Enrichetta d'Este
| Enrichetta d'Este | |
|---|---|
| parmská vévodkyně | |
 Enrichetta d'Este, Rosalba Carriera | |
| Úplné jméno | Enrichetta Marie |
| Narození | 27. února 1702 Palazzo Ducale, Modena, Modenské vévodství |
| Úmrtí | 30. ledna 1777 Fidenza, Parmské vévodství |
| Manželé | Antonín Parmský Leopold Hesensko-Darmstadtský |
| Rod | Estenští |
| Otec | Rinaldo d'Este |
| Matka | Šarlota Brunšvicko-Lüneburská |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Enrichetta d'Este (Enrichetta Marie; 27. února 1702, Modena – 30. ledna 1777, Fidenza) byla sňatkem se svým bratrancem Antonínem Farnese parmskou vévodkyní. Během svého domnělého těhotenství a bezvládí po manželově smrti byla také parmskou regentkou.
Život[editovat | editovat zdroj]
Původ a rodina[editovat | editovat zdroj]
Enrichetta se narodila jako třetí dcera modenského vévody Rinalda d'Este a jeho manželky Šarloty Brunšvicko-Lüneburské. Jméno dostala po babičce z matčiny strany, Benediktě Jindřišce Falcko-Simmernské.
Její starší bratr František byl dědicem modenského vévodství. V roce 1720 se oženil s Šarlotou Aglaé Orleánskou, dcerou vévody Filipa II. Orleánského, regenta Francie během dětství Ludvíka XV. U modenského dvora si Šarlota Aglaé dobře rozuměla s Enrichettou i jejími dvěma staršími sestrami Benedettou (1697–1777) a Amálií (1699–1778).
V roce 1725 patřila Enrichetta mezi princezny, o kterých se vážně uvažovalo jako o manželkách pro francouzského krále Ludvíka XV., když byl původní seznam 99 princezen omezen na 17. Francouzský první ministr, vévoda z Bourbonu, ji však považoval za příliš podřadnou na pozici královny a nestabilní situaci v její rodině za důvod odmítnutí její kandidatury a nakonec byla ze seznamu vyškrtnuta.[1]
Parmská vévodkyně[editovat | editovat zdroj]
Enrichetta byla zasnoubena s parmským vévodou Antonínem, jehož matka Marie d'Este byla její tetou. Oddáni v zastoupení byli během velkolepého obřadu 5. února 1728 v Modeně, ženicha zastupoval Enrichettn bratr František.
Poté odcestovala do Parmy, kam slavnostně vstoupila 6. července 1728, v Porta San Michele ji přivítaly davy jásajících přihlížejících. Oslavy trvaly až do roku 1730. Antonín často navštěvoval modenský dvůr a byl si blízký s Enrchettiným bratrem.
Manželství bylo dojednáno Antonínovým státním sekretářem a hraběnkou Bori, kteří donutili neochotného vévodu ke sňatku s Enrichettou, sestrou svého přítele. Manželství, navzdory Antonínovým snahám o početí, zůstalo bezdětné.
Problém regentství[editovat | editovat zdroj]
Antonín zemřel 20. ledna 1731. Předchozí den oznámil, že je Enrichetta těhotná; po jeho smrti byla vytvořena regentská rada pro potenciálního dědice složená z Enrichetty, biskupa, prvního státního tajemníka a dvou mužů ode dvora.
Bylo rozhodnuto, že pokud by Enrichetta porodila dceru, vévodství by přešlo na dvanáctiletého infanta Karla, nejstaršího syna Alžběty Parmské, manželky španělského krále Filipa V. a neteře Antonína. Enrichetta se tak stala parmskou regentkou, podporovanou císařskými vojáky. Její těhotenství bylo zpochybněno španělskou královnou, stejně jako její matkou, Enrichettinou švagrovou, Doroteou Žofií Falcko-Neuburskou, která si přála bránit právo Dona Karla, a papežem, který si přál začlenit vévodství do Papežského státu. Enrichetta však byla podporována císařem, který se postavil proti španělskému vlivu v Parmě. Na žádost Španělska byla Enrichetta v květnu 1731 vyšetřena lékaři, kteří potvrdili její těhotenství.[2] Zpráva byla vyhlášena po Parmě a poté po evropských dvorech. Její regentství tak mohlo s podporou císaře pokračovat.
22. července však Druhá vídeňská smlouva oficiálně uznala podle londýnské smlouvy (1718) právo mladého infanta Karla na vévodství Parmy a Piacenzy. Když Španělsko požadovalo, aby byl Enrichettin porod veřejnou záležitostí, císař odvolal svou podporu Enrichettě a zrušil původní plán na uspořádání simulovaného porodu.[2]
Španělská královna přesvědčila svou matku, aby nechala Enrichettu 13. září 1731 znovu vyšetřit; zjistilo se, že Enrichetta těhotná není a rod Farnese vymře po meči. Karel Španělský se stal parmským vévodou a Enrichettino regentství skončilo. Do doby Karlovi plnoletosti byla regentkou jmenována jeho babička z matčiny strany Dorotea Žofie Falcko-Neuburská. Parmská vévodkyně vdova se nevrátila k otcovu dvoru v Modeně a přestěhovala se do vévodského paláce Colorno, kde byla v domácím vězení pod ochranou švýcarské gardy. V prosinci 1731 byla nucena vrátit se do vévodského paláce v Parmě, aby vrátila parmské korunní klenoty Dorotě, která byla 29. prosince 1731 formálně ustanovena hlavou regentské rady.
Enrichetta zůstala v Parmě, kde dělila svůj čas mezi Piacenzu, Fidenzu a Cortemaggiore.
Druhé manželství[editovat | editovat zdroj]
23. března 1740 se osmatřicetiletá Enrichetta v Piacenze znovu provdala za o šest let mladšího prince Leopolda Hesensko-Darmstadtského, syna lankraběte Filipa Hesensko-Darmstadtského a princezny Marie Terezy z Croÿ. Ani s druhým manželem Enrchetta neměla žádné děti.
Leopold zemřel v roce 1764 a Enrichetta se stala podruhé vdovou. Zemřela 30. ledna 1777 ve věku 74 let. Pohřbena byla v kapucínském klášteře ve Fidenze.
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Enrichetta d'Este na anglické Wikipedii.
- ↑ DE GONCOURT, Edmond; DE GONCOURT, Jules. La duchesse de Châteauroux et ses soeurs. Paris: Eugène Fasquelle, 1906. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ a b ROMANELLO, Marina. ENRICHETTA MARIA d'Este, duchessa di Parma e Piacenza [online]. Treccani [cit. 2022-01-15]. Dostupné online. (italsky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Henrieta Estenská na Wikimedia Commons
| Parmská vévodkyně | ||
|---|---|---|
| Předchůdce: Dorotea Žofie Falcko-Neuburská |
1728–1731 Enrichetta d'Este |
Nástupce: Alžběta Kristýna Brunšvicko-Wolfenbüttelská |
