Eponym

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Eponym, též eponymos (z řeckého dávající jméno), je smyšlená nebo skutečná osoba, jejíž jméno bylo dáno etnické skupině, věci, objevu, vynálezu, místu, apod. Vznik eponymu je tedy jedním z typů apelativizace, tedy vzniku obecného jména z vlastního jména.

Termín eponym se také používá pro slova či sousloví, kterým bylo dáno jméno podle osob.

[editovat] Eponymní úředníci

První eponymní úředníci byli údajně v Asýrii již v druhém tisíciletí před naším letopočtem.

Ve starověkých Athénách byli voleni archonti, z nichž nejvyším byl archont eponymos, podle kterého byl nazýván daný rok – například rok 594 př. n. l. byl pojemenován po Solónovi.

Ve starověkém Římě byli eponymní úředníci nazýváni konzuly.

[editovat] Další eponyma

Eponymové a eponyma se často vyskytují u různých etnik a sociálních skupin lidí, ve starověkém Řecku byli Dórové pojmenováni podle Dora, ale nemusíme chodit daleko, neboť Češi své jméno odvozují od praotce Čecha.

U geografických názvů jsou eponymové také velice běžní, týká se to měst i vesnic, zemí, ale třeba také celých kontinentů.

Ve vědě a technice se používají také: v systematice – Latimérie, kůň Převalského; v biologii – Purkyňovy buňky; ve fyzice – Charlesův zákon, Ångström; v technice – Kaplanova turbína; v architektuře – dórský sloh.

V umění se za eponyma považuje hlavní hrdina v názvu knihy nebo díla, ale také umělec, podle kterého nese dílo svůj název.