Buřina jablečníkovitá
 Buřina jablečníkovitá | |
|---|---|
 Buřina jablečníkovitá (Chaiturus marrubiastrum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hluchavkotvaré (Lamiales) |
| Čeleď | hluchavkovité (Lamiaceae) |
| Rod | buřina (Chaiturus) Willd.. 1787 |
| Binomické jméno | |
| Chaiturus marrubiastrum (L.) Rchb., 1831 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Buřina jablečníkovitá (Chaiturus marrubiastrum) je okolo půl metru vysoká planě rostoucí rostlina, jediný druh rodu buřina. V minulosti byla součásti rodu srdečník (Leonurus), z kterého byla vydělena pro své odlišnosti; např. nemá v korunní trubce prstenec chlupů a nemá chromozomové číslo n = 9, ale n = 12.[1][2]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Rostlina je původní druh v mnoha zemích střední, jižní a východní Evropy a dále v Asii na Sibiři, severním Kavkazu, ve Střední Asii i severní Číně. Druhotně se rozšířila do severních oblasti Evropy a do Severní Ameriky.
V České republice se vyskytuje hlavně na teplých místech v planárním a kolinním stupni na jižní a střední Moravě. V Čechách se sice také objevuje, zvláště v Polabí a na severozápadě, tam však není původním druhem a její výskyt je pouze druhotný. Ojediněle roste i na severu Moravy, kde navazuje na výskyt v polském Slezsku.[1][3][4]
Ekologie[editovat | editovat zdroj]
Roste na hlinitých nebo jílovitých půdách s dostatkem vápníku, které mohou být i mírně zasolené. Objevuje se na nížinných loukách a pastvinách, po okrajích lesů i podél cest, stejně jako na rumištích a dalších místech narušených lidskou činností. Vyskytuje se na plném slunci i v polostínu, v závislosti na úrodnosti půdy a množství vláhy se jednotlivé rostliny mohou značně lišit ve své výšce. Ploidie druhu 2n = 24. Listy jsou hořké a proto nebývá spásána býložravci.[1][2][3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Jednoletá nebo dvouletá bylina s odspodu ostře větvenou lodyhou, vysokou 30 až 80 cm, vyrůstající z dlouhého, tenkého kořene. Lodyha je chlupatá, přímá a téměř čtyřhranná a porůstá vstřícnými, křížmostojnými listy s krátkým řapíky. Čepele listů jsou téměř okrouhlé, 2 až 6 cm dlouhé a 1 až 3 cm široké, po obvodě hrubě vroubkované, na konci špičaté, svrchu lysé a naspodu slabě chlupaté. Výše na lodyze přecházejí listy v listeny podobného tvaru.
Dlouhé, přerušované květenství je tvořeno několika lichopřesleny, které jsou navzájem 3 až 5 cm vzdálené. Bývají tvořeny deseti a více drobnými, oboupohlavnými, do 7 mm velkými narůžovělými květy, které mají kratičké stopky vyrůstající z paždí úzkých listenů. Květ je tvořen zvonkovitým, asi 5 mm dlouhým, světlezeleným kalichem s pěti trojúhelníkovitými lístky a přímou trubkou. Koruna je dvoupyská, bledě růžová, její horní pysk je vejčitý, skloněný a menší než třílaločný spodní. V květu jsou čtyři tyčinky s nitkami o stejné délce a pestík se čtyřdílným semeníkem a dvoulaločnou bliznou.
V červenci a srpnu kvete současně několik květů ve více lichopřeslenech, opylovány jsou hmyzem. Plody jsou hnědé, ostře trojhranné, asi 2 mm dlouhé tvrdky.[1][2][3][5][6]
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Početní stavy buřiny jablečníkovité, byliny bez zjevného ekonomického významu, stále klesají a rostlina se stává v české krajině vzácnější a vzácnější. Byla proto na podporu záchrany zařazena v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky, třetí vydání" mezi silně ohrožené druhy (C2b).[7]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d SLAVÍK, Bohumil. Květena ČR, díl 6. Praha: Academia, 2000. 770 s. ISBN 80-200-0306-1. Kapitola Chaiturus marrubiastrum, s. 612.
- ↑ a b c BERTOVÁ, Lydia; GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/1: Srdcovec jabĺčníkovitý [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1993 [cit. 2017-12-20]. S. 266–267. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-21. ISBN 80-224-0349-0. (slovensky)
- ↑ a b c KĹČ, Vladimír. BOTANY.cz: Buřina jablečníkovitá [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 07.07.2012 [cit. 2017-12-20]. Dostupné online.
- ↑ HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Chaiturus marrubiastrum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-12-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ LI, Xi-wen; HEDGE, Ian C. Flora of China: Chaiturus marrubiastrum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2017-12-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Prairie Wildflowers of Illinois: Chaiturus marrubiastrum [online]. Illinois Wildflowers, John Hilty, USA [cit. 2017-12-20]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. S. 631–645. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 20.12.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 631–645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu buřina jablečníkovitá na Wikimedia Commons 
Taxon Chaiturus marrubiastrum ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření buřiny jablečníkovité v ČR
