Hérofilos

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Hérofilos (335 př. n. l., Chalkedón280 př. n. l.) byl řecký lékař, jeden z nejslavnějších představitelů Alexandrijské lékařské školy. Vynikl hlavně jako anatom a zakladatel lékařské školy Hérofilovců. Jako první pitval lidské mrtvoly, prováděl vivisekce na zločincích a činil anatomicko-patologické výzkumy. Nejvíce zkoumal nervovou soustavu a činnost tepu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vyrostl na ostrově Kós, kde studoval u Praxagora z Kósu v lékařské škole víc jak 100 let po Hippokratovi. Odsud je Ptolemaiem I. pozván, aby působil v Múseionu v Alexandrii. Zde založil lékařskou školu, jež se stala významnou součástí Múseionu. Zřetelně ukázal prospěšnost v rozvoji vědecké anatomie a jeho výzkumy významně posunuly studium anatomie.

Herofilos získal velkou prestiž jako odborník a učitel medicíny. Pravděpodobně napsal nejméně jedenáct spisů, z čehož tři se týkaly anatomie, jeden oftalmologie, jeden porodnictví, dva týkající se pulzu a terapii, jeden o dietetice a jednu polemiku proti všeobecně vžitým názorům, se kterými nesouhlasil. Herofilos se domníval, že život ovládají čtyři síly nebo mohutnosti: vyživující (sídlo v játrech), zahřívající (sídlo v srdci), myslící (sídlo v mozku) a cítící (sídlo v srdci). Studoval především anatomii mozku, očí, nervového a cévního systému a pohlavních orgánů. Výsledky jeho studia mozku ukázaly, že se jedná o orgán vnímání a o centrum myšlení. Rozeznával mozek od mozečku a demonstroval vznik a průběh nervů z mozku a z míchy. Dále prokázal čtvrtou mozkovou komoru a tři mozkové pleny.

Pozoroval, že nervy vycházejí z mozku. To mu umožnilo zodpovědět otázku položenou Praxagorem: Jaký orgán hýbe končetinami. Praxagoras a Diocles se domnívali, že hybnou sílu udávají artérie a vény. Herofilos zjistil, že prostřednictvím nervů se končetiny pohybují. Rozeznával také motorické a senzorické nervy.

Herofilos se zajímal o játra, které porovnával mezi sebou. Všiml si, že se liší velikostí, tvarem a že se občas vyskytují vpravo. Praxagoras nakreslil rozdíl mezi vénami a arteriemi a považoval puls za důležitou součást diagnózy a terapie. Herofilos jeho práci rozvinul a napsal pojednání na toto téma. Začal používat čtyři hlavní indikace pulzu: velikost, síla, rychlost a rytmus. Vedle normálního pulzu rozeznával jeho další tři podoby: pararytmický, heterorytmický a ecrhytmický a jako první ho klinicky využíval(měřením pomocí vodních hodin - klepsydra). Tvrdil, že pulz není ovládán vůlí a je způsobený kontrakcí a dilatací arterií v souladu s impulzy jdoucími ze srdce. Všimnul si také existence systoly a diastoly. Domníval se, že respirace je následována čtyřstupňovým cyklem, který zahrnuje příjem čerstvého vzduchu, jeho distribuci po těle, výdej použitého vzduchu z těla a vypuzení. Jeho znalost plicního krevního oběhu nebyla velká. Herofilos podrobně studoval gynekologii. Jeho pojednání o porodnictví popisuje ovarium, uterus, cervix a vejcovody. Mužskými pohlavními orgány se nezabýval. Zavedl několik medicínských termínů, které se stále používají. Jeho jméno nese dodnes soutok žilních splavů dutiny lebeční (torcular Herophili). Název duodenum odvodil z velikosti a zařadil ho jako první část tenkého střeva. Byl prvním, kdo separoval chylové cévy.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Dictionary Of Scientific Biography – Jean Hachette, Joseph Hyrtl, 1972
  • Ottův slovník naučný – 11. díl, 1897
  • Slovník naučný – Dr. Frant. Lad. Rieger, 1863