Gueréza červená
|
|
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Guerézy červené
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Piliocolobus badius (Kerr, 1792) |
||||||||||||||
 rozšíření guarézy červené
(zeleně – žijící, oranžově – pravděpodobně vyhynulý) |
Gueréza červená (Piliocolobus badius) je malý a výrazně zbarvený zástupce čeledi kočkodanovitých (Cercopithecidae) obývající tropické deštné lesy v Kamerunu, Kongu, na Pobřeží slonoviny, v Gambii, Ghaně, Guinei, Libérii, Nigérii, Senegalu a Sierra Leonu.
Délka těla se pohybuje mezi 45 – 67 cm, hmotnost obvykle nepřesáhne 11,3 kg a ocas je dlouhý 50 - 85 cm. Díky jejímu nápadnému zbarvení ji spolehlivě rozeznáme od ostatních druhů gueréz. Hřbet, boky a ocas je šedý, část končetin a hrdlo je výrazně oranžovočervené a břicho bílé. Stejně jako ostatní guerézy má sedací mozoly, které ji dovolují sedět i na tenkých větví delší časové období a silné zadní končetiny, přizpůsobené k mohutným skokům z jednoho stromu na druhý. Naopak ji chybí lícní torby, chápavý ocas a palec, který je u gueréz téměř zcela zakrnělý.
Gueréza červená je denní primát, pohybující se většinou v korunách stromů. Žije ve skupinách tvořených 4 až 20 dospělými jedinci a mláďaty. Mladí samci tvoří zhruba 8 členné mládenecké skupiny. Živí se bobulemi, listy, květy, různými plody a zelenými částmi rostlin. Sama se velice často stává potravou šimpanzů učenlivých (Pan troglodytes). V roce 1994 infikovala velké množství šimpanzů velice nebezpečným virem Ebola, který způsobil častá úmrtí nebo doživotní následky.[1] Je to zvláště hlučné zvíře, které se dorozumívá širokou škálou pronikavých pokřiků a posunků.
Je ohrožována především lovem a masivní ztrátou přirozeného biomu. V Červeném seznamu IUCN ji nalezneme v kategorii ohrožených druhů.[2]
Poddruhy [editovat]
U guerézy červené rozeznáváme celkem 8 poddruhů:[2]
- Procolobus badius parmentieri
- Procolobus badius ellioti
- Procolobus badius waldronae
- Procolobus badius langi
- Procolobus badius badius
- Procolobus badius temminckii
- Procolobus badius lulindicus
- Procolobus badius foai
Nejohroženějším poddruhem je P. b. waldronae, který je v přírodě kriticky ohrožený nebo dokonce zcela vyhubený a vyskytuje se zřejmě jen na malém území Pobřeží slonoviny.[3]
Zdroje [editovat]
- ↑ http://virus.stanford.edu/filo/eboci.html
- ↑ a b http://www.iucnredlist.org/search/details.php/18240/all
- ↑ http://www.iucnredlist.org/search/details.php/18248/all
- (anglicky) ARKive
