Frank Tipler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Frank Tipler
Narození 1. února 1947 (72 let)
Andalusia
Alma mater Massachusettský technologický institut
University of Maryland
Zaměstnavatel Tulane University
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Frank Jennings Tipler (* 1. února 1947) je matematický fyzik a kosmolog, pracující na oddělení matematiky a fyziky na Tulane University.[1] Tipler je autorem knih a článků o bodu Omega na základě náboženských představ Pierra Teilharda de Chardina, které tvrdí že existuje mechanismus pro vzkříšení mrtvých. Někteří tvrdí, že je to pseudověda.[2] Tipler je také známý pro teorie o Tiplerově válci, který slouží jako stroj času.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Andalusia v Alabama. Jeho otec byl právník, matka byla v domácnosti.[3] V letech 1965 - 1969 navštěvoval Massachusettsský technologický institut, kde získal bakalářský titul v oboru fyziky.[1] V roce 1976 ukončil studium na University of Maryland, kde získal doktorát.[4][4] Zastával pozici postgraduálního výzkumného pracovníka na třech vysokých školách, dokud se nerozhodl zůstat na Texaské univerzitě v Austinu, kde pracoval pod Johnem Archibaldem Wheelerem, Abrahamem Taubem, Rainerem K. Sachsem, a Dennisem W. Sciamou.[1] V roce 1981 se stal mimořádným profesorem matematické fyziky a řádným profesorem v roce 1987 na Tulane University, kde působí i k roku 2016.[1]

Bod Omega kosmologie[editovat | editovat zdroj]

Bodu Omega je termín používaný Tiplerem k popisu kosmologického stavu v dalekém vlastním čase, budoucnosti vesmíru, o kterém tvrdí, že jej vyžadují známé fyzikální zákony. Podle této kosmologie je k tomu aby byly známé fyzikální zákony navzájem konzistentní nutné to, že inteligentní život převezme veškerou hmotu ve vesmíru a nakonec vynutí jeho kolaps. Během kolapsu roste výpočetní kapacita vesmíru do nekonečna a prostředí emulované s touto výpočetní kapacitou bude mít nekonečnou dobu trvání jak vesmír dosáhne bodu kosmologické singularity. Tato singularita je podle Tiplera Bod Omega.[5] S výpočetní zdroji divergujícími do nekonečna by podle Tiplera společnost v daleké budoucnosti měl být schopná vzkřísit mrtvé tím, že napodobí všechny alternativní vesmíry nášeho vesmíru od jeho vzniku.[7] Tipler identifikuje Bod Omega s bohem, protože podle jeho názoru má Bod Omega všechny vlastnosti požadované pro bohy, podle většiny tradičních náboženství.[7][6]

Tiplerův argument, že kosmologický bod omega je vyžadován známými fyzikální zákony, je poměrně nedávný výzkum, který se objevil po zveřejnění jeho knihy Fyzika nesmrtelnosti v roce 1994. V této knize (a ve vědeckých pracích od té doby publikovaných), Tipler nabídl Bod Omega kosmologie jako hypotézu a stále tvrdí že omezil analýzu na známé fyzikální zákony.[7]

Tipler spolu s Johnem D. Barrowem definoval "finální antropický princip" v knize Antropický Kosmologický Princip z roku 1986 jako zobecnění antropického principu takto: "Inteligentní zpracování informace se musí v době existence vesmíru objevit a jakmile se jednou objeví, už nikdy nevyhasne." [8]

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Kritici konečného bodu omega v zásadě tvrdí, že tyto argumenty porušují Koperníkův princip, že jsou nesprávně použity zákony pravděpodobnosti, a že jde ve skutečnosti o teologický či metafyzický princip prezentovaný tak, aby zněl věrohodně laikům pomocí esoterického jazyka fyziky. Martin Gardner překřtil finální antropický princip na "zcela absurdní antropický princip".[9] Oxfordský filozof Nick Bostrom napsa, že finální antropický princip nemá nárok na žádný speciální metodologický status a že jde o "ryzí spekulaci", i přes pokusy vylepšit ho tím, že se nazývá "princip".[10] Filozof Rem B. Edwards to nazval "futuristickou, pseudovědeckou eschatologií", která je "vysoce hypotetická, neověřená a nepravděpodobná".[11]

Fyzik David Deutsch zahrnul Tiplerův Bod Omega kosmologie jako ústřední rys čtvrtého pramene jeho "čtyři pramenů" koncepce základní reality a hájí fyziku Omega Bodu kosmologie,[12] ačkoli je velmi kritický k Tiplerovým teologickým závěrům[13] a upozorňuje na přehnané nároky, které způsobily, že ostatní vědci a filozofové teorie zamítli.[14] Badatel Anders Sandberg poukázal na to, že teorie Bodu Omega má mnoho nedostatků, včetně chybějících důkazů.[15]

Tiplerova teorie Bodu Omega se stala terčem kritiky fyziků a skeptiků.[16][17][18] George Ellis napsal v časopise Nature, že Tiplerova kniha o Bodu Omega je "mistrovské dílo pseudověda... které je výsledkem plodné a tvůrčí fantazii nespoutané normálními omezeními vědecké a filozofické disciplíny".[19] Michael Shermer zasvětil kapitolu Proč lidé věří podivným věcem výčtu domnělých nedostatků v Tiplerově práci.[20] Fyzik Sean M. Carroll si myslí, že Tiplerovy počáteční práce byly konstruktivní, ale že teď se z něj stal "blázen".[21] V recenzi Tiplerovy knihy Fyzika křesťanství popsal Lawrence Krauss knihu jako "nejextrémní příklad, nekritických a nepodložených argumentů v tisku od inteligentního profesionálního vědce".[22]

Vybrané spisy[editovat | editovat zdroj]

Knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Tipler, Frank J; John D. Barrow (1986). The Anthropic Cosmological Principle. Oxford University Press. ISBN 0-19-851949-4. 
  • ——— (1994). The Physics of Immortality: Modern Cosmology, God and the Resurrection of the Dead. New York: Doubleday. ISBN 0-19-851949-4. 
  • ——— (2007). The Physics of Christianity. New York: Doubleday. ISBN 0-385-51424-7. 

Články[editovat | editovat zdroj]

Publikace[editovat | editovat zdroj]

  • Tipler, Frank J (1976), Causality Violation in General Relativity (PhD thesis), University of Maryland, Bibcode:1976PhDT........61T .
  • ——— (June 1989), "The Omega Point as Eschaton: Answers to Pannenberg's Questions for Scientists", Zygon: Journal of Religion & Science, 24 (2): 217–53, doi:10.1111/j.1467-9744.1989.tb01112.x .
  • ——— (1997) [1994], The Physics of Immortality: Modern Cosmology, God and the Resurrection of the Dead, New York: Doubleday, ISBN 0-385-46798-2 .
  • ———; Graber, Jessica; McGinley, Matthew; Nichols-Barrer, Joshua; Staecker, Christopher (August 2007) [March 20, 2000], "Closed Universes With Black Holes But No Event Horizons As a Solution to the Black Hole Information Problem", Monthly Notices of the Royal Astronomical Society, 379 (2): 629–40, arXiv:gr-qc/0003082free to read, Bibcode:2007MNRAS.379..629T, doi:10.1111/j.1365-2966.2007.11895.x .

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Frank J. Tipler na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Tipler, Frank J (2007).
  2. Ellis, George Francis Rayner (1994).
  3. Rooney, Terrie M, ed. (1997).
  4. "Dissertation Abstracts International". 37 (6): B2923. 
  5. Tipler et al. 2007.
  6. Tipler 1997, p. 560
  7. Tipler, Frank J (June 1986), "Cosmological Limits on Computation", International Journal of Theoretical Physics, 25 (6): 617–61, Bibcode:1986IJTP...25..617T, doi:10.1007/BF00670475  (first paper on the Omega Point Theory).
  8. Šablona:BarrowTipler1986
  9. Gardner, M., "WAP, SAP, PAP, and FAP," The New York Review of Books 23, No. 8 (May 8, 1986): 22–25.
  10. Bostrom, Nick (2002).
  11. Edwards, Rem Blanchard (2001).
  12. Deutsch, David (1997).
  13. Mackey, James Patrick (2000).
  14. Shermer, Michael (2003).
  15. Sandberg, Anders, My Thoughts and Comments on the Omega Point Theory of Frank J. Tipler, SE: Aleph .
  16. Gardner, Martin (March–April 2008).
  17. Polkinghorne, John (1995).
  18. Baker, Richard G (1995).
  19. Ellis, George (1994).
  20. Shermer, Michael (1997).
  21. Carroll, Sean (Jan 5, 2009), "The Varieties of Crackpot Experience", Cosmic Variance (blog), Discover Magazine .
  22. Krauss, Lawrence (May 12, 2007), "More Dangerous Than Nonsense" Archivováno 1. 11. 2011 na Wayback Machine (PDF), New Scientist: 53 .