Anton Thumann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Anton Thumann po zatčení.

Anton Thumann (31. října 1912 - 8. října 1946) byl nacistický válečný zločinec, Obersturmführer SS a dozorce v koncentračních táborech Dachau, Gross-Rosen, Majdanek a Neuengamme. Po 2. světové válce byl za své zločiny odsouzen k trestu smrti a popraven.

Mládí a vstup do SS[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 31. října 1912 v bavorském zemském okrese Pfaffenhofen. Stal se tesařem. V roce 1932 vstoupil do SS (s členským číslem 24 444) a 5. dubna 1933 do NSDAP (s členským číslem 1 726 633).

Kariéra v koncentračních táborech[editovat | editovat zdroj]

Dachau[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1933 byl dozorcem v koncentračním táboře Dachau u SS-Totenkopfstandarte „Oberbayern“. Od roku 1937 pracoval v kanceláři velitele a v roce 1940 se stal Schutzhaftlagerführerem, čímž se stal přímým podřízeným velitele tábora. S touto funkcí dostal dalekosáhlé pravomoci při správě tábora. Jeho úkolem bylo dohlížet na dodržování táborových pravidel, hlásit jejich porušení a také zajistit potrestání provinilce.

Groß-Rosen[editovat | editovat zdroj]

Na počátku srpna 1940 byl jmenován Schutzhaftlagerführerem v táboře Gross-Rosen, což byl satelitní tábor koncentrašního tábora Sachsenhausen. Poté, co se Gross-Rosen stalo samostatným táborem, setrval ve funkci Schutzhaftlagerführerea.


Majdanek[editovat | editovat zdroj]

Od poloviny února 1943 do března 1944 byl Schutzhaftlagerführerem v koncentračním táboře Majdanek. Kvůli svým sadistickým sklonům, účasti na zplynování osob, selekci a střílení byl vězni nazýván „Kat z Majdanku“. Podle očitého svědka jménem Jerzy Kwiatkowski, který byl internován v Majdanku od března 1943 do července 1944, osobně zabil několik sovětských zajatců. Často jej doprovázel jeho německý ovčák Boris, kterého jeho pán pouštěl na vězně. Velmi aktivně se také podílel na tzv. akci Dožínky (šlo o vyvraždění Židů v Lublinském okrese).

Neuengamme[editovat | editovat zdroj]

V dubnu 1944 byl převelen do tábora Neuengamme (poblíž Hamburku), kde působil až do dubna 1945 opět jako Schutzhaftlagerführer. I tady v doprovodu svého psa týral vězně. Během evakuace Neuengamme nechal Höhere SS-und Polizeiführer Georg-Henning von Bassewitz-Behr do tábora přivést 71 (58 mužů a 13 žen) členů odboje, aby zde byli popraveni. Za jeho přítomnosti byli během 21. – 23. dubna 1945 oběšeni v podzemním bunkru. Když se vězni postavili na odpor, hodil do bunkru oknem ruční granát. 30. dubna 1945 se pod jeho vedením a vedením a Wilhelma Dreimanna vydalo zbývajících 700 vězňů v Neuengamme na pochod smrti do Flensburgu.

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Po válce, 18. března 1946 byl zadržen Brity a postaven před soud v Hamburku. Spolu s ním bylo souzeno dalších 13 válečných zločinců, včetně Wilhelma Dreimanna a Maxe Paulyho, velitele Neuengamme. 13. května soud vynesl rozsudky – 11 ze 14 obžalovaných dostalo trest smrti. On sám samozřejmě patřil k odsouzeným k smrti (stejně tak Dreimann a Pauly) a 8. 10. 1946 byl oběšen britským katem Albertem Pierrepointem, který například popravil také Irmu Grese či Josefa Kramera. I když byl popraven, nikdy se nezodpovídal za zločiny spáchané v jiných táborech než v Neuengamme.

Odznaky a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ernst Klee: Das Personenlexikon zum Dritten Reich: Wer war was vor und nach 1945. Fischer-Taschenbuch-Verlag, Frankfurt am Main 2007, ISBN 978-3-596-16048-8
  • Hermann Kaienburg: Das Konzentrationslager Neuengamme 1938-1945. Dietz, Bonn 1997, ISBN 3-8012-3076-7
  • Wolfgang Benz, Barbara Distel, Angelika Königseder: Der Ort des Terrors - Geschichte der nationalsozialistischen Konzentrationslager, Band 7, C.H.Beck, 2005, ISBN 3406529674

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]