Daniel Defoe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Daniel Defoe
Rodné jménoDaniel Foe
Narození1660
Londýn
Úmrtí24. dubna 1731 (ve věku 70–71 let)
Moorfields
Místo pohřbeníBunhill Fields Burial Ground
Povolánínovinář, romanopisec, prozaik, autor dětské literatury, PR manažer, spisovatel, podnikatel, publicista, básník a vydavatel
Významná dílaRobinson Crusoe,
Moll Flandersová
Manžel(ka)Mary Tuffley (od 1684)
DětiBenjamin Norton Defoe[1]
Sofia Defoe[1]
RodičeJames Foe[1] a Alice Marsh[1]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Daniel Defoe [Dyfou] (rozený Daniel Foe; 166024. dubna 1731) byl anglický spisovatel a novinář, představitel myšlenkového proudu osvícenství.[2]

Život

Narodil se kolem roku 1660 (obvykle se udávají roky 1659 nebo 1661) jako syn Jamese Foea a Alice Foe,[3] jeho jméno však není zapsáno v matrice ani nikde jinde.[4] Jeho otec byl londýnským obchodníkem, svíčkařem a členem Butcher's Company (řeznická společnost).[3][5] Měl o rok starší sestru Elizabeth, v deseti letech mu zemřela matka.[6] Na svůj prostý původ nebyl Daniel příliš hrdý a vyřešil to tím, že si ke svému jménu začal ke konci 90. let 17. století přidávat aristokraticky znějící "De",[5] tuto opravenou podobu jména lze najít různě zapsanou (De Foe či Defoe, aj.[7]). Později tvrdil, že je spřízněný s šlechtickým rodem De Beau Faux.[8] Roku 1684 se oženil s Mary Tuffleyovou a měli spolu dva syny a pět dcer.[3]

Daniel Defoe

Za své dílo The Shortest Way with the Dissenters, vydané roku 1702, byl roku 1703 vězněn a propuštěn o pět měsíců později díky Robertu Hurleymu.[9] V roce 1704 začal vydávat časopis The Review, který byl vydáván nejdéle z jeho 27 periodik, až do roku 1713.[6] Za ironický pamflet navrhující řešení konfliktu mezi státní, anglikánskou církví a puritány byl odsouzen na pranýř, poté byl získán do státní služby. Jako tajný agent připravoval v roce 1707 sjednocení parlamentů Anglie a Skotska.[10]

Jeho nejslavnější román Robinson Crusoe vydaný roku 1719, vypráví o synovi z kupecké rodiny, který uteče na moře, aby se stal námořníkem. Je zajat piráty a upadne do otroctví, následně spolu s dalším otrokem utíká po moři. Nakonec ztroskotá a žije mnoho let sám na pustém ostrově. Kniha je založena na skutečném příběhu námořníka Selkirka.[11] Jedná se tak o jeden z prvních románů s realistickými prvky. Defoe v něm mimo jiné sleduje vývojově hledání Robinsonovy cesty k Bohu a formování jeho mravních vlastností a vytváří typ svobodného jedince ztělesňujícího morálku „bílého muže“.

Daniel Defoe ve svých dílech rozvinul tradici španělských pikareskních románů a cestopisů a velmi dobře vystihl ekonomické myšlení jednotlivce v době začínajícího kapitalismu. Během svého života používal při psaní přinejmenším 198 různých pseudonymů.[12] Mezi ně patřily např. Eye Witness, T.Taylor, Andrew Morton, Merchant (v překladu "kupec") nebo Heliostrapolis, secretary to the Emperor of the Moon.[3]

Dílo

A Journal of the Plague Year, první vydání z roku 1722.
Roxana: The Fortunate Mistress, první vydání z roku 1724.
  • Esej o projektech (1697, Essay Upon Projects) – v práci se autor zamýšlí nad pojištěním lidí, kteří jsou v případě pracovní neschopnosti ponecháni svému osudu, vymýšlí opatření na ochranu nevinných dlužníků a navrhuje i reformy vzdělání, kterého se má dostávat i dívkám
  • Hymnus na pranýř (1703, A Hymn To The Pillory)
  • Robinson Crusoe (1719, The Life and Strange Surprising Adventures of Robinson Crusoe of York) – nejslavnější autorův román, ještě v tom samém roce vydal Defoe jeho pokračování pod názvem Další dobrodružství Robinsona Crusoe (The Farther Adventures of Robinson Crusoe)
  • Paměti kavalíra (1720, Memoirs of a Cavalier)
  • Dobrodružný život kapitána Singletona (1720, The Life, Adventures and Piracies of the Famous Captain Singleton) – román o životě anglického dobrodruha, který byl v mládí prodán do otroctví, dostal se na loď, účastnil se vzpoury, stal se pirátem a nakonec se vrátil domů jako bohatý muž
  • Moll Flandersová (1722,The Fortunes and Misfortunes of the Famous Moll Flanders) – román líčící dobrodružný životní příběh mravně narušené ženy, kterou drtivý osud žene z náruče jednoho muže do druhé a která se ve stáří stává úspěšnou zlodějkou a podvodnicí
  • Deník morového roku (1722, A Journal of the Plague Year) – fiktivní románová kronika moru v Londýně v letech 16651666, ve které autor formou autentické reportáže přibližuje neštěstí i hrdinství londýnského lidu
  • Roxana (1724, Roxana: The Fortunate Mistress) – román o opuštěné matce, která z nezbytnosti pro obživu svých dětí přijímá úděl vydržované ženy, později však propadne touze po blahobytu a společenském postavení a jde bez morálních zábran za svým cílem, až se nakonec stává milenkou krále
  • Cesta po celých Britských ostrovech (17241727, A tour thro' the Whole Island of Great Britain) – cestopis s popisem ekonomických reálií v zemi
  • Dokonalý anglický živnostník (17251727, The Compleat English Tradesman)
  • Politické dějiny ďábla (1726, The Political History of the Devil) – pojednání o vlivu zla (zosobněného ďáblem) na vývoj světa

Odkazy

Reference

  1. a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Encyklopedia.com: Realism
  3. a b c d {title}. www.kirjasto.sci.fi [online]. [cit. 09-06-2006]. Dostupné v archivu pořízeném dne 05-09-2008. 
  4. Kolektiv autorů. Literatura pro 1. ročník středních škol, učebnice. Brno: Didaktis, 2009. ISBN 978-80-7358-115-2. Kapitola Daniel Defoe, s. 141. 
  5. a b http://www.online-literature.com/defoe/
  6. a b http://www.notablebiographies.com/De-Du/Defoe-Daniel.html
  7. viz "Also known"
  8. The Further Adventures of Robinson Crusoe. Fairfield: 1st World Library, 2007. Dostupné online. ISBN 978-1-4218-4519-7. Kapitola Daniel Defoe, s. 284. 
  9. http://www.classicauthors.net/defoe/
  10. http://www.ceskatelevize.cz/program/knihamehosrdce/knihy/5862-robinson-crusoe/
  11. BBC History – Scottish History
  12. "The appendixes offer even more: a listing of Voltaire's and Daniel Defoe's numerous pseudonyms (178 and 198, respectively)..."

Literatura

  • CRAIG, Hardin a kolektiv. Dějiny anglické literatury II. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1963. S. 476. 

Související články

Externí odkazy