónů došlo zase až v 70. letech v souvislosti s jejich využitím pro rekreaci a reklamu.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Obal[editovat | editovat zdroj]

Obal je základní součástí balónu. Je vyroben ze speciální polyesterové či polyamidové (též nylonové) textilie, která je ve spodní části v blízkosti hořáku nahrazena nehořlavou nomexovou textilií. Pevnost obalu zvýšují nosné popruhy, pokračující pod obal ocelovými lanky, na nichž je zavěšen koš.

V horní části obalu je paraventil (též parašut z angl. parachute), uzavíratelný otvor pro vypouštění přebytečného horkého vzduchu pro uvedení balónu do klesání. Paraventil může být nahrazen zařízením pro rychlé vypouštění vzduchu (Smart VentTM či obdobná konstrukce).

Rovněž může být po straně vybaven rotačním ventilem, jenž směrovým vypouštěním vzduchu způsobí otáčení balónu ve vzduchu (nezajišťuje řízení směru letu).

Velikost obalu může být od 600 m3 do 17000 m3, běžná velikost pro pilota + 4 pasažéry je 3000 m3.

Koš[editovat | editovat zdroj]

Nese posádku, palivové lahve, přístroje atd. Je vyroben z ratanu, má ocelový rám a dřevěnou podlahu, po straně stup pro snadnější nastupování, horní okraj je polstrován a čalouněn kůží kvůli pohodlí a ochraně pasažérů. Koš může být též vybaven dvířky pro snadnější nastupování.

Hořák[editovat | editovat zdroj]

Zajišťuje ohřívání vzduchu v obalu. Spaluje propan či LPG. Skládá se nejčastěji ze dvou samostatných jednotek (může být 1 až 4), každá má výkon řádově 3 MW.

Palivové lahve[editovat | editovat zdroj]

Láhve na plyn z nerezové oceli (též titanu, dříve i hliníku) obsahují zásobu paliva na let. Vyrábějí se ve velikostech od 40 do 80 litrů, běžně jsou v koši 3–4, spotřeba při běžném letu se podle délky a podmínek pohybuje mezi 60–150 litry.

Ventilátor[editovat | editovat zdroj]

Slouží k primárnímu naplnění obalu studeným vzduchem před započetím jeho ohřívání. Během letu není třeba, zůstává proto na zemi. Vyrábí se s motory o výkonech 5–13 koní.

Výrobci[editovat | editovat zdroj]

Horkovzdušné balóny vyrábí mnoho výrobců po celém světě, z nichž ti největší sídlí v Evropě. Největším výrobcem na světě je Cameron Balloons v Bristolu (Spojené království), dalšími pak Ultramagic (Španělsko), Balóny Kubíček (Brno, ČR), Schroeder Fire Balloons (Německo), Lindstrand (Spojené království). Několik menších výrobců je v USA, velkou neznámou je pak Čína, o které se ví, že balóny vyrábí a to ve velkém, ale není známo kolik přesně a kdo jsou výrobci.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu
  • Různé informace o balónech [1]
  • Balóny Kubíček – stránky českého výrobce [2]
  • Všechny balóny registrované v ČR [3]
  • Výcvik pilotů horkovzdušných balónů [4]