Douglas DC-1

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
DC-1
Určení Prototyp dopravního letounu
Výrobce Douglas Aircraft
První let 1. července 1933
Zařazeno prosinec 1933
Uživatel Transcontinental & Western Air
Vyrobeno kusů 1
Další vývoj Douglas DC-2

Douglas DC-1 byl první model ze slavné řady letounů DC.

Vývoj letounu se dá vystopovat k nehodě letounu Fokker F.VII v roce 1931. Po této nehodě americký úřad pro civilní letectví ustanovil, že dopravní letadla musí mít křídla vyrobená z kovu. Společnost TWA (Transcontinental and Western Air, později Trans World Airlines), majitel havarovaného Fokkeru, zadala čtyřem leteckým výrobcům projekt třímotorového letounu pro dvanáct cestujících s novými požadavky:

  • Kovová křídla
  • Zatahovací podvozek
  • Možnost letu, když se jeden motor porouchá

Společnost Douglas sestavila dolnoplošný dvoumotorový letoun s kovovými křídly pro 12 cestujících a dvoučlennou posádkou s letovou obsluhou. I s dvěma motory letoun překonal požadavky letecké společnosti. Byl vyroben pouze jeden prototyp zalétaný 1. července 1933 piloty Carlem Coverem a Fredem Hermanem; k tomu, aby byly pokryty náklady na vývoj, bylo potřeba prodat 100 letadel.

Během půlročního testovacího období bylo provedeno přes 200 zkušebních letů a letoun ukázal svou převahu nad tehdejšími dopravnímy letouny (např. třímotorové Fordy a Fokkery), které používala většina společností. Letoun DC-1 dokázal přeletět s piloty Jackem Fryem a Eddie Rickenbackerem ze západu USA na východ do Newarku za rekordních 13 hod. a 5 minut. Společnost TWA letoun přijala s několika úpravami, hlavně 14 místy pro cestující a silnějšími motory Pratt and Whitney SDG-1690D Hornet o výkonu 515 kW, se kterými se označení změnilo na DC-1A; objednala 20 letounů. Jedinou DC-1 (NC-223Y) převzaly aerolinky TWA v prosinci 1933 s opět výkonnějšími motory SGR-1820F-3 Cyclone s výkonem 520 kW. Typ se vyráběl pod názvem Douglas DC-2.

Prototyp DC-1 byl roku 1938 prodán španělské společnosti Líneas Aéreas Postales Españolas (L.A.P.E.) (EC-AGJ). V prosinci roku 1940 havaroval.

Specifikace (DC-1)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 2 piloti a letová obsluha
  • Kapacita: 12 cestujících
  • Délka: 18,28 m
  • Rozpětí: 17,06 m
  • Výška: 4,88 m
  • Hmotnost (prázdný): 5 033 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 7 938 kg
  • Pohonná jednotka: 2× hvězdicový motor Wright Cyclone SGR-1820F, každý o výkonu 710 hp

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 373 km/h
  • Dostup: 7 010 km

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Douglas DC-1 ve Wikimedia Commons