Stockholmský syndrom
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stockholmský syndrom je specifická pozitivní emoční i afektivní vazba a závislost oběti (např.rukojmí) na pachateli (např.únosci) vyskytující se též ve vztazích některých vězňů a jejich vyšetřovatelů.
Obsah |
[editovat] Historie
V roce 1973 se Jan-Erik a Clark Olssonovi pokusili vyloupit jednu z bank ve Stockholmu. Loupež nevyšla a muži zadrželi rukojmí. Vyjednávání trvalo 130 hodin. Po propuštění považovali rukojmí únosce za své ochránce a policisty za nepřítele. Jedna z bankovních úřednic se po propuštění J. E. Olssona za něj provdala.
[editovat] Osoby, u nichž je možné postižení
[editovat] Situace s rukojmími
- samotní rukojmí
- policejní vyjednavač – riziko je zde v tom, že může podvědomě varovat teroristy před blížícím se útokem na záchranu rukojmí. ("Je nutné, abyste se okamžitě vzdali!")
- policejní odstřelovač – začne s únoscem soucítit
[editovat] Jiné situace
- domácí násilí – bývá to právě stockholmský syndrom, co váže týrané ženy k jejich manželům
