Andrej Danko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Andrej Daňko – slovenský fotbalista.
kpt. JUDr. Andrej Danko
9. předseda Národní rady SR
Úřadující
Ve funkci od:
23. března 2016
PrezidentAndrej Kiska  
Předseda vládyRobert Fico  
PředchůdcePeter Pellegrini
Stranická příslušnost
ČlenstvíSlovenská národná strana
Narození12. srpna 1974 (49 let)
Revúca
Partner(ka)Sylvia Šulíková
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě (1992–1998)
Profesepolitik
CommonsAndrej Danko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Andrej Danko (* 12. srpna 1974 Revúca) je slovenský právník a politik, předseda Slovenské národní strany, koaliční partner současné slovenské vlády a předseda Národní rady Slovenské republiky.

Život a kariéra

Studium a advokátní praxe

Andrej Danko se narodil v Revúci, kde také v letech 1988–1992 navštěvoval gymnázium Martina Kukučína, v letech 1992–1998 studoval na Právnické fakultě UK v Bratislavě.[1] Souběžně s výkonem právnické praxe začal s podnikáním a založil několik obchodních společností se zaměřením na nemovitosti a ekonomické služby.[1]

V roce 2003 složil advokátní zkoušku a byl zapsán do seznamu advokátů Slovenské advokátní komory.[1] Založil vlastní advokátní kancelář se zaměřením na občanské a obchodní právo; ve výkonu advokátní praxe pokračoval až do roku 2012,[2] v roce 2016 ohlásil úmysl skončit s podnikáním i s advokátní činností.[3]

Politická kariéra

V roce 2006 se stal asistentem poslanců Slovenské národní strany (SNS) v slovenském parlamentu a byl nominantem strany ve volebních komisích při tehdejších parlamentních volbách.[2] V roce 2010 se stal prvním místopředsedou strany,[pozn. 1] v roce 2012 pak jejím předsedou[pozn. 2] a nahradil tak dlouholetého kontroverzního předsedu strany Jána Slotu.[1]

Volební preference SNS se v té době pohybovaly dlouhodobě kolem hodnoty 5 %, což je hranice volitelnosti do slovenského parlamentu. Danko začal často vystupovat v médiích a opakovaně se vyjádřil, že strana je od jeho nástupu úplně „novým“ subjektem s novými lidmi, bez vazeb na kontroverzní minulost pod vedením předchozích předsedů. Pod jeho vedením preference strany prakticky soustavně rostly a ve volbách v roce 2016 se stala se ziskem 8,6 procenta hlasů čtvrtou nejsilnější slovenskou politickou stranou.

Ve složité povolební situaci, kdy v zásadě existovaly dvě možnosti dalšího vývoje (vznik široké pravicové koalice nebo sestavení vlády stávajícím premiérem Robertem Ficem), se ukázalo jako klíčové právě rozhodnutí Danka, který nakonec upřednostnil vznik třetí vlády Roberta Fica.[5] Jako předseda druhé nejsilnější koaliční strany byl v březnu 2016 jmenován předsedou Národní rady SR.

Kontroverze

Když se v roce 2015 (několik měsíců před parlamentními volbami) začal objevovat neúměrně často v pořadech a diskusích televize TA3,[6] začalo se spekulovat o jeho propojení na slovenského podnikatele Ivana Kmotríka.[7][pozn. 3] Oba existenci tohoto propojení odmítají.[9][10]

Ve stejném roce vzbudilo širší mediální pozornost zbohatnutí jeho rodiny na privatizaci za třetí vlády Vladimíra Mečiara, kdy Dankův otec zprivatizoval místní lesnický podnik za zlomek jeho účetní hodnoty.[11][pozn. 4] Danko tato obvinění odmítá.[12][13]

Podle svých kritiků trpí skrytou touhou po moci, což představuje jisté nebezpečí pro další vnitropolitický vývoj v zemi.[14][15]

Na Den ozbrojených sil byl v září 2016 ministrem obrany Petrem Gajdošem (SNS) mimořádně povýšen do hodnosti kapitán v záloze; před povýšením měl Danko hodnost desátník v záloze, polepšil si tak o osm hodností.[16] Jedním z důvodů povýšení bylo i to, že se Andrej Danko přimlouval pro navýšení rozpočtu pro slovenskou armádu.[17] Kvůli tomuto případu získal posměšnou přezdívku kapitán Danko.[16]

Osobní život

V roce 2000 se oženil s manželkou Silviou, se kterou má dva syny, Andreje a Adama. Žili v rodinném domě v Miloslavově, v roce 2015 se rozvedli.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Byl zvolen na sněmu strany v Ružomberku dne 25. září 2010.[1]
  2. ↑ Byl zvolen na sněmu strany v Žilině dne 6. října 2012. Podpořilo jej 153 ze 156 přítomných delegátů.[4]
  3. ↑ Ivan Kmotrík patří k nejvlivnějším slovenským podnikatelům a často bývá označován za oligarchu. V roce 2007 získala televizi jeho společnost Grafobal od slovenské finanční skupiny J&T.[8]
  4. ↑ Účetní hodnota podniku Lesostav Revúca byla 61 milionů slovenských korun, ale jeho otec Ondrej Danko jej v letech 1996–1997 zprivatizoval za 43 milionů a nakonec zaplatil pouze 10,2 milionu. Následně se začal rozprodávat majetek podniku (v hodnotě celkem přibližně 53 milionů korun) a do tří let byl na podnik uvalen konkurs.[11]

Reference

  1. ↑ a b c d e Andrej Danko. Aktuality.sk [online]. [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. ↑ a b JUDr. Andrej Danko - životopis [online]. Slovenská národná strana [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. ↑ Predseda parlamentu Andrej Danko končí s advokáciou. Aktuality.sk [online]. 2016-04-01 [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  4. ↑ Snem SNS: Novým predsedom SNS sa stal Andrej Danko [online]. Slovenská národná strana, 2012-10-08 [cit. 2016-07-19]. Dostupné online. (slovensky) 
  5. ↑ BARIAK, Ladislav ml.; SIVÝ, Rudolf. Opozícia: Danko pochoval pravicovú vládu. Aktuality.sk [online]. 2016-03-12 [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  6. ↑ PETKOVÁ, Zuzana. SNS rastie v prieskumoch, „zamilovala“ sa do nej aj Ta3. Trend [online]. 2015-06-25 [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  7. ↑ DANIŠ, Dag. Komentár Daga Daniša: Ako SNS poslúžila Kmotríkovi. Aktuality.sk [online]. 2016-05-12 [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  8. ↑ CZWITKOVICS, Tomáš. JOJ a TA3 - J&T a Grafobal si vymenili televízie. Trend [online]. 2007-01-16 [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  9. ↑ TVARDZÍKOVÁ RUTTKAYOVÁ, Martina. ANDREJ DANKO: Absolútne vylučujem, že by financovanie SNS bolo prepojené so Smerom. Aktualne.sk [online]. 2015-09-28 [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  10. ↑ KRBATOVÁ, Lucia. Kmotrík: S Dankom nemám žiadny vzťah, jeho účasť v TA3 je v poriadku. SME [online]. 2016-07-06 [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  11. ↑ a b MIHOČKOVÁ, Eva. Šéf SNS Danko o rodinnej privatizácii: Veď to mohol robiť každý. Plus 7 dní [online]. 2015-10-09 [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  12. ↑ TÓDOVÁ, Monika. Bývalý riaditeľ Dankovcami sprivatizovaného Lesostavu: Danko je zbabelec. Denník N [online]. 2016-02-29 [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  13. ↑ Predseda SNS Danko dostal výzvu: postavte sa ako chlap k privatizácii Lesostavu. Aktuality.sk [online]. 2016-03-01 [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  14. ↑ LENČ, Jozef. Komentár Jozefa Lenča: Nenápadný dravec, ktorý túži po moci. Aktuality.sk [online]. 2016-06-16 [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  15. ↑ BEBLAVÝ, Miroslav; DUBÉCI, Martin. Nebezpečne chrumkavý Danko. SME [online]. 2016-06-30 [cit. 2016-07-18]. Dostupné online. (slovensky) 
  16. ↑ a b "Captain Slovakia." Internet sa baví na Dankovi, zmenili mu profil na anglickej Wikipédii. Stratégie [online]. 2017-01-23 [cit. 2018-02-27]. Dostupné online. (slovensky) 
  17. ↑ TASR. OĽaNO-NOVA: Povýšenie A. Danka za kapitána nie je fér voči vojakom [online]. teraz.sk, 2016-01-19 [cit. 2017-01-20]. Dostupné online. (slovensky) 

Externí odkazy

Předsedové Národní rady Slovenské republiky
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Andrej_Danko&oldid=16572600“