Guillaume de Machaut

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Machaut a jeho múza (14. století)

Guillaume de Machaut,[1] někdy psán Machault (kolem 1300 – duben 1377) byl francouzský básník a hudební skladatel. Působil jako sekretář Jana Lucemburského a poté jeho dcery Jitky, stáří strávil v Remeši, kde byl kanovníkem. Jako básník dosáhl již za života evropské proslulosti, byl učitelem Deschampse a ovlivnil Chaucera. Je nejvýznamnějším hudebním skladatelem 14. století, čelným reprezentantem stylu ars nova, a zároveň jedním z nejstarších hudebních skladatelů, o nichž se dochovaly podrobnější životopisné údaje.

Život[editovat | editovat zdroj]

Machaut se pravděpodobně narodil okolo roku 1300 a od roku 1323 byl zpočátku almužníkem, později notářem, sekretářem a diplomatem ve službách českého krále a lucemburského hraběte Jana Lucemburského. Byl Janovým oblíbeným společníkem a sám svůj obdiv k Janovi vyjádřil slovy: "nebylo muže, toť jistá věc, jenž by byl dokonalejší ctnostmi, slovy i skutky..."[2] Krále doprovázel při mnoha diplomatických i vojenských cestách, včetně křížové výpravy do Litvy roku 1329. Někdy v době služby u Jana Lucemburského přijal Machaut kněžské svěcení a král mu zajistil mnohé církevní prebendy.

Soud českého krále

Po bitvě u Kresčaku, kde Jan zahynul, přešel Machaut do služeb normandské vévodkyně Jitky Lucemburské († 1349), Janovy dcery. Již v jejích službách dopsal oslavnou skladbu na Jana Lucemburského Soud českého krále. Stáří Machault strávil v Remeši, kde byl kanovníkem. Trpěl dnou, stále však psal díla na zakázku bohatých mecenášů. V Remeši také roku 1377 zemřel , doživ se na tehdejší dobu vysokého věku.

Machautovým žákem byl další významný básník Eustache Deschamps, který roku 1358 ukončil svá studia v kapitulní škole v Remeši. Machaut nadaného mladíka všemožně podporoval a poskytl mu i ubytování. Oba básníci zůstali přáteli až do Machautovy smrti. Deschamps o sobě rád říkal, že je Machautovým synovcem a o svém starším příteli napsal:

Byl to můj nejlaskavější učitel a mistr v umění psát básně...
— Eustach Deschamps[3]

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

Machaut byl neobyčejně plodný autor. Dochovalo se 80 tisíc veršů a jeho poezie byla populární až do 15. století. Byl vzorem dalším básníkům včetně Eustacha Deschampse a Chaucera. Podle francouzského literárního historika Gustava Lansona byl „tkalcem rýmů“[4] a „miniaturistou slov“.[4]

Machautova hlavní díla:

  • Chvála paní
  • Příběh o zahradě
  • Přátelská útěcha (sepsaná pro navarrského krále Karla II.)
  • Příběh o lvu
  • Příběh o studánce lásky (sepsán pro Jana z Berry)
  • Soud českého krále
  • Opravdový příběh (velmi otevřené vyprávění sepsané okolo roku 1364 na přání neznámé mladice, jež sváděla obstarožního Machauta a dokonce mu věnovala klíček od svého pásu cudnosti, jenž střežil jako „vzácný poklad“. Dotyčnou mohla být snad dle současníků Anežka Navarrská, sestra navarrského krále Karla Zlého).[5]
  • Dobytí Alexandrie aneb Kronika krále Petra I. z Lusignanu (veršovaná kronika o hrdinských činech kyperského krále sepsaná v letech 1367-1369)

Hudební dílo[editovat | editovat zdroj]

Machautova rozsáhlá hudební tvorba patří do širokého rozpětí žánrů a forem a je považována za vrchol hudebního stylu ars nova. Jeho mše Messe de Notre Dame je nejstarší známé zhudebnění celého mešního ordinária jedním skladatelem a stala se pravzorem mnoha dalších hudebních kompozic v následujících staletích. Machaut výrazně ovlivnil jak vývoj moteta, tak i světských hudebních forem, zejména lai a formes fixes: ronda, virelai a balady.

Přehled hudebního díla:[6]

  • B1B42balady
  • David Hoquetus – dvojitý hocket
  • L1L19lai (specifický druh středověké písně)
  • mše de Nostre Dame
  • M1M24moteta
  • R1R22ronda
  • V1V33virelai (forma středověkého francouzského verše – podobné rondu)
  • RF1RF7 – Le Remède de Fortune

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Guillaume de Machaut ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. výslovnost
  2. DE MACHAUT, Guillaume. Mé srdce pokorné. Praha : Odeon Dokořán, 1977. ISBN 01-012-77. S. 83.  
  3. NEJEDLÝ, Martin. Fortuny kolo vrtkavé. Praha : Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2003. ISBN 80-86493-08-3. S. 236.  
  4. a b DE MACHAUT, Guillaume. Mé srdce pokorné. Praha : Odeon Dokořán, 1977. ISBN 01-012-77. S. 90.  
  5. TUCHMANOVÁ, Barbara. Zrcadlo vzdálených časů. Praha : BB/art, 2005. ISBN 80-7341-438-4. S. 239.  
  6. en: List of compositions by Guillaume de Machaut

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • DE MACHAUT, Guillaume. Mé srdce pokorné. Praha : Odeon, 1977.  
  • NEJEDLÝ, Martin. Fortuny kolo vrtkavé. Praha : Nakladatelství Aleš Skřivan ml., 2003.  
  • SPĚVÁČEK, Jiří. Král diplomat. Jan Lucemburský 1296-1346. Praha : Panorama, 1982.  
  • TUCHMANOVÁ, Barbara. Zrcadlo vzdálených časů. Praha : BB/art, 2005.