Eulerův vzorec
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eulerův vzorec určuje vztah mezi goniometrickými funkcemi a exponenciální funkcí. Jeho speciálním případem je Eulerova rovnost.
[editovat] Fyzikální odvození
Uvažujme komplexní funkci eiφ reálné proměné φ. Protože lze vyjádřit exponenciálu ve tvaru nekonečné mocninné řady s reálnými koeficienty (reálnost koeficientů plyne z toho, že exponenciála reálného čísla je opět číslo reálné), je zřejmé, že když provedeme komplexní sdružení argumentu exponenciály, dostaneme stejný výsledek, jako kdybychom komplexně združili výsledek samotný.
Označíme-li:

Kde
a
jsou reálné funkce reálné proměnné, pak tedy platí:

Vynásobením obou stran rovností dostáváme, že:

Vidíme tedy, že hodnoty funkce eiφ leží v Gaussově rovině na kružnici o poloměru 1; na jednotkové kružnici se středem v počátku.
Nyní si můžeme představovat, že proměnná φ má význam času a samotná vyšetřovaná funkce představuje určitý pohyb v Gaussově rovině. Rychlost tohoto pohybu získáme derivováním podle času:

Z toho jsou patrné dvě věci. Jednak je rychlost kolmá na polohový vektor, protože skalární součin
.
Dále je okamžitě patrné (analogickým postupem, jako v případě polohy), že velikost rychlosti je opět jednotková. Jedná se tedy pravděpodobně o rovnoměrný pohyb po kružnici.
Nakonec ještě určeme směr rychlosti (jestli jde o pohyb po směru hodinových ručiček, nebo proti směru). K tomuto účelu vypočteme vektorový součin vektoru polohy a rychlosti (moment hybnosti, pokud má těleso jednotkovou hmotnost). Dostáváme:

Dle pravidla pravé ruky tedy vidíme, že se jedná o pohyb proti směru hodinový ručiček pro jakýkoliv čas (proměnnou φ). V čase nula platí e0 = 1.
Podařilo sa mám tedy odvodit, že modelová situace představuje rovnoměrný pohyb po jednotkové kružnici jednotkovou rychlostí proti směru hodinových ručiček. Speciálně tedy vidíme, že studovaná funkce je funkce periodická s periodou 2 pi. Čas φ tedy zároveň představuje úhel polohového vektoru vůči kladné poloose x.
Pomocí jednotkové kružnice a se ovšem standardně geometricky definují i goniometrické funkce sínus a kosínus. Pokud průvodič bodu na jednotkové kružnici svírá s kladnou poloosou x úhel φ, pak cosφ představuje souřadnici x tohoto bodu a sinφ souřadnici y.
Srovnáním této definice a předchozího výsledku vidíme, že platí:


Což jsme chtěli dokázat.


