Glukokortikoidy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Glukokortikoidy jsou steroidní hormony tvořené kůrou nadledvin, tvorbu řídí přední lalok hypofýzy (ACTH). Hlavními představiteli jsou kortisol a kortikosteron.

Chemická struktura a metabolismus[editovat | editovat zdroj]

Chemickým základem glukokortikoidů, stejně jako dalších steroidů, je steranové jádro (cyklopentanoperhydrofenantren) složené ze 17 uhlíků. V nadledvinách vzniká z cholesterolu, který je enzymaticky přeměněn na pregnenolon; tento děj ovlivňuje ACTH, z adenohypofýzy. Z pregnenolonu postupně vzniká kortizol a jiné steroidy.

Osud v organismu[editovat | editovat zdroj]

Kortizol je uvolňován z buněk nadledvin do krevní plasmy, kde se reverzibilně váže na plazmatický globulin – transkortin, plazmatický albumin a část je v krevní plasmě volná a má biologický účinek. V závislosti na aktuálních potřebách organismu se poměr vázaného a volného hormonu mění. Krví se glukokortikoidy dostávají do celého organismu, vstupují do cytoplazmy cílových buněk, kde působí. Glukokortikoidy se mohou absorbovat z kůže a sliznic.

Účinek a jeho mechanismus[editovat | editovat zdroj]

Glukokortikoidy umožňují přednostní energetické využití bílkovin a tuků. Ve svalech, kostech a tukové tkáni mají katabolický účinek, ale v játrech mají anabolický účinek, zvyšují syntézu glukózy a glykogenu.

Účinek na:

  1. intermediární metabolismus
  2. mezenchymovou tkáň
  3. krvinky
  4. svaly a kosti
  5. psychiku

Účinek na intermediární metabolismus[editovat | editovat zdroj]

Hlavně kortizol má vliv na metabolismus sacharidů, protože snižuje utilizaci glukózy v periferii, takže má hyperglykemizující efekt. Zvyšuje tvorbu glykogenu a jeho ukládání do jater. Podporuje glukoneogenezu z proteinů, čímž rovněž zvyšuje glykémii. Hlavním katabolickým účinkem je rozklad proteinů a snížení jejich tvorby. Způsobuje redistribuci lipidů, zvyšuje se uložení tuků v oblasti břicha, na zádech a tváři na úkor končetin.

Účinek na mezenchymovou tkáň[editovat | editovat zdroj]

Glukokortikoidy snižují migraci, proliferaci a exkreci imunologicky aktivních látek, mají protizánětlivý účinek. Tento účinek se využívá při léčbě zánětu, ale bez odstranění příčiny. Kortizol má také protialergický a imunosupresivní účinek, protože potlačuje imunitní reakce a zmenšuje lymfatické uzliny.

Účinek na krvinky[editovat | editovat zdroj]

Kortizol snižuje počet lymfocytů, monocytů, eosinofilů a jiných leukocytů, naproti tomu zvyšuje počet erytrocytů, což je asi způsobené sníženou fagocytózou.

Účinek na svaly a kosti[editovat | editovat zdroj]

Protože glukokortikoidy mají katabolický účinek hlavně na metabolismus bílkovin, zpomalují tvorbu a růst kostí a svalů. Je to způsobené především degradací proteinů a jejich sníženou tvorbou.

Účinek na psychiku[editovat | editovat zdroj]

Zvýšená hladina glukózy způsobuje příznaky euforie a radosti. Podávání glukokortikoidů v terapeutických dávkách však může být komplikováno rozvojem deprese či jiné psychotické poruchy.

Choroby spojené s glukokortikoidy a jejich využití[editovat | editovat zdroj]

Díky mnohočetným fyziologickým účinkům glukokortikoidů v organismu dochází k častému výskytu nežádoucích účinků. Intenzita a výskyt nežádoucích účinků závisí na dávce, druhu přípravku a délce užívání. Použití glukokortikoidů pro imunosupresi a antiflogistickou léčbu může vyvolat:

  • snížení odpovědi na infekci nebo na tkáňové poškození
  • časté bakteriální, virové, fungální infekce
  • těžký až fulminantní průběh infekčních nemocí
  • aktivace latentních onemocnění
  • komplikace hojení ran
  • snížená syntéza hormonů kůry nadledvin
  • zpomalená až vyhaslá reakce organismu na stres
  • rebound fenomén- po vysazení dlouhodobě podávaných kortikosteroidů vzniká akutní insuficience kůry
  • metabolické účinky
  • iatrogenní Cushingův syndrom
  • zpomalený růst u dětí
  • tendence k hyperglykémii
  • atrofie kůže (zejména v místě podávání)
  • svalová atrofie a svalová slabost
  • osteoporóza
  • riziko avaskulární nekrózy hlavice femuru
  • zvýšené riziko výskytu katarakty
  • zvýšený intrakraniální tlak
  • zvýšená srážlivost krve
  • poruchy menstruace

Využití[editovat | editovat zdroj]

Kritériem pro výběr daného glukokortikoidu je jeho poměr mezi glukokortikoidní a mineralokortikoidní aktivitou.

Substituční terapie[editovat | editovat zdroj]

Při insuficienci kůry nadledvin se používají nejmenší možné dávky glukokortikoidů (30 mg hydrokortisonu/den – 2/3 dávky ráno, 1/3 dávky večer) s mineralokortikoidem (0,05 – 0,3 mg fludrokortisonu/den). Pokud je pacient vystaven stresu a zátěži, je nutno tyto dávky zvýšit.

Protizánětlivá a imunosupresivní terapie[editovat | editovat zdroj]

Glukokortikoidy mají vynikající antiflogistické a imunosupresivní účinky, zejména se užívají u zánětů vzniklých na podkladě imunologickém. Nutné jsou syntetické glukokortikoidy, které jsou oproti hydrokortisonu účinnější. U neendokrinologických onemocnění potlačuje příznaky onemocnění, ale neléčí příčinu samotnou, proto může proces progredovat i při maskování klinických projevů. Z toho důvodu je nutné zvážit, převažuje-li efekt užívání nad možnými riziky. U život ohrožujících stavů je používání velkých dávek nutné, jinak se snažíme o používání co nejnižších dávek.

Způsoby aplikace[editovat | editovat zdroj]

Parenterální aplikace (intramuskulární, intravenózní)- nemusí nutně znamenat rychlejší nástup účinku (intracelulární ovlivnění transkripce trvá asi 8 hodin od aplikace) Perorální aplikace Lokální aplikace (i.m. injekce, aerosolu, kapek, krémy a jiná externa) při krátkodobém používání má minimální riziko systémových nežádoucích účinků při dlouhodobém lokáním používání má velké riziko lokálních nežádoucích účinků (lokální atrofie) pro lokální použití se nejčastěji používá: betamethason, beclometason, budesonid, fluticason, flunisolid (mají vyšší protizánětlivý účinek než při p.o. podání)

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Použitá literatura[editovat | editovat zdroj]

  • WENKE, Maxmilián, et al. Farmakologie: Učebnice pro lékařské fakulty. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1986. 579 s.
  • STONE, Trevor – DARLINGTONOVÁ, Gail. Léky, drogy, jedy. 1. vydání. Praha : Academia, 2003. 440 s. ISBN 80-200-1065-3.
  • LINCOVÁ, Dagmar – FARGHALI, Hassan, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 672 s. ISBN 978-80-7262-373-0.