Pseudoisidorské dekretálie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Pseudoisidorské dekretálie je označení pro středověký podvrh kanonického práva, který je tvořen jak autentickými dekretály z Collectio Hispana, tak četnými falsy. Autor, nebo možná skupina autorů, není znám, sám se v díle označuje jako Isidor Mercator, který byl po objevení dekretálů ztotožněn s Isidorem Sevilským, který zemřel roku 636, ovšem opravdový vznik se klade mezi roky 847–852. Důvodem vzniku byla snaha o obranu sufragánů remešského metropolity Hinkmara proti jeho svévolnému jednání. Součástí této obrany bylo odvolání se k papežovi, který jediný je oprávněn soudit biskupy. Jsou zde také postulovány zásady o nejvyšší moci papeže nad světskými panovníky a nezávislosti církve s odkazem na Konstantinovu donaci (zde je také dochován její nejstarší rukopis). Toto byly důvody, proč se k pseudoisidorským dekretáliím odvolávali papežové v dobré víře v jejich pravost při boji o emancipaci církve. Proti tomuto podvrhu vystoupil v 15. století Mikuláš Kusánský a posléze protestanté.

Literatura[editovat | editovat zdroj]