Frank Tipler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje úpravy.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.
Konkrétní problémy: vychtat chyby strojového překladu
Frank Tipler
Narození1. února 1947 (77 let)
Andalusia
Alma materMassachusettský technologický institut (1965–1969)
Marylandská univerzita (1969–1976)
Povolánífyzik, akademik, spisovatel literatury faktu, vysokoškolský učitel, teoretický fyzik, matematik a kosmolog
ZaměstnavatelTulane University
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Frank Jennings Tipler (* 1. února 1947) je matematický fyzik a kosmolog, pracující na oddělení matematiky a fyziky na Tulane University.[1] Tipler je autorem knih a článků o bodu Omega na základě náboženských představ Pierra Teilharda de Chardina, které tvrdí že existuje mechanismus pro vzkříšení mrtvých. Někteří tvrdí, že je to pseudověda.[2] Tipler je také známý pro teorie o Tiplerově válci, který slouží jako stroj času.

Život

Narodil se v Andalusia v Alabama. Jeho otec byl právník, matka byla v domácnosti.[3] V letech 1965 - 1969 navštěvoval Massachusettsský technologický institut, kde získal bakalářský titul v oboru fyziky.[1] V roce 1976 ukončil studium na University of Maryland, kde získal doktorát.[4][4] Zastával pozici postgraduálního výzkumného pracovníka na třech vysokých školách, dokud se nerozhodl zůstat na Texaské univerzitě v Austinu, kde pracoval pod Johnem Archibaldem Wheelerem, Abrahamem Taubem, Rainerem K. Sachsem, a Dennisem W. Sciamou.[1] V roce 1981 se stal mimořádným profesorem matematické fyziky a řádným profesorem v roce 1987 na Tulane University, kde působí i k roku 2016.[1]

Bod Omega kosmologie

Bodu Omega je termín používaný Tiplerem k popisu kosmologického stavu v dalekém vlastním čase, budoucnosti vesmíru, o kterém tvrdí, že jej vyžadují známé fyzikální zákony. Podle této kosmologie je k tomu aby byly známé fyzikální zákony navzájem konzistentní nutné to, že inteligentní život převezme veškerou hmotu ve vesmíru a nakonec vynutí jeho kolaps. Během kolapsu roste výpočetní kapacita vesmíru do nekonečna a prostředí emulované s touto výpočetní kapacitou bude mít nekonečnou dobu trvání jak vesmír dosáhne bodu kosmologické singularity. Tato singularita je podle Tiplera Bod Omega.[5] S výpočetní zdroji divergujícími do nekonečna by podle Tiplera společnost v daleké budoucnosti měl být schopná vzkřísit mrtvé tím, že napodobí všechny alternativní vesmíry nášeho vesmíru od jeho vzniku.[7] Tipler identifikuje Bod Omega s bohem, protože podle jeho názoru má Bod Omega všechny vlastnosti požadované pro bohy, podle většiny tradičních náboženství.[7][6]

Tiplerův argument, že kosmologický bod omega je vyžadován známými fyzikální zákony, je poměrně nedávný výzkum, který se objevil po zveřejnění jeho knihy Fyzika nesmrtelnosti v roce 1994. V této knize (a ve vědeckých pracích od té doby publikovaných), Tipler nabídl Bod Omega kosmologie jako hypotézu a stále tvrdí že omezil analýzu na známé fyzikální zákony.[7]

Tipler spolu s Johnem D. Barrowem definoval "finální antropický princip" v knize Antropický Kosmologický Princip z roku 1986 jako zobecnění antropického principu takto: "Inteligentní zpracování informace se musí v době existence vesmíru objevit a jakmile se jednou objeví, už nikdy nevyhasne." [8]

Kritika

Kritici konečného bodu omega v zásadě tvrdí, že tyto argumenty porušují Koperníkův princip, že jsou nesprávně použity zákony pravděpodobnosti, a že jde ve skutečnosti o teologický či metafyzický princip prezentovaný tak, aby zněl věrohodně laikům pomocí esoterického jazyka fyziky. Martin Gardner překřtil finální antropický princip na "zcela absurdní antropický princip".[9] Oxfordský filozof Nick Bostrom napsa, že finální antropický princip nemá nárok na žádný speciální metodologický status a že jde o "ryzí spekulaci", i přes pokusy vylepšit ho tím, že se nazývá "princip".[10] Filozof Rem B. Edwards to nazval "futuristickou, pseudovědeckou eschatologií", která je "vysoce hypotetická, neověřená a nepravděpodobná".[11]

Fyzik David Deutsch zahrnul Tiplerův Bod Omega kosmologie jako ústřední rys čtvrtého pramene jeho "čtyři pramenů" koncepce základní reality a hájí fyziku Omega Bodu kosmologie,[12] ačkoli je velmi kritický k Tiplerovým teologickým závěrům[13] a upozorňuje na přehnané nároky, které způsobily, že ostatní vědci a filozofové teorie zamítli.[14] Badatel Anders Sandberg poukázal na to, že teorie Bodu Omega má mnoho nedostatků, včetně chybějících důkazů.[15]

Tiplerova teorie Bodu Omega se stala terčem kritiky fyziků a skeptiků.[16][17][18] George Ellis napsal v časopise Nature, že Tiplerova kniha o Bodu Omega je "mistrovské dílo pseudověda... které je výsledkem plodné a tvůrčí fantazii nespoutané normálními omezeními vědecké a filozofické disciplíny".[19] Michael Shermer zasvětil kapitolu Proč lidé věří podivným věcem výčtu domnělých nedostatků v Tiplerově práci.[20] Fyzik Sean M. Carroll si myslí, že Tiplerovy počáteční práce byly konstruktivní, ale že teď se z něj stal "blázen".[21] V recenzi Tiplerovy knihy Fyzika křesťanství popsal Lawrence Krauss knihu jako "nejextrémní příklad, nekritických a nepodložených argumentů v tisku od inteligentního profesionálního vědce".[22]

Vybrané spisy

Knihy

  • Tipler, Frank J; John D. Barrow (1986). The Anthropic Cosmological Principle. Oxford University Press. ISBN 0-19-851949-4. 
  • ——— (1994). The Physics of Immortality: Modern Cosmology, God and the Resurrection of the Dead. New York: Doubleday. ISBN 0-19-851949-4. 
  • ——— (2007). The Physics of Christianity. New York: Doubleday. ISBN 0-385-51424-7. 

Články

Publikace

  • Tipler, Frank J (1976), Causality Violation in General Relativity (PhD thesis), University of Maryland, Bibcode:1976PhDT........61T .
  • ——— (June 1989), "The Omega Point as Eschaton: Answers to Pannenberg's Questions for Scientists", Zygon: Journal of Religion & Science, 24 (2): 217–53, doi:10.1111/j.1467-9744.1989.tb01112.x .
  • ——— (1997) [1994], The Physics of Immortality: Modern Cosmology, God and the Resurrection of the Dead, New York: Doubleday, ISBN 0-385-46798-2 .
  • ———; Graber, Jessica; McGinley, Matthew; Nichols-Barrer, Joshua; Staecker, Christopher (August 2007) [March 20, 2000], "Closed Universes With Black Holes But No Event Horizons As a Solution to the Black Hole Information Problem", Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, 379 (2): 629–40, arXiv:gr-qc/0003082free to read, Bibcode:2007MNRAS.379..629T, doi:10.1111/j.1365-2966.2007.11895.x .

Externí odkazy


Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frank J. Tipler na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d Tipler, Frank J (2007).
  2. ↑ Ellis, George Francis Rayner (1994).
  3. ↑ Rooney, Terrie M, ed. (1997).
  4. ↑ "Dissertation Abstracts International". 37 (6): B2923. 
  5. ↑ Tipler et al. 2007.
  6. ↑ Tipler 1997, p. 560
  7. ↑ Tipler, Frank J (June 1986), "Cosmological Limits on Computation", International Journal of Theoretical Physics, 25 (6): 617–61, Bibcode:1986IJTP...25..617T, doi:10.1007/BF00670475  (first paper on the Omega Point Theory).
  8. ↑ Šablona:BarrowTipler1986
  9. ↑ Gardner, M., "WAP, SAP, PAP, and FAP," The New York Review of Books 23, No. 8 (May 8, 1986): 22–25.
  10. ↑ Bostrom, Nick (2002).
  11. ↑ Edwards, Rem Blanchard (2001).
  12. ↑ Deutsch, David (1997).
  13. ↑ Mackey, James Patrick (2000).
  14. ↑ Shermer, Michael (2003).
  15. ↑ Sandberg, Anders, My Thoughts and Comments on the Omega Point Theory of Frank J. Tipler, SE: Aleph .
  16. ↑ Gardner, Martin (March–April 2008).
  17. ↑ Polkinghorne, John (1995).
  18. ↑ Baker, Richard G (1995).
  19. ↑ Ellis, George (1994).
  20. ↑ Shermer, Michael (1997).
  21. ↑ Carroll, Sean (Jan 5, 2009), "The Varieties of Crackpot Experience", Cosmic Variance (blog), Discover Magazine .
  22. ↑ Krauss, Lawrence (May 12, 2007), "More Dangerous Than Nonsense" Archivováno 1. 11. 2011 na Wayback Machine. (PDF), New Scientist: 53 .
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Frank_Tipler&oldid=16353521“