Eva Prokopová Kolmanová
| Eva Prokopová Kolmanová | |
|---|---|
| Narození | 23. května 1937 (86 let) Martin |
| Země | Slovensko |
| Národnost | Slovenská |
| Vzdělání | Výtvarná škola Praha |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | malířka, grafička a ilustrátorka |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Eva Prokopová Kolmanová (vlastním jménem Eva Sedláková,[1] * 23. května 1937 Martin) je akademická malířka, grafička a sochařka.[2]
Život[editovat | editovat zdroj]
V letech 1952–1956 studovala na Výtvarné škole Václava Hollara v Praze. Další studium absolvovala v letech 1956–1962 na Akademii výtvarných umění Praha pod vedením Vladimíra Sychra[3] v ateliéru monumentální malby.[4] V roce 1963 absolvovala čestný rok u Vladimíra Silovského.[5] Na akademii si vzala výtvarníka Zdeňka Prokopa (rozvedli se v roce 1964).[1] Po studiích odjela na studijní pobyt do Bretaně.[4] V roce 1966 měla v Bratislavě první kolektivní výstavu. Následovala výstava v Museum van Reekum v Nizozemsku v roce 1969, ve španělské Barceloně v roce 1971, a další. První samostatnou výstavu uspořádala v roce 1983 ve Valašském Meziřící. Vedle volné malířské tvorby, se zabívala i ilustrací.[6] Tvořila jak díla komorní, tak v rámci zakázek pro architekturu.[4]
Díla[editovat | editovat zdroj]
Sochy a reliéfy[editovat | editovat zdroj]
Sochy a reliéfy tvořila hlavně v rámci programů umění pro architekturu. Jedná se o následující realizace:
- 70. léta – reliéf pro vstup areálu Papírny Štětí,[7][8] beton;[9]
- 1976 – reliéf pro budovu knihovny ve Spolaně, beton, Neratovice;[10]
- 1978 – Ryby, beton, Neratovice (zničeno);[11]
- 1985 – Rostlinná říše země, Kladno.[6][12]
Obrazy[editovat | editovat zdroj]
- Ostrovy – olejomalba na plátně[13]
- Listy – kombinovaná technika na papír[13]
- Lidice II – tempera, 140 x 100 cm, 1972[14]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b MACHATÁ, Olga. Kdo je kdo v České republice 94-95. Praha: Modrý jezdec, 1994. ISBN 80-901631-2-2. S. 461.
- ↑ Eva Prokopová Kolmanová | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online.
- ↑ Osoby | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online.
- ↑ a b c TOMAN, Prokop H. Umění dneška. Vlasta. 12. 10. 1977, roč. 31, čís. 41, s. 8–9.
- ↑ Heslo rejstříku: Prokopová Eva (Eva Prokopová): Muzea a galerie na Vysočině on-line. www.mgvysociny.cz [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online.
- ↑ a b MALÝ, Zbyšek; MALÁ, Alena. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2003. ISBN 978-80-86171-35-7. S. 132–133.
- ↑ reliéf – Štětí – Mozaiky [online]. [cit. 2022-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Betonový reliéf | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz [online]. [cit. 2022-02-21]. Dostupné online.
- ↑ Reliéf pro vstupní budovu SEPAP | Sochy a města. sochyamesta.cz [online]. [cit. 2022-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Reliéf pro budovu knihovny n. p. Spolana | Sochy a města. sochyamesta.cz [online]. [cit. 2022-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Ryby | Sochy a města. sochyamesta.cz [online]. [cit. 2022-01-29]. Dostupné online.
- ↑ Rostlinná říše země | Sochy a města. sochyamesta.cz [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online.
- ↑ a b LAB.SNG. Eva Prokopová-Kolmanová – Ostrovy. Web umenia [online]. [cit. 2022-01-27]. Dostupné online.
- ↑ BOHÁČ, Jiří M. Středočeská galerie. Domov. 1975, s. 12.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- MALÝ, Zbyšek; MALÁ, Alena. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–. Ostrava: Výtvarné centrum Chagall, 2003. S. 132–133.
- Kultura 1962. Kultura. 1962, roč. 6, čís. 27, s. 1. ISSN 0452-7984
- BOHÁČ, Jiří M. Středočeská galerie. Domov. 1975, roč. 3, s. 12–13. ISSN 0012-5369
