Heřman z Reichenau

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Heřman z Reichenau s astrolábem (napravo), středověká kresba

Blahoslavený Heřman z Reichenau, známý též jako Hermannus Contractus, německy Hermann der Lahme (18. července 1013 v Altshausenu24. září 1054 v klášteře Reichenau) byl středověký kronikář, učenec, básník a skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Relikvie Heřmana z Reichenau na zámku v Altshausenu.

Heřman byl tělesně postiženým synem hraběte Wolfrada II. z Altshausenu. Celý život byl připoután na vozíku a pouze obtížně mluvil. Roku 1020 vstoupil do kláštera Reichenau, kde působil v době vlády opata Berna přes 30 let jako jeden z největších učenců své doby. K jeho nejznámějším dílům patří Chronicon, analistické podání světových dějin od Kristova narození do roku 1054, v jejímž vedení pokračoval jeho žák Bertold z Reichenau, který ji dovedl do roku 1080. Heřman se kromě toho věnoval také matematice, astronomii, mechanice a hudbě. Byl nejenom hudebním teoretikem, ale také skladatelem – bývají mu připisovány mariánské antifony Salve Regina a Alma Redemptoris Mater).

V benediktinském řádu je uctíván jako světec, jeho kult potvrdil papež Pius IX. roku 1863. Jeho památka je slavena 25. září.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Historická díla[editovat | editovat zdroj]

  • Chronicon. Vydání: MGH Scriptores 5: Annales et chronica aevi Salici. Herausgegeben von Georg Heinrich Pertz u. a. Hannover 1844, S. 67–133 [1].
  • Martyriologium

Matematika a astronomie[editovat | editovat zdroj]

  • Liber de mensura astrolabii
  • De utilitatibus astrolabii libri duo
  • De mense lunari
  • De horlogiorum compositione
  • Regulae in computum
  • De conflictu arithmimachiae
  • Qualiter multiplicationes fiant in abaco
  • De geometria

Básnické dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Carmen de octo vitiis principalibus

Teoretické spisy o hudbě[editovat | editovat zdroj]

  • De monochordo
  • Opuscula musica

Liturgické skladby[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4.  
  • Berthold von Reichenau: Visa seu Elogium. (Gedenkschrift für seinen Lehrer)
  • Heinrich Hansjakob: Hermann, der Lahme von der Reichenau. Sein Leben und seine Wissenschaft. 1875
  • Wilhelm Wattenbach: Hermann von Reichenau. In: Allgemeine Deutsche Biographie (ADB). Band 12, Duncker & Humblot, Leipzig 1880, s. 164 n.
  • Agnes Herkommer: Herimann der Lahme. Hermannus Contractus. 1947 (3. Auflage, Neuling, Schwäbisch Gmünd 1981, ISBN 3-922859-00-3)
  • Josef Anton Amann: Der selige Hermann. Der lahme Benediktinermönch von Reichenau. Höchst/Vorarlberg 1948
  • Franz Brunhölzl: Hermann von Reichenau. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Bd. 8, Duncker & Humblot, Berlin 1969, s. 649 n.
  • Werner Bergmann: Innovationen im Quadrivium des 10. und 11. Jahrhunderts. Studien zur Einführung von Astrolab und Abakus im lateinischen Mittelalter. Stuttgart 1985 (Sudhoffs Archiv, Beihefte, 26)
  • Arno Borst: Wie kam die Arabische Sternkunde ins Kloster Reichenau?, Uvk Univers.-Vlg Konstanz 1988, ISBN 3-87940-355-4
  • Friedrich Wilhelm Bautz: Hermann von Reichenau In: Biographisch-Bibliographisches Kirchenlexikon (BBKL). Band 2, Hamm 1990, ISBN 3-88309-032-8, Sp. 751–753.
  • Arno Borst: Mönche am Bodensee. 4. Auflage, Thorbecke, Sigmaringen 1994, ISBN 3-7995-5006-2
  • Walter Berschin, Martin Hellmann: Hermann der Lahme. Gelehrter und Dichter (1013-1054). 2. erweiterte Auflage, Mattes, Heidelberg 2005, ISBN 3-930978-81-4

Beletrie[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]