Stockholmský syndrom
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Stockholmský syndrom je specifická pozitivní emoční i afektivní vazba a závislost oběti (např. rukojmí) na pachateli (např. únosci) vyskytující se též ve vztazích některých vězňů a jejich vyšetřovatelů.
Obsah |
Historie [editovat]
V roce 1973 se Jan-Erik a Clark Olssonovi pokusili vyloupit jednu z bank ve Stockholmu. Loupež nevyšla a muži zadrželi rukojmí. Vyjednávání trvalo 130 hodin. Po propuštění považovali rukojmí únosce za své ochránce a policisty za nepřítele.
Osoby, u nichž je možné postižení [editovat]
Situace s rukojmími [editovat]
- samotní rukojmí
- policejní vyjednavač – riziko je zde v tom, že může podvědomě varovat teroristy před blížícím se útokem na záchranu rukojmích. ("Je nutné, abyste se okamžitě vzdali!")
- policejní odstřelovač – začne s únoscem soucítit
Jiné situace [editovat]
- domácí násilí – bývá to právě stockholmský syndrom, co váže týrané ženy k jejich manželům, týrané manžely k jejich manželkám, či týrané děti k jejich matkám.