Eduard Prašinger

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Msgr. Eduard Prašinger
Narození9. dubna 1826
Hradec Králové
Úmrtí25. září 1895 (ve věku 69 let)
Povolánígenerální vikář, děkan
Domovské městoHradec Králové
Oceněníčestné občanství města Hradce Králové
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Eduard Prašinger též Edvard Prašinger (9. dubna 1826 Nový Hradec Králové – 25. září⁠ 1895 Hradec Králové) byl kapitulní děkan a generální vikář, tedy zástupce sídelního biskupa, v Hradci Králové. Byl tzv. infulovaným děkanem.[1]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Prašinger se narodil do rodiny Terezie Prašingerové a Jakuba Prašingera, který v letech 1822–1830 působil jako polesný v Novém Hradci Králové a později se stal lesmistrem na Malé Skále. Zemřel v roce 1858. Po Jakubově smrti vdova pobývala s dvěma dětmi (Eduardovými sourozenci Vilemínou a Rudolfem) v Hradci Králové v domě čp. 170.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Studia[editovat | editovat zdroj]

Edvard Prašinger studoval nejprve v Jičíně, následně v Praze a poté v Litomyšli (1846 a 1847). V Hradci Králové absolvoval bohoslovecká studia.[2]

Kněžská dráha[editovat | editovat zdroj]

Dne 25. července 1851 byl vysvěcen na kněze.[1] Stal se vikaristou při katedrále sv. Ducha v Hradci Králové. V roce 1852 byl jmenován ceremoniářem královéhradeckého biskupa Karla Hanla a o rok později (1853) kooperátorem v Lomnici nad Popelkou. Poté přesídlil do Hrochova Týnce[3], kde nejprve působil jako kaplan (1855–1856) a poté jako farář (od 1857). Stal se tam natolik oblíbeným, že získal titul čestného občana.[2] V letech 1861–1865 byl vikářem a "školdozorcem" okrsku Chrast.[4] Po smrti kanovníka Josefa Češky byl dne 25. září 1866[2] jmenován (v pořadí 91.[2]) kanovníkem katedrální kapituly v Hradci Králové.[4][5]

Dne 7. ledna 1884 byl po smrti Jana Nepomuka Raise jmenován 16. kapitulním děkanem.[2][6] V letech 1886[6][7]–1895 působil jako generální vikář královéhradeckého biskupství.[4] Po smrti biskupa Josefa Jana Evangelisty Haise (27. října 1892) se stal kapitulním vikářem a z této pozice vedl biskupství než se dne 25. března 1893 ujal funkce nový biskup Edvard Jan Brynych. Roku 1890 byl jmenován papežským prelátem a apoštolským pronotářem.[6]

Byl jmenován nejprve druhým a později prvním inspektorem Borromea v Hradci Králové.[2] Byl členem muzejního odboru v Hradci Králové.[8]

Ve své pozici byl velmi aktivní i v dalším dění ve městě. Od roku 1868 byl také stále členem městského zastupitelstva v Hradci Králové.[2] Byl mj. aktivní jako předseda spolku pro postavení pomníku Bohuslavu Balbínovi.[4] Dne 16. srpna 1885 (v roce 1000. výročí úmrtí sv. Metoděje) sloužil pontifikální mši v moravském poutním areálu ve Velehradě.[9] V roce 1887 jako první konal nejsvětější oběť v nově zrekonstruovaném kostele sv. Jana Nepomuckého v Kutné Hoře.[10]

V Novém Hradci Králové v roce 1888 založil opatrovnu pro děti v předškolním věku[3] a věnoval finance na její provoz. Při jejím slavnostním otevření dne 7. října 1888 obdržel diplom čestného občana i zde, ve svém rodišti.[2] Dne 15. října 1891 byl za 25 let v městském zastupitelstvu a u příležitosti 40 let kněžského a 25 let kanovnického jubilea[11] jmenován čestným občanem Hradce Králové.[12] Byl rovněž čestným občanem Hrochova Týnce.[1][3]

Úmrtí a pohřeb[editovat | editovat zdroj]

Zemřel náhle dne 25. září 1895 na infarkt myokardu[2] a o pět dní později (30. září) se konal velkolepý pohřeb. Pohřební průvod vedl královéhradecký biskup s poděbradským proboštem, třemi čestnými kanovníky, dvanácti vikáři, několika vikariátními sekretáři a dalšími asi 185 duchovními. Pohřebního průvodu se účastnil i starosta města František Ulrich, městské zastupitelstvo, vzdělávací a výchovné úřady s jejich řediteli a pedagogickými sbory i řada dalších osobností. Nechyběly ani zástupci z Hrochova Týnce a Nového Hradce Králové. Prašinger byl pohřben na hřbitově v Pouchově.[13]

Připomínky[editovat | editovat zdroj]

V Novém Hradci Králové je po Eduardu Prašingerovi pojmenována Prašingerova ulice. Tento název byl později změněn na Balcarova a v roce 1991 došlo k navrácení původního označení. V ulici je na chodbě budovy školní družiny umístěna také Prašingerova pamětní deska.[3] Na rodném domě (čp. 149) v Pešinově ulici je umístěna pamětní deska s nápisem: „Zde se narodil 9. dubna 1826 Eduard Prašinger, zakladatel zdejší opatrovny, biskupský generální vikář, inful., kapitolní děkan, čestný měšťan Hradce Králové, Nového Hradce Králové a Hrochova Týnce. Zemřel 25. září 1895.“[14]

Zajímavostí je, že osoba Eduarda Prašingera posloužila jako předloha pro postavu Frýborta ve Filosofské historii Aloise Jiráska.[15]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Kronika církevní. Čech: politický týdenník katolický [online]. 1895-09-26 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j ŠŮLA, Jaroslav. Eduard Prašinger jako předloha Fryborta z Jiráskovy filosofské historie. Východočeský sborník historický [online]. 1997 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d MALINA, Jiří. Osobnosti, které se zapsaly do dějin města, nebyly vždy zapomenuty. Hradecké noviny [online]. 2004-11-18 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d ČÁŇOVÁ, Eliška. Slovník představitelů katolické církevní správy v Čechách: 1848–1918. 1. vyd. vyd. V Praze: Státní ústřední archiv 103 s. ISBN 978-80-85475-17-3. 
  5. ↑ Osobní věstník duchovenský. Blahověst: Katolický týdenník pro Čechy, Morawany, Slowáky a Slezany [online]. 1866-10-05 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c Msgr. Ed. Prasinger. Politik [online]. 1895-09-28 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. 
  7. ↑ Osobní věstník duchovenský. Blahověst: Katolický týdenník pro Čechy, Morawany, Slowáky a Slezany [online]. 1886-08-15 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. 
  8. ↑ ŠICHANOVÁ, Barbora. Jan Kotěra: Muzeum východních Čech v Hradci Králové. Bakalářská práce. [online]. Masarykova univerzita. Filosofická fakulta. Ústav hudební vědy., 2007 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ Z Velehradu. Čech: politický týdenník katolický [online]. 1885-08-13 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. 
  10. ↑ VORLÍČEK, Karel. Dějiny obnovy chrámu sv. Jana Nep. v Kutné Hoře. Method: časopis věnovaný umění křesťanskému [online]. 1897-08-15 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. 
  11. ↑ ZIMMERMANN, P. Kniha se jmény slovutných mužů. Pochodeň [online]. 1990-11-03 [cit. 2024-01-03]. Dostupné online. 
  12. ↑ Čestní občané města. www.hradeckralove.org [online]. [cit. 2023-12-14]. Dostupné online. 
  13. ↑ Pohřeb veledůstojného p. kapitolního děkana Edvarda Prašingera. Obnova [online]. 1895-10-04 [cit. 2024-01-18]. Dostupné online. 
  14. ↑ ROHLENA, J. Po kom se jmenuje Prašingerova ul. (dříve Balcarova). Puls: zpravodaj MěstNV Hradec Králové [online]. 1991 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  15. ↑ PÁTA, František. Záhada Jiráskova Frýborta rozřešena.. Světozor [online]. 1931-05-07 [cit. 2024-01-17]. Dostupné online. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Eduard_Prašinger&oldid=23625073“