Eduard Klepsch von Roden

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Eduard Klepsch von Roden
Erb rodu Klepsch
Erb rodu Klepsch
Vojenský zplnomocněnec v Rusku
Ve funkci:
1882 – 1899
PředchůdceAlexandr Uexküll-Gyllenband
NástupceErwin Müller
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní podmaršál (1897), generálmajor (1893)

Narození31. října 1835
Olomouc
Úmrtí27. září 1909 (ve věku 73 let)
Untermais
Profesedůstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Eduard Klepsch von Roden (německy Eduard Karl Ritter Klepsch von Roden) (31. října 1835 Olomouc27. září 1909 Merano) byl rakousko-uherský generál a diplomat. V rakouské armádě sloužil od roku 1850, kvůli zranění v bitvě u Solferina (1859) musel rezignovat na další vojenskou službu. Později se uplatnil v diplomacii a v letech 1882–1899 byl dlouholetým zplnomocněncem rakousko-uherské armády u carského dvora v Petrohradě. Ve vojsku nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála (1897) a byl povýšen do šlechtického stavu (1899).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn Eduarda Klepsche a jeho manželky Eugenie von Roden, která pocházela ze šlechtického rodu Rodenů z Hirzenau. Do armády vstoupil jako kadet v roce 1850 a sloužil u pěšího pluku č. 10. Války se Sardinií se zúčastnil jako nadporučík a vážné zranění z bitvy u Solferina jej vyřadilo z další aktivní služby. Několik let žil v Itálii,[1] později zastával funkce ve vojenské administraci a diplomacii. Od roku 1871 byl kapitánem ve sboru generálního štábu,[2] v roce 1874 poprvé působil u rakousko-uherského velvyslanectví v Rusku. V roce 1880 byl povýšen na majora a stal se křídelním pobočníkem (Flügel Adjutant) císaře Františka Josefa.[3] [4]

V letech 1882–1899 byl rakousko-uherským vojenským zplnomocněncem v Petrohradě[5][6] a dále postupoval v hodnostech. Byl povýšen na podplukovníka (1883), plukovníka (1887)[7] a generálmajora (1893), do roku 1895 zůstal formálně ve funkci císařského pobočníka. V armádě nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála (1897).[8] K datu 1. června 1899 byl penzionován[9] a obdržel titul c.k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence,[10] zároveň byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř.

Za zásluhy byl nositelem Řádu železné koruny III. třídy, rytířem Řádu sv. Štěpána, držitelem Vojenského záslužného kříže a Vojenské záslužné medaile. Vzhledem k dlouholetému působení v Petrohradě získal několik ruských vyznamenání, byl držitelem velkokříže Řádu Bílého orla, nositelem Řádu sv. Anny I. třídy a Řádu sv. Stanislava. V Německu získal pruský Řád koruny III. třídy.[11]

Byl ženatý s Franziskou Schlossovou, ovdovělou Königsbergerovou (1850–1941), zemřel ale bez potomstva.[12] V roce 1901 s císařským svolením adoptoval svého synovce Aloise Klotha (1863–1957), který také sloužil v armádě a diplomacii a nakonec získal titul barona (1916).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 558, 561 dostupné online
  2. Kais. königl. Militär Schematismus für 1872; Vídeň, 1871; s. 148 dostupné online
  3. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1882; Vídeň, 1882; s. 37 dostupné online
  4. Kais. königl. Militär Schematismus für 1883; Vídeň, 1882; s. 69, 112dostupné online
  5. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 6, 62 dostupné online
  6. Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1899; Vídeň, 1899; s. 40 dostupné online
  7. Kais. königl. Militär Schematismus für 1888; Vídeň, 1887; s. 134 dostupné online
  8. Schematismus für das kaiserliche und königliche Heer für 1898; Vídeň, 1897; s. 153 dostupné online
  9. Služební postup Eduarda Klepsche in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 87 dostupné online
  10. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 59, 214 dostupné online
  11. Úmrtní oznámení Eduarda Klepsche na webu geni.com dostupné online
  12. Rodina Eduarda Klepsche na webu geni.com dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]