Aj Wej-wej

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Aj Wej-wej
Během výstavy documenta
Narození 28. srpna 1957
Peking Čína
Příbuzní Aj Čching
Webová stránka http://www.aiweiwei.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aj Wej-wej (čínsky: 艾未未, pchin-jin: Ài Wèiwèi, příjmení Aj, * 28. srpna 1957, Peking) je světově proslulý současný čínský výtvarný umělec, architekt a v neposlední řadě občanský aktivista. Jeho otec je básník Aj Čching.

Život[editovat | editovat zdroj]

Aj Wej-wej se narodil do rodiny ve své době uznávaného čínského básníka Aj Čchinga, který byl ovšem krátce po Wej-wejově narození prohlášen za nepřítele státu a odeslán s rodinou do provincie Xinjiang. Zde žil až do roku 1976, kdy byl rehabilitován a vrátil se do Pekingu. Tam Aj nastoupil na Beijing film Academy, ale ihned po uvolnění poměrů v čínské společnosti v roce 1981 odjel do New Yorku, kde studoval Parson’s School of Design (nedostudoval). Vrátil se roku 1993. V současnosti i přes perzekuci své osoby žije v Pekingu.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Konceptuální tvorba Aj Wej-weje započala na přelomu 70. a 80. let[1] a již v té době jsou v ní patrné snahy o změnu stavu čínské společnosti. Tato linka spojuje téměř všechna Wej-wejova díla až do současnosti. Snaha o vytvoření avantgardní umělecké scény v Číně v 90. letech knihami Black (1994), White (1995) a Grey Cover Book (1997) později přerostla v apel na změnu čínského režimu akty v rámci mezinárodních exhibic. Ať již se jednalo o dehonestaci neolitických čínských váz – Dropping a Han Dynasty Urn (1995) a Coloured Vases (2005), kdy v případě prvním na sérii 3 fotografií zachytil její rozbití a v případě druhém jich ponořil desítky do průmyslové barvy, stěhování 1 000 Číňanů do Švýcarska – Fairytale at Documenta Kassel (2007), či jedno z posledních děl – Sunflower Seeds (2011) v Tate Modern. Toto dílo se skládalo z 100 mil.[2] keramických slunečnicových semínek, přičemž každé bylo ručně malováno ve vnitřní Číně.[3] Aj Wej-wej tímto reagoval na postavení Číny v globálním světě. Jedním z nejvýznamnějších uměleckých děl, na kterém se podílel je série fotografií Study of Perspective (2000) zachycující prostředníčky vztyčené proti světovým budovám. Aj zde otevřeně kritizoval Čínu, když svou fotografii pořídil na náměstí Nebeského klidu. Nelze opominout účast na 48. Benátském bienále v roce 1999 a 9. a 11. Bienále architektury (2004, 2008).

Architektonická tvorba[editovat | editovat zdroj]

Oblast architektonické činnosti se dá rozdělit do 3 částí – Ajova samostatná architektonická činnost, urbanismus ve spojení s kurátorstvím architektury a spolupráce se studii Herzog & de Meuron a HHF v pozici uměleckého konzultanta.

Aj Wej-wejova architektonická tvorba byla silně ovlivněna jeho bezprostředním okolím a čínskou venkovskou výstavbou. Řekl, že jedinou jeho inspirací z oblasti architektury byl funkcionalistický Wittengstein house (Vídeň),[4] postavený roku 1929 architektem Paulem Engelmannem a filosofem Ludwigem Wittengsteinem. Architekturu nikdy nestudoval, ale již jeho první dokončená stavba studia a rodinného domu na předměstí Pekingu vyvolala obrovský ohlas. Jeho stavby zaujmou svou čistotou a jednoduchostí, která nabízí srovnání s Louisem I. Kahnem, jehož však Aj v počátcích své architektonické kariéry neznal.6 Použití klasických místních materiálů jako šedé a červené cihly mu dovolují stavět velmi kontextuálně a zároveň levně. Těmito prvky dosahuje veškeré dekorativnosti fasády ve svých návrzích. Naprostá většina jeho návrhů je abstrahovaná na funkční konstrukce bez omítání a pouze s nutným počtem otvorů. V roce 2003 založil vlastní kancelář FAKE Design (název opět vybrán velmi kontroverzně, fake se v čínštině vyslovuje stejně jako anglické fuck) a toto studio od té doby staví i několik desítek staveb ročně. Přes devadesát procent návrhů, které odsud vzešlo bylo následně i realizováno. První, kdo Aj Wej-weje objevil v měřítku světové architektury, byl Shigeru Ban, který o v roce 2001 řekl, že v Číně neexistují architekti vyjma jednoho člověka – právě Aj Wej-weje. Mezi nejvýznamnější stavby, které FAKE Design navrhli, patří Neolithic Pottery Museum v Jinhua (2007), podlouhlá, v řezu hexagonální budova bez oken,; Three Shadows Photography Art Center v Pekingu (2007), stavba, ve které se setkala umělecká dekorativnost (vysunuté cihly z fasády vytvářející působivou ornamentaci) se strohostí celého návrhu (Aj nepoužil jiný materiál než šedou cihlu, což se skutečností minimalizace okenních otvorů vytváří velmi čistý a kompaktní blok – jeden z typických rysů tvorby),; Red Brick Art Galleries v Pekingu (2007) či čínskou vládou povolené a po výstavbě stržené Malu Studio Shanghai (2011).[5][6]

V roce 2003 rozšířil Aj Wej-wej svou činnost do oblasti urbanismu a kurátorství architektury při stavbě Jinhua Architectural Park (Jinhua, Čína), kde podél nábřeží vytvořil soubor pavilonů od světoznámých architektů v čele se švýcarským studiem Herzog & de Meuron, či posledním držitelem Pritkzerovy ceny Wang Shu. Urbanismem a kurátorstvím se zabýval i v roce 2008 při přípravách projektu ORDOS 100.[7] Rozsáhlý projekt s cílem vytvoření zcela nové čtvrti v čínské poušti ve spolupráci se stem světových architektů, kdy každý navrhl jednu vilu o 1 000 m2, se dostal pouze do fáze studie, poté byl z finančních důvodů zastaven.

Významnou součástí Ajovy kariéry je spolupráce s Jacquesem Herzogem a Pierrem de Meuronem. Aj Wej-wej působí jako umělecký konzultant a má již od počátku velké možnosti zasahovat do architektonického návrhu. Nejvýznamnější projekty, které vzešly z této spolupráce jsou Národní Stadion v Pekingu, tzv. “Ptačí hnízdo”, (2008) a Serpentine Pavilon v Londýnském Hyde Parku (2012).[8] Stavby tvořené touto synergií jsou stylově i myšlenkově velmi odlišné od Ajovy soukromé praxe, hlavní slovo si stále drží švýcarské studio. Avšak právě díky nim, je celosvětově znám i jako architekt. Jeho ovlivnění touto spoluprací není snadno rozpoznatelné a dá se říci, že stále navrhuje svým osobitým způsobem.

Občanský aktivismus[editovat | editovat zdroj]

Výrazným prvkem Aj Wej-wejovy činnosti je občanský aktivismus, který zejména v posledních letech velmi ovlivnil jeho život. Mezi roky 2006 a 2009 aktivně provozoval kontroverzní, částečně protivládní blog na čínském serveru sina.com.cn, denně zde dosahoval návštěvnosti 100 000 unikátních návštěvníků a za dobu funkčnosti uveřejnil desítky tisíc fotografií. V květnu 2009 byl po zveřejnění 5 000 jmen obětí zemětřesení v provincii S’čchuan celý blog zcenzurován a uzavřen. Aj přesunul své aktivity na sociální sítě twitter (@aiww) a Google Plus. V souvislosti s kauzou S’čchuan byl napaden policií a v důsledku toho musel v Německu prodělat operaci mozku. Nejvážnějším incidentem s čínskou vládou bylo jeho náhlé zatčení v dubnu 2011 a následné 81 denní věznění neznámo kde. Patrně díky rozsáhlým mezinárodním protestům byl propuštěn pouze s pokutou, která však přesahovala 8 mil RMB (cca 25 mil. Kč).[9]

Aj Wej-wejovu tvorbu přesahující hranice architektury i konceptuálního umění až k boji za lidská práva a svobodu slova nelze obecně charakterizovat. Architektonické návrhy se vyznačují strohostí, jednoduchostí a silným chápáním kontextu místa. Kurátorská činnost staví na snaze kultivovat čínskou architektonickou scénu a přiblížit ji zahraniční tvorbě za výrazné pomoci světových architektů. Konceptuální umění je definováno celoživotním bojem s čínským komunismem a zejména v poslední době s ním částečně prorůstá. Instalace většinou nespojuje vizuální linka, naplno ji však nahrazuje ideová.

Vybrané práce[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ai Weiwei, Ai Weiwei’s Blog, MIT Press 2010
  2. Alison Klayman, Ai Weiwei: Never Sorry, Německo 2012
  3. http://www.youtube.com/watch?v=PueYywpkJW8 [cit. 2012-12-08]
  4. Hans Ulrich Obrist, Ai Weiwei Speaks, Penguin Books, Londýn 2011
  5. Caroline Klein, Ai Weiwei Architecture, Kolín nad Rýnem 2010
  6. BBC News – China artist Ai Weiwei's Shanghai studio demolished [cit. 2012-12-07]
  7. http://www.youtube.com/watch?v=LLL72t_bHVo [cit. 2012-12-07]
  8. Herzog & de Meuron and Ai Weiwei's Serpentine Gallery Pavilion design revealed – ArchDaily [cit. 2012-12-07]
  9. http://www.guardian.co.uk/lifeandstyle/2012/nov/23/artist-ai-weiwei-interview [cit. 2012-12-07]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]