Carnac
Carnac (bretonsky Karnag) je obec u zálivu Morbihan na jižním pobřeží Bretaně na severozápadě Francie, která vešla ve známost díky více než 3000 neolitických menhirů, jež se nacházejí v jejím okolí. Nejznámější jsou tzv. „kamenné aleje“ tvořené několika tisíci menhirů rozestavěných v souběžných či vějířovitých řadách v délce asi 1 km.
Obsah |
Stojící kameny [editovat]
Neolitičtí obyvatelé Bretaně, kteří zde žili před Kelty, vytesali z místního kamene přes 3000 menhirů a rozestavili je do různých uskupení. Podle místních pověr zde prý Merlin zaklel římské legie v kámen, a proto kameny stojí tak rovně.
Čtyři působivé řady se táhnou borovými lesy a vřesovišti do dálky skoro osmi kilometrů a jsou pozoruhodným důkazem organizačních schopností dávných obyvatel tohoto kraje. Největší seskupení se nachází u vesničky Le Ménec blízko Carnaku, kde je skupina domků obklopena kromlechem tvořeným elipsou z kamenů stojících těsně vedle sebe. Na východ od ohrady v Le Ménec stojí 1099 menhirů uspořádaných do 11 alejí, jež se táhnou až k obzoru. Kameny jsou srovnány podle výšky. Nejblíž k ohradě jsou největší, vysoké 3,7 metru, a dál se stále zmenšují, takže na konci měří jenom 0,9 m. Řady kamenů nejsou přímé; opisují mírnou křivku směrem k severovýchodu a končí u další kamenné ohrady ve vzdálenosti více než 0,8 km.
Uskupení v Le Ménec je svou délkou dostatečně působivé, ale nedaleko odtud jsou v alejích v Kermariu, „místě mrtvých“ , ještě větší kameny. Nejvyšší z těchto megalitů je víc než 7 metrů vysoký. Také tyto kameny se stejně jako v Le Ménec rychle zmenšují směrem ke konci seskupení o 1,2 km dál, kde jsou v pravém úhlu umístěny tři obrovské balvany.
Třetí skupina kamenů stojí ještě dál na východ, u Kerlescanu, „místa spalování“. Je to čtvercová ohrada v těsné blízkosti 13 paralelních řad skládajících se z 540 kamenů. A ještě dál východním směrem se nachází asi 100 kamenů skupiny Petit Ménec.
Na zdejším území se nenacházejí pouze stojící kameny, ale je zde i velké množství umělých pahorků, kamenných alejí, dolmenů a kruhů. Některá tvrzení přiřazují těmto symbolům značný astronomický význam, zatímco smysl ostatních zůstává záhadou.
Turistika [editovat]
Po 2. světové válce se Carnac stal vyhledávaným turistickým cílem. Přestože pláže v Bretani nenabízejí tak teplou vodu jako Francouzská riviéra, zdejší vody přejí sportovnímu rybolovu, jachtingu a windsurfingu. Carnac proto nadále zůstává turisticky populární
Demografie [editovat]
V roce 1994 měl Carnac 4444 obyvatel.
Literatura [editovat]
1. WESTWOODOVÁ, Jennifer. Atlas záhadných míst Praha: Knižní klub, 1994, ISBN 80-7176-061-7,s. 44
