Anacharsis Cloots
| Anacharsis Cloots | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Jean-Baptiste Cloots |
| Narození | 24. června 1755 Kleve |
| Úmrtí | 24. března 1794 (ve věku 38 let) Paříž |
| Příčina úmrtí | poprava stětím |
| Povolání | politik |
| Politická strana | Hébertisté |
| Nábož. vyznání | ateismus |
| Funkce | poslanec francouzského Národního shromáždění |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Anacharsis Cloots nebo také Jean-Baptiste du Val-de-Grâce (24. června 1755 Kleve – 24. března 1794 Paříž) byl pruský baron a radikální demokrat, který při své veřejné činnosti používal označení orateur du genre humain (mluvčí lidského rodu).[1]
Pocházel z nizozemské šlechtické rodiny, která z náboženských důvodů opustila zemi a usadila se na zámku Gnadenthal nedaleko Kleve. Jeho strýcem byl spisovatel Cornelius de Pauw. Studoval na pařížské koleji Plessis a na vojenské akademii v Berlíně. Díky rozsáhlému zděděnému majetku cestoval po Evropě, jeho názory výrazně ovlivnili francouzští encyklopedisté. Zřekl se šlechtického titulu a přijal pseudonym Anacharsis podle antického filozofa. Navrhoval vytvoření jednotné celosvětové republiky, v níž budou mít všechny národy rozhodovací právo.[2] Byl radikálním ateistou a prohlásil se za „osobního nepřítele Boha“. Napsal knihy La Certitude des preuves du mahométisme, La République universelle ou adresse aux tyrannicides a Voltaire triomphant ou les prêtres déçus.
Byl zapáleným frankofilem, od roku 1789 žil v Paříži a aktivně se zapojil do revoluce. V roce 1792 získal francouzské občanství a byl zvolen do Národního konventu. Hlasoval pro trest smrti pro Ludvíka XVI. a finančně podporoval válečné úsilí šířící revoluci za hranice Francie. Názorově měl nejblíže k radikální frakci hébertistů a přispíval do časopisů La Chronique de Paris a Les Annales patriotiques. V prosinci 1793 ho Maximilien Robespierre označil za nepřátelského agenta a nechal uvěznit, 24. března 1794 byl Cloots gilotinován na náměstí Revoluce.[3]
Clootsovým pojetím univerzálních lidských práv byl ovlivněn Joseph Beuys.[4]
My sesadili boha — právem. Ano,
vždyť má-li člověk v lidstvo víru plnou,
pak nelze věřit v bytost obmyslnou,
již dětská pošetilost vysnila si
a bohem zvala... Ano, přijdou časy,
kdy dovoleno bude lidské ruce
požívat vzácné plody Revoluce
v zahradě čarné, kterou země bude!...
Já vidím jitro nádherné a rudé
tam za chaosem dnešním vzcházet v slávě...J. S. Machar, Anacharsis Cloots sní, úryvek[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Salon Dostupné online
- ↑ European University Institute Dostupné online
- ↑ Britannica Dostupné online
- ↑ Gerd Ludwig Dostupné online
- ↑ MACHAR, Josef Svatopluk. Roky za století. I, Oni. 2. vyd. Praha: Šolc a Šimáček, 1921. 213 s. Báseň „Anacharsis Cloots sní", s. 178–179.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- NEUMANN, Stanislav Kostka. Francouzská revoluce: populární dějiny bojů francouzské společnosti na sklonku 18. století. Díl třetí, Zápas s demagogií a korupcí. V Praze: Fr. Borový, 1930. 532 s. Kapitola „Clootsovo světoobčanství", s. 56–66.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Anacharsis Cloots na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Anacharsis Cloots
Encyklopedické heslo Cloots v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
