František Zajíček
František Zajíček | |
---|---|
Narození | 5. února 1896 Krásné Březno Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 7. července 1954 (ve věku 58 let) Praha Československo |
Příčina úmrtí | oběšení |
Místo pohřbení | Ďáblický hřbitov |
Povolání | železničář |
Děti | Jeroným Zajíček |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
František Zajíček (5. února 1896 Krásné Březno[1] – 7. července 1954 Praha) byl železničář a odbojář za 2. světové války. In memoriam získal čestné občanství města Ústí nad Labem.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]Jeho otec, Karel Zajíček, vlastnil v Krásném Březně obuvnickou dílnu. Matka Terezie, rozená Vítková, byla v domácnosti a starala se o dvanáct dětí. František Zajíček se vyučil řezníkem, ale od roku 1920 pracoval u ČSD. Byl třikrát ženatý a měl dvě děti.[2]
Zajíčkův proces a rehabilitace
[editovat | editovat zdroj]Na konci dubna 1954 byla v Kulturním domě v Ústí nad Labem v politickém procesu souzena skupina železničářů „Zajíček František a spol.“, kde hlavní obžalovaný F. Zajíček byl odsouzen k trestu smrti za velezradu a vyzvědačství. Ostatní obžalovaní byli odsouzeni celkem ke 143 letům vězení.[3] Po vynesení rozsudku Zajíček pronesl: „Ať žije Masarykova republika!“ Popraven byl 7. července 1954 v pankrácké věznici v Praze.
Tělo Františka Zajíčka bylo zpopelněno, urna byla vydána Generální prokuratuře a uskladněna v pankrácké věznici. Dne 26. května 1961 byla urna ve věznici neznámým způsobem zničena.[4] Na Čestném pohřebišti v Ďáblickém hřbitově se nachází symbolický Zajíčkův hrob. Tamní symbolické náhrobky odkazují na zemřelé politické vězně bez ohledu na jejich skutečné místo pohřbení.[5] Všechny osoby odsouzené v procesu „Zajíček František a spol.“ byly v roce 1990 plně soudně rehabilitovány.[2]
V roce 1993 se Zajíček stal čestným občanem města Ústí nad Labem in memoriam. Dne 24. února 2006 byl odhalena jeho pamětní deska na západním vlakovém nádraží v Ústí nad Labem za přítomnosti ústeckého primátora Petra Gandaloviče a synovce Františka Zajíčka – Otakara Zajíčka. Na pamětní desku město přispělo částkou 15 000 Kč.
Jeho syn, profesor Jeroným Zajíček, žijící v USA, složil v roce 1990, na počest svého otce a svého spolužáka z gymnázia pátera Josefa Toufara skladbu „Pater Noster“.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Krásné Březno
- ↑ a b ZAJÍČEK, František (5. 2. 1896 Ústí nad Labem – 7. 7. 1954 Praha) – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2022-09-26]. Dostupné online.
- ↑ Pokus o bilanci rozsudků nad odpůrci režimu: Komunistická justice řádí. S. 4. České slovo [online]. 1955-05-01 [cit. 2022-09-26]. S. 4. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-26.
- ↑ DVOŘÁKOVÁ, Zora. Popravení, kam jste se poděli? Příběh jednoho výzkumu.. Praha: Nakladatelství Eva – Milan Nevole, 2013. ISBN 978-80-904313-2-4. S. 165.
- ↑ Dvořáková, 2013, s. 32.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu František Zajíček na Wikimedia Commons
- František Zajíček má pamětní desku
- Se stigmatem teroristy, dokument České televize z cyklu Neznámí hrdinové, 6. listopadu 2009, délka 26 minut (možnost přehrání on-line)
- Češi odsouzení k trestu smrti
- Popravení oběšením
- Úmrtí v pankrácké věznici
- Osobnosti československého odboje během druhé světové války
- Osobnosti československého protikomunistického odboje
- Oběti komunistického režimu v Československu
- Narození v roce 1896
- Narození v Ústí nad Labem
- Úmrtí v roce 1954
- Úmrtí v Praze