Anglická gramatika
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek z oblasti lingvistiky potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
| Anglická gramatika | |
|---|---|
| Typ jazyka | |
| Typ jazyka: | analytický jazyk |
| Slovosled | |
| Druh slovosledu: | SVO |
| Větné členy, které mohou být nevyjádřeny: | všechny členy musí být vyjádřeny |
| Člen | |
| Člen určitý: | the pro všechny rody |
| Člen neurčitý: | pro všechny rody a (před souhláskou) nebo an (před samohláskou) |
| Člen dělivý: | není |
| Bez členu: | vlatní jména, nepočitatelné věci, ustálené fráze |
| Podstatná jména | |
| Gramatické kategorie u podstatných jmen: | číslo, rod |
| Duál: | není |
| Plurál: | koncovka -s nebo -es |
| Skloňování: | substantiva jsou nesklonná |
| Slovesa | |
| Gramatické kategorie u sloves: | čas, způsob, slovesný rod, někdy i osoba |
| Časování: | Existuje celá řada časů, vzniknuvších kombinací následujících pravidel: -přítomný čas prostý je tvořen základním tvarem slovesa Ve třetí osobě singuláru je nepravidelnost, základní tvar, respektive pomocné sloveso přijímá koncovku -s. |
| Zápor slovesa: | pomocí částice not, která stojí za slovesem |
| Otázka: | obrácením slovosledu na VOS, eventuálně také přidáním tázacího zájmena. V otázce se často používá pomocné sloveso do. |
| Zvratná slovesa: | Zvratnost je vyjádřena předmětem, kterým je osobní zájmeno s koncovkou -self (v množném čísle -selves). |
| Přídavná jména | |
| Skloňování: | Adjektiva jsou nesklonná a stojí před podstatným jménem. |
| Stupňování: | Komparativ se tvoří pomocí koncovky -er (u dvouslabičných a kratších adjektiv) nebo vložením slova more před adjektivum, superlativ pomocí koncovky -est nebo vložením spojení the most před adjektivum. |
| Příslovce | |
| Stupňování: | Je shodné se stupňováním přídavných jmen. |
| Tvoření: | Většinou koncovkou -ly, velmi často ale nepravidelně. |
| Zájmena | |
| Skloňování osobních zájmen: | Mají nominativ a akuzativ (já - I - me, ty - you - you, on - he - him, ona - she - her, ono - it - it, my - we - us, vy - you - you, oni - they - them) |
| Přivlastňovací zájmena: | Mají samostatné tvary. |
| Číslovky | |
| Skloňování číslovek: | Nesklonné. |
| Tvorba číslovek řadových: | Většinou koncovkou -th. |
| Zvláštnosti | |
| Zvláštnosti gramatiky: | |
Angličtina patří do skupiny západogermánských jazyků. Vyvinul se z anglo-saského dialektu, který byl od roku 1066 po vítězství Viléma Dobyvatele v bitvě u Hastings ovlivněn francouzštinou. Toto vedlo ke značnému zjednodušení gramatiky. Z flektivního jazyka se stal převážně analytický jazyk s pouhými zbytky flexe.
Angličtina je převážně analytický jazyk, proto má velmi ustálený slovosled. Na rozdíl od češtiny používá daleko více funkčních slov (determinanty, předložky, spojky, zájmena).
Díky latinskému a francouzskému vlivu má angličtina velmi bohatou slovní zásobu a vyskytuje se řada synonym. Většinou platí pravidlo, že v hovoru se používají slova germánského původu, ve formálním hovoru či ve psané podobě slova francouzského a latinského původu.
např. ask (germ.) → demand (fr.) → interrogate (lat.)
Obsah |
[editovat] Slovní druhy
- Podstatná jména - nouns
- Determinátory - determiners
- Přídavná jména - adjectives
- Číslovky - numerals
- Zájmena - pronouns
- Slovesa - verbs
- Příslovce - adverbs
- Předložky - prepositions
- Spojky - conjunctions
- Citoslovce - interjections
Další:
[editovat] Systém anglických slovesných časů
[editovat] Minulé časy
The Past Tenses
[editovat] Předminulý čas
The Past Perfect Tense
Předminulý čas se vztahuje k ději v minulosti, který se stal (a je ukončen) před jinou činností v minulosti. Tvoření - je pro všechny osoby stejné:
- Kladná věta: Podmět + had + příčestí minulé + zbytek věty. (I had seen him before I met you.)
- Zápor: Podmět + hadn't (had not) + příčestí minulé + zbytek věty. (I hadn't seen him before I met you.)
- Otázka: převrácením slovosledu - Had (hadn't) + podmět + příčestí minulé + zbytek věty?
Použití:
- předminulý čas se používá k podívání se do doby v minulosti a vztahuje se k události, která se stala PŘED tím.
[editovat] Minulý čas prostý
The Past Simple Tense
Tvoření - je pro všechny osoby stejné:
- Kladná věta: Podmět + sloveso v minulém tvaru + zbytek věty. (I went to Manchester two weeks ago.)
- Zápor: Podmět + didn't (did not) + sloveso v infinitivu + zbytek věty. (I didn't go to Manchester three weeks ago.)
- Otázka: Did + podmět + sloveso v infinitivu + zbytek věty? (Did you enjoy the meal?)
Použití:
- k vyjádření ukončeného děje v minulosti.
- k vyjádření děje, který následuje za jiným v příběhu, vyprávění apod.
- k vyjádření minulé události nebo zvyku.
[editovat] Předpřítomný čas
The Present Perfect Tense
Předpřítomný čas znamená „před teď“, nevyjadřuje, kdy se událost stala, jakmile řekneme přesný čas, musíme použít minulý čas prostý
Tvoření
- Kladná věta: Podmět + have (3.os.j.č. has) + příčestí minulé + zbytek věty. (He has lived in Rome.)
- Zápor: Podmět + haven't (3.os.j.č. hasn't) + příčestí minulé + zbytek věty. (The taxi hasn’t arrived.)
- Otázka: Have (has) + podmět + příčestí minulé + zbytek věty? (Have you ever been to France?)
Použití:
- vyjadřuje děj, který začal v minulosti a stále pokračuje
- vyjadřuje děj, který se stal někdy v našem životě, událost se stala v minulosti a je ukončena, ale účinek je stále „cítit“; není důležité, kdy se děj odehrál.
- vyjadřuje minulou událost, která má přítomný následek, děj je obvykle v nedávné minulosti.
[editovat] Přítomné a budoucí časy
The Present Tenses and the Future Forms
[editovat] Přítomný čas prostý
The Present Simple Tense
Jeden z nejběžnějších časů v angličtině
Tvoření:
- Kladná věta: Podmět + sloveso (3.os.j.č -s) + zbytek věty. (I go to school every day.)
- Zápor: Podmět + don't (3.os.j.č. doesn't) + sloveso + zbytek věty. (I don't stay at home.)
- Otázka: Do (3.os.j.č. does) + podmět + sloveso + zbytek věty? (Do you like ice-cream?)
Použití:
- k vyjádření činnosti, která se stále opakuje, zvyku
- k vyjádření děje, který je vždy pravdivý
- k vyjádření děje, který je stejný po dlouhou dobu, stavu
[editovat] Předbudoucí čas
The Future Perfect Tense
Předbudoucí čas se příliš nepoužívá, tvoří se podobně jako čas předminulý a předpřítomný použitím slovesa ‚have‘. Vyjadřuje, že událost bude ukončena před určitým časem.
- I’ll have done all my work by this evening. (dnes večer už budu mít všechnu práci hotovou.)
[editovat] Budoucí tvary
The Future Forms
V angličtině není žádný budoucí čas jako takový, nicméně je zde několik tvarů, které se mohou vztahovat k budoucnosti - tři z nich jsou will, going to a přítomný čas průběhový. Rozdíl mezi nimi není v blízkosti nebo vzdálenosti budoucnosti, ani v jistotě; mluvčí volí budoucí tvar v závislosti na době, kdy bylo učiněno rozhodnutí a jak se mluvčí na budoucí událost dívá
1. Předvídání (will, going to)
Will se nejčastěji používá jako pomocné sloveso ukazující na budoucí čas, vyjadřuje budoucí fakt nebo předvídání - to se nazývá „čistou budoucností“ nebo budoucím časem prostým. (We will be away for two weeks.) Will použité pro předvídání může být založeno více na názoru než na faktu. (I think Laura will do very well in her exams. She works hard.)
Going to se také může použít u předvídání, zvláště, když je založeno na přítomném faktu, je zde nějaký důkaz, že se něco určitě stane. (She is going to have a baby. (je vidět, že je těhotná))
Někdy není mezi will a going to žádný rozdíl.
2. Rozhodnutí a záměr (will, going to)
Will se také používá jako modální pomocné sloveso k vyjádření rozhodnutí, záměru nebo nabídky vytvořené v okamžiku mluvení (I’ll have the steak please.) Going to se používá k vyjádření budoucího plánu, záměru nebo rozhodnutí vytvořeného před okamžikem mluvení (When I grow up, I’m going to be a doctor.)
3. Dohody (přítomný čas průběhový)(The Present Continuous Tense)
Přítomný čas průběhový se může použít k vyjádření budoucí dohody mezi lidmi, to se obvykle vztahuje k blízké budoucnosti. (We’re going out with Jeremy tonight.) Někdy není rozdíl mezi odsouhlasenou dohodou (přítomný čas průběhový) a záměrem (going to) (We’re going to get / we’re getting married in the spring.)
[editovat] Průběhový a pasivní tvar
The Active and the Passive
Všechny tyto časy mohou být použity ve tvaru průběhovém a pasivním tvaru:
[editovat] Průběhový čas
(The Continuous Tenses)
- We were walking across the field when we were attacked by a bull.
- I’ve been learning English for years.
- What are you doing on your hands and knees?
- Don’t phone at 8.00. We’ll be eating.
Průběhový tvar klade důraz na délku činnosti,
- jsme si vědomi doby mezi začátkem a ukončením činnosti, která však není trvalá. (I’m staying with friends until I find a flat.) *protože činnost probíhá určitou dobu, může být přerušena. (Am I disturbing you? No. I’m just doing the ironing.)
- činnost nemusí být ukončena (Who’s been drinking my beer? (nějaké zbylo))
- činnosti označované určitými slovesy trvají delší dobu, např. live, work, play; použitím průběhového tvaru poukazujeme, že činnost byla dočasná, omezená. (Hans is living in London while he’s learning English.)
- činnosti označované jinými slovesy trvají kratší dobu, např. lose, break, cut, hit; použitím průběhového tvaru říkáme, že činnost probíhala déle nebo na zvyk. (I’ve been cutting the grass. (několik hodin))
[editovat] Pasivní tvar (The Passive)
- When I got to the party, Peter had been arrested for fighting.
- This picture was painted by Canaletto.
- She has been thrown through the window twice.
- These books were printed in London.
- It will have been done by tomorrow.
- Trees will be planted.
Pasivní věty se zaměřují více na předmět než vykonavatele děje (Hamlet, one of the greatest tragedies, was written in 1599.) Ve většině případů se nepoužívá ‚by‘ a vykonavatel (Hamlet was written by W. Shakespeare.), protože vykonavatel není důležitý, není znám nebo je obecně znám. (This house was built in the seventeenth century.)
PŘEHLED SLOVESNÝCH ČASŮ V ANGLIČTINĚ
SUMMARY OF ENGLISH TENSES
Čas - tense
PROSTÝ - simple, PRŮBĚHOVÝ - progressive = continuous
ROD ČINNÝ - active voice, ROD TRPNÝ - passive voice, ROD ČINNÝ - active voice, ROD TRPNÝ - passive voice
PŘÍTOMNÝ - present
I ask - táži se[opakovane delsi dobu],
I am asked - jsem tázán[opakovane delsi dobu],
I am asking - dotazuji se[prave ted],
I am being asked - jsem dotazován[prave ted]
PŘEDPŘÍTOMNÝ - perfect = pre-present
I have asked - tázal jsem se[v minulosti po delsi dobu a Vase tazani muze trvat, nebo ma nasledky do pritomnosti],
I have been asked - byl jsem tázán[v minulosti po delsi dobu a tazani nebo jeho nasledky zasahuji do pritomnosti,
I have been asking - dotazoval jsem se[Vase dotazovani trvalo v urcite dobe v minulosti a jeho nasledky nebo trvani opet zasahuji do pritomnosti,
I have been being asked - byl jsem dotazovan[Byli jste dotazovani v minulosti po urcitou dobu a nasledky nebo trvani zasahuji do pritomnosti]
MINULÝ - past = preterite
I asked - tázal jsem se[Vase tazani trvalo v minulosti po delsi neurcitou dobu],
I was asked - byl jsem tázán[Byli jste tazani v minulosti po delsi neurcitou dobu],
I was asking - dotazoval jsem se[Dotazovali jste se po urcitou dobu v minulosti],
I was being asked - byl jsem tazan[Byli jste tazani po urcitou dobu v minulosti]
[V pripade pouziti prubehove casu -ing by se mel cas upresnit prislovecnym urcenim]
PŘEDMINULÝ - pluperfect = pre-preterite
I had asked - tazal jsem se[Vase tazani se odehrava v minulosti po delsi neurcitou dobu je nasledovano jinou udalosti nemuze zasahovat primo do pritomnosti] ,
I had been asked - byl jsem tázán[Byli jste tazani po delsi neurcitou dobu v minulosti a tazani bylo v minulosti ukoncene, zbytek je stejny jako v predchozim pripade],
I had been asking - dotazoval jsem se[ Vase dotazovani trvalo po urcitou dobu v minulosti a bylo v minulosti ukoncene zbytek stejny jako v predchozim pripade] ,
I had been being asked - byl jsem dotazován[Dotazovani trvalo v minulosti po urcitou dobu a bylo v minulosti ukoncene, avsak bylo nasledovano jinou udalosti a tudiz nemuze primo zasahovat do pritomnosti]
BUDOUCÍ - future
I will [shall] ask - budu se tazat[Budete se tazat po delsi neurcitou dobu] ,
I will [shall] be asked - budu tazan[Budete tazani po neurcitou dobu],
I will [shall] be asking - budu se dotazovat[Vase dotazovani bude trvat po urcitou dobu]
[Pri pouziti prubehoveho casu -ing by se mel cas upresnit prislovecnym urcenim, jinak vyznam vyrazu I will ask a I will be asking je v podstate stejny]
PŘEDBUDOUCÍ - future perfect
I will [shall] have asked - budu se tázat[jiz vite ze po ukonceni prave probihajici udalosti se budete tazat po neurcitou dobu] ,
I will [shall] have been asked - budu tázán[jiz vite ze po ukonceni prave probihajici udalosti budete tazani po neurcitou dobu],
I will [shall] have been asking - budu se dotazovat[pravidla stejna jako v predchozich pripadech, avsak pri pouziti prubehoveho casu udalost probiha jakoby "zrovna ted" a tudiz cas nebo misto atd. by mel byt upresnen] ,
I will [shall] have been being asked - budu dotazovan[pravidla jsou stejna jako v predchozim pripade, avsak kvuli pouziti slovesa being budete dotazovani vy po nejaky urcitycas]
PODMIŇOVACÍ PŘÍTOMNÝ - present conditional
I should ask - mel bych se tazat,
I should be asked - mel bych byt tazan,
I should be asking - mel bych se dotazovat,
I should be being asked - mel bych byt dotazovan
Dalsi podminovaci zpusoby jsou could [mohl bych] nebo would[byl bych]
PODMIŇOVACÍ MINULÝ - perfect conditional
I would have asked - byl bych se tázal,[kdykoliv v neurcitou dobu]
I would have been asked - byl bych býval tázán,[kdykoliv v neurcitou dobu]
I would have been asking - byl bych se tazal,[ prave ted]
I would have been being asked - byl bych býval tazan[ prave ted]
NEURČITEK PŘÍTOMNÝ - present infinitive
to ask - tázat se,[ tazat se delsi neurcitou dobu]
to be asked - být tázán,[ byt tazan delsi neurcitou dobu]
to be asking - dotazovat se,[tazat prace ted v nejaky urcity cas]
to be being asked - být dotazovan[ byt dotazovan prave ted v nejaky urcity cas]
NEURČITEK MINULÝ - perfect infinitive
to have asked - tázat se,[ovlivnuje pritomnost probihalo nebo stale probiha po neurcitou, delsi dobu]
to have been asked - být tázán,[stejne jako v predchozim pripade]
to have been asking - dotazovat se[ovlivnuje pritomnost a probihalo v urcite dobe v minulosti nebo stale probiha a probiha prave v tom okamziku kdyz rikame tu vetu]
to have been being asked - být dotazován[stejne jako predchozi pripad avsak prubeh je vyjadren slovesem beingne asking]
PŘECHODNÍK PŘÍTOMNÝ - present gerund
to be asking - tázaje se
being asked - byti tázán
PŘECHODNÍK MINULÝ - perfect gerund
having asked - tazav se,
having been asked - byti tázán
[editovat] Reference
- Quirk, R.; Greenbaum, S.; Leech, G.; Svartvik, J.: A Student's Grammar of the English Language. Longman, Harlow, Essex 1990, 2. vydání, ISBN 0-582-05971-2 (paperback)
- Biber, D.; Johansson, S.; Leech, G.; Conrad, S.; Finegan, E.: The Longman Grammar of Spoken and Written English. Longman, Harlow, Essex, 2000, 1. vydání, ISBN 0-582-23725-4
- Dušková, Libuše a kol.: Mluvnice současné angličtiny na pozadí češtiny. Academia, Praha 1994, 2. vydání, ISBN 80-200-0486-6
- Murphy, Raymond: Essential Grammar in Use. CUP, Cambridge 2002, 2. vydání, ISBN 0-521-52932-8
- Hewings, Martin: Advanced Grammar in Use. CUP, Cambridge 2000, 1. vydání, ISBN 0-521-49868-6
