Dictatus papae
Dictatus papae je dokument, který vydal papež Řehoř VII. v roce 1075
Historické souvislosti [editovat]
Po caesaropapismu Jindřicha III. se církev snažila vymanit z vlivu císaře a proto roku 1073 zvolila reformního kardinála Hildebranda papežem. Ten přijal jméno Řehoř a okamžitě se chopil reformní iniciativy. Jeho cílem byla úplná emancipace latinské církve jako univerzální křesťanské instituce, řízené papežem. Výsledkem tohoto snažení byla papežská bulla Dictatus papae.
27 tezí [editovat]
- I. teze: Římská církev je založena samotným Pánem.
- II. teze: Římský biskup jako jediný může být po právu nazýván obecným.
- III. teze: Pouze on může ustanovovat a sesazovat biskupy.
- IV. teze: Jeho legát, i když nižšího důstojenství, budiž představen nade všechny biskupy na koncilu, a je mu dovoleno pronášet proti nim klausuli o sesazení.
- V. teze: Může sesazovat nepřítomné. (pozn.: pravděpodobně se tím myslí sesadit z úřadu ty biskupy, kteří nejsou dlouhodobě přítomní ve svých diecézích)
- VI. teze: Není dovoleno, mimo jiné, pobývat ve společném domě s tím, koho on vyobcuje z Církve Svaté.
- VII. teze: Pouze jemu náleží právo podle potřeby doby tvořit nové zákony, ustanovovat nové obce, činit z kanonií opatství a obráceně dělit bohatá biskupství a chudá slučovat.
- VIII. teze: Pouze on může disponovat císařskými odznaky.
- IX. teze: Pouze jemu musejí všechna světská knížata líbat nohy.
- X. teze: Pouze jeho jméno budiž připomínáno v církvi. (pozn.: tj. i v kostele při mši)
- XI. teze: Neboť toto jméno je jedinečné v celém světě.
- XII. teze: Budiž mu dovoleno sesazovat císaře.
- XIII. teze: Je mu dovoleno přemísťovat biskupy na různá místa podle potřeby.
- XIV. teze: Pouze on má moc světit a ustanovovat kleriky kteréhokoli kostela se mu zlíbí.
- XV. teze: Může zakázat konání služeb ustanovených kněží pro své ordináře a příjímání vyšších svěceních od jiných biskupů.
- XVI. teze: Žádný synod nemůže být zván obecný bez jeho souhlasu.
- XVII. teze: Církevní právo nemůže být měněno a doplňováno bez jeho souhlasu.
- XVIII. teze: Výrok jím ustanovený nemůže být nikým odvolán; pouze on sám může tento výrok odvolat.
- XIX. teze: On sám nemůže být nikým souzen.
- XX. teze: Nemůže být souzen ten, kdo se odvolá ke Svatému stolci.
- XXI. teze: Pouze Svatý stolec může soudit "maiores causae".(pozn.: tj. soudit prohřešky proti kanonickému právu)
- XXII. teze: Římská církev se nikdy nemýlila a podle důkazů Písma se nezmýlí.
- XXIII. teze: Nechť je římský papež, pokud byl kanonicky zvolen, pro zásluhy svatého Petra prohlášen za posvátnou osobu.
- XXIV. teze: Pouze s jeho souhlasem je poddaným dovoleno vznášet obžaloby.
- XXV. teze: Pouze on může ustanovovat a sesazovat biskupy bez svolání synodu.
- XXVI. teze: Kdokoliv nesouhlasí s římskou církví, bude vyloučen z obce křesťanů.
- XXVII. teze: Nechť může vyvazovat poddané ze slibu věrnosti vůči hříšníkům.
Význam [editovat]
Edikt Dictatus papae byl významnou změnou pohledu církve na světskou moc. Řím od této chvíle začal považovat církevní trest za absolutní překážku pro zachování sociálního a politického postavení provinilého. Řím tímto přešel od gelasiánského učení o ospravedlnění světské moci k teorii o právu světskou moc ustanovovat i odvolávat.
