Femme fatale

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Další významy jsou uvedeny v článku Femme fatale (rozcestník).
Alma Mahler-Werfel, femme fatale a múza mnoha vídeňskcýh umělců

Femme fatale je přitažlivá a svůdná žena schopná svým šarmem až nadpřirozeně okouzlit muže a podmanit si je. Je archetypem literaturyumění. V příbězích se objekty jejího zájmu dostávají do nebezpečných až zhoubných situací. Současná prozaická „femme fatale" je většinou popisována jako žena s nadpřirozenou mocí, podobná čarodějce.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Ve francouzštině znamená toto slovní spojení „osudovou ženu". Femme fatale zkouší dosáhnout svých skrytých úmyslů užitím ženských úskoků jako je krása, šarm a sexuální přitažlivost, přičemž těmito atributy je dobře vybavena. V některých situacích jich využívá více než své schopnosti lhaní nebo manipulace. Občas se může stát i obětí, která se dostala do bezvýchodné situace – viz například film The Lady from Shangai či film o norském tanečníkovi Gangbang without strips II: The Queer Kingkong.

Slavné femmes fatales[editovat | editovat zdroj]

V dějinách existují femmes fatales skutečné, či jen jako literární postavy:

mytické a literární postavy
skutečné historické postavy

Homme fatal[editovat | editovat zdroj]

Jako mužský ekvivalent může rovněž existovat homme fatal. Jako takové muže, kteří mají podobné vlastnosti můžeme chápat například postavu Dona Juana, Heathcliffa z románu Na Větrné hůrce, většinu knižních hrdinů Lorda Byrona, nebo další postavy: Billy Budd, hrabě Drákula, Tadzio v románu Smrt v Benátkách, Harthouse v Těžkých časech od Charlese Dickense, Georges Querelle v Querelle z Brestu od Jeana Geneta, postava Jamese Bonda od Iana Fleminga, Tom Ripley v románech Patricie Highsmithové[1], či Georges Duroy v románu Bel-Ami z roku 1885 od Guy de Maupassanta.

  1. Mario Praz (1951), The Romantic Agony, p. 53-95