Domácí násilí
Domácí násilí je násilí mezi sobě blízkými osobami, které žijí ve společné domácnosti. Může být jak fyzické, tak psychické či sexuální, přičemž jeho intenzita se v čase stupňuje.[zdroj?] Podstatné je, že k němu dochází zásadně v soukromí a je tak těžké je zvenčí rozpoznat, pokud se jeho oběť sama nerozhodne je řešit s pomocí ostatních, ať už policie nebo některých z nestátních organizací, které se na pomoc obětem domácího násilí zaměřují.
Právní ochrana před domácím násilím [editovat]
V českém právu existuje jako prostředek bezprostřední ochrany tzv. vykázání, které jako faktický úkon realizuje na žádost policie a které zamezí útočníkovi po dobu 10 dnů pobývat ve společném obydlí s obětí.
Domácí násilí může být posouzeno podle § 199 trestního zákoníku i jako trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí. Spáchá jej ten, kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu, která s ním žije ve společném obydlí a hrozí mu za to trest odnětí svobody na půl roku až čtyři léta. V kvalifikovaných skutkových podstatách, např. v případě např. zvlášť surového nebo trýznivého týraní, dva roky až osm let, případně pět až dvanáct let, jestliže dojde např. až k úmrtí oběti.
„Velkým problémem v českém prostředí jsou předsudky a nezájem objektivně posuzovat jednotlivé případy. Oficiální sociologické statistiky v České republice obecně nadržují ženám, které se automaticky v souvislosti s domácím násilím stávají oběťmi,“ otevřeně kritizuje přístup dotčených orgánů a institucí Ing. Aleš Hodina, který je zakladatelem webového serveru Střídavka.
Zahraniční průzkumy: Domácí násilí je padesát na padesát
Veškeré sociologické výzkumy z celého světa však potvrzují, že ženy jsou vůči partnerům stejně agresivní jako muži. Rozdíl je pouze v tom, že muži se někdy uchylují více k fyzickému teroru a ženy k psychickému, který se hůře prokazuje a nezřídka je také příčinou následného partnerova fyzického útoku. Ještě výmluvněji hovoří americké výzkumy mezi mladými dvojicemi, na nichž se podílelo Národní centrum pro prevenci a sledování úrazů.
„Téměř ve 24 % všech vztahů je nějaké násilí a v polovině (49,7 %) z nich se jedná o vzájemné násilí. V jednostranně násilných vztazích jsou pak pachateli ženy ve více než 70 % případů. Mimochodem, toto číslo nápadně připomíná podíl rozvodů, které iniciují ženy,“ dodává Hodina s tím, že pokud se muži nezačnou o svá práva aktivně hlásit, pohled většinové společnosti na domácí násilí v českém prostředí se v blízké době nezmění. Vyzývá proto muže, aby se nebáli proti křivým obviněním a za svá práva na děti bojovat a případy zveřejňovat v médiích a na internetu.
Mnoha mužům v České republice ovšem dochází trpělivost. Už nechtějí jenom přihlížet, jak je manželka nebo exmanželka svými vymyšlenými obviněními ponižuje a připravuje o podíl na výchově dětí. Vyplývá to ze zkušeností policistů a soudců, před kterými se otcové přestávají stydět a na své případy otevřeně upozorňují. Zjistila to výzkumem agentura Commservis.com, která prováděla několik měsíců kvalitativní a kvantitativní mapování situace v oblasti domácího násilí.
„Ženy přišly na to, jak relativně jednoduše připravit muže o nárok na děti. Vymýšlejí si domácí násilí, udávají na policii a dost často jim to prochází. S tím se ale už muži nadále nechtějí smiřovat,“ říká šéf sociologického týmu Tomáš Zdechovský z agentury Commservis.com, který se zabývá komplikovanou rodičovskou problematikou z pohledu mužů, kteří vytáhli do boje za základní lidská práva dětí na rovnocennou výchovu oběma rodiči.
Policisté totiž mezi skutečnými případy domácího násilí každoročně evidují stovky případů, kdy si ženy obvinění z domácí tyranie pouze vymýšlí, aby muže záměrně poškodily. Většinu smyšlených případů pak spojuje jeden charakteristický znak. Obviněný a údajná oběť jsou v rozvodovém řízení a čekají na rozhodnutí soudu o svěření dětí do péče. Cílem matky je tak naprosto izolovat dítě od otce a omezit styk otce s dítětem na minimum.
